Džisacu sákuru
Suicide Circle
Réžia:
Šion SonoScenár:
Šion SonoHrajú:
Rjó Išibaši, Masatoši Nagase, Mai Hošó, Takaši Nomura, Rolly, Takatoši Kaneko, Kendžiró Cuda, Jukidžiró Hotaru, Kimiko Jo, Kei Tanaka, Tošijuki Kitami (viac)Obsahy(1)
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.
Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)
(viac)Recenzie (164)
70% Nemůžu říct, že by se mi to nějak zvlášť líbilo, oceňuji ale, že mě film dost překvapil. ()
Sono mi zůstal dlužen skok 200 dívek z hradu v Ósace, poněvadž zmínit tam tenhle masakr a pak ukázat jen 54 středoškolaček skákajících pod soupravu metra je docela slabý odvar.. Oprostím-li se však od tohoto mírného zklamání deathvoyera mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem zas jednou nahlédl do jedné zvrácené tajemné komory, protože to co se odehrává v tomhle filmu není běžně k vidění. Série hromadných sebevražd, které spolu evidentně souvisí, je vyšetřována skupinou detektivů, kteří nemohou zůstat nezúčastnění a tak se stále hlouběji noří do temného tajemství kolem těchto záhadných úmrtí..to co nakonec vyplave na povrch sice ne tak úplně dává smysl, ale nějak jsem to vzhledem k znalosti Sonových filmů ani nečekal, nebyl jsem tedy nemile překvapen. Čili ani ten přespříliš "psychokonec" mi nezkazil požitek z tohoto krajně úchylného filmu. ()
Přímý zásah! Na většinu horrorů natočených v 21. století lze snadno v současné žánrové konkurenci zapomenout do pár dnů, na Sebevražedný klub určitě nikoliv. Přestože jedna ze dvou hlavních linií plyne ve stopách klasické krimi s policejním vyšetřováním, námět a samotný film vnímám jako nesmírně originální. Promyšlený bizarní děj je okořeněný nečekanými filmařskými a stylovými nápady, včetně hudebních či muzikálových prvků a střídání sugestivního hudebního motivu evokující s daným tématem smutné drama, spousty mrazivých zvratů a záblesků silně černého humoru. Snad jen sekvence s bizarním únosem a rockovou písní mi připadala zdlouhavá. Dost mě ale (pozitivně) překvapuje, nakolik měl Šion Sono vzhledem na žánr a svérázný styl vše tak promyšlené. Ve finále zde vnímám i silnější odkaz ve smyslu, že navzdory různým šíleným sektám, kultům a podobným vyšším vlivům si člověk vrhající se do sebevraždy může za své rozhodnutí většinou zejména sám, neboť záleží v první řadě na jeho vůli takový čin spáchat nebo nespáchat: SPOILERY! Ukazuje to jednak i pro mě snad nejvíc šokující scéna, v níž partu úhledně pooblékaných studentů vybrané školy s inspirací v nedávném incidentu přepadne šílená myšlenka ještě hromadnější sebevraždy, kterou navzdory plánům nejdříve si trochu užít vykoná parta s radostí a okamžitě i bez přímého vlivu nějaké sekty, ale také tuhle myšlenku s ukázkou protikladného případu vnímám v závěru, byť částečně otevřeném. [85%] ()
Hodně slušně zpracované podobenství o podléhání tlaku médií, vymývání mozků a masovém přebírání jednoduchých životních řešení. V první části se film rozjíždí jako zajímavá mysteriózní kriminálka, aby se vše náhle začlo zvrhávat do docela bizarního víru, který hraničí až s absurditou. Postavy se začnou dostávat do zcela jiných rolí a rovin náhledu a vše směřuje až do bizarního (vizuálně i dějově, mimochodem dobrý nápad s mladými kuřaty, vůbec těch dobrých narážek na masový konzum je zde více - hoblík-značkovač, role kusů kůží a další) vyústění, které můžeme vnímat jak symbolicky, tak reálně, záleží co je nám bližší. Právě ona bizarnost je v tomto filmu zajímavá, jelikož občas znatelně kontrastuje s jeho druhou rovinou "sociologické sondy" a může jít právě na její úkor. Záleží pak na každém, jak si to přebere, pokud jste stejně jako já zvyklí na japan shocky tak se na to bez problémů mrkněte, slabší povahy s tímhle budou mít možná trochu problém. ()
Kdo neskáče není Japonec, hop, hop hop ! Krásná brutální úchylárna ze země vycházejícího slunce. ()
Tématem by to mohlo působit, jako sociální drama, ale to by to nebyli Japonci, kdyby z toho neudělali úchylný, morbidní horor. Naštěstí je na to divák připraven už úvodní scénou v metru, která opravdu stojí za to. ()
Až na ty sebevraždy je film totálně o hovně. Děj žádný, dialogy nudné a pointa mohla být vysvětlena mnohem lépe. Jde vidět, že rozpočet filmu byl malý, když krev vypadala jako omáčka z guláše a to ještě přeháním. Námět filmu je dokonalý, prototže nikde neuvidíte skok 54 školaček pod vlak, kde kosti praskají a krev stříká až na druhé nástupiště, ale jinak tento film nenábízí nic. ()
Nápad skvělý sebevraždy celkem zapůsobí ale celkový příběh filmu trochu nudí hodně věcí je zkažených a nebo nejsou dost propracované což pak ve finále i zamrzí, ale mělo to něco do sebe i pěkná slušná scéna se našla škoda jen nevyužití na maximum. ()
Od Sona jsem viděl mnohonásobně lepší kusy. Film jako celek stojí za houby, ničím mě neoslovil ani neupoutal, popravdě jsem jeho konec ani příliš nepochopil (na svou obhajobu uvádím, že jsem při něm trochu klimbal), zaujaly mě v něm jen nějaké dílčí detaily (například pásy z odřezané lidské kůže) a sem tam nějaká scéna (třeba radostná hromadná sebevražda dívek v metru, při níž jsem si vzpomněl na Ladislava Klímu a jeho ideu radostné sebevraždy, jakožto projevu absolutní božské vůle v člověku). A líbila se mi roztomilá holčičí skupina, asi si jí stáhnu do auta. Ba ne, kecám, nestáhnu, nejsem magor. ()
Opět jsem si po delší době pustil japonský film a opět jsem nechápal... Námět dobrej a originální, leč úchylnej jako prase, scénář o hovnu a pointa totálně z prdele. Nechápu, co tímhle chtěli tvůrci říci a snad to ani vědět nechci. Chápání národního japonského komplexu a frustrace z jejich zdegenerované společnosti už dávno není mým hobby. Na to, abych podlehl myšlence typu "Máš vztah sám k sobě?", se nenacházím v dostatečné depresi. Takže: "Bacha, házím ti ucho!"... ()
Konečne som sa dostal k svojmu prvému Sonovi. Takýto bravúrny a zároveň nechutný zážitok som nezažil od prvého dielu Battle Royale. Ale ideme sa pustiť do toho, prečo je toto tak geniálne dielko. V prvom rade treba povedať, že film zaváňa veľmi malým rozpočtom. Kamera je prevažne ručná, na obrazovkách a monitoroch vidno čiary, čo hovorí aj o kvalite kamery, plus si očividne tvorcovia myslia, že pri každom záreze do tela, je treba aby krv doslova vybuchla na všetko a všetkých. Je očividné, že tieto veci hrajú v prospech filmu aj keď pri inom diele by boli všemožne zatracované. V nočných scénach skoro nič nevidno, divák, ktorý nepozná komiks, tápe v symboloch a hľadá nejakú pomôcku, ktorú nedostane. Čo sa týka formy je presne taká ako má byť. Špinavá, roztrasená a krvavá. Myšlienka je to, čo posúva film do roviny dokonale zvládnutého filozofického diela. Filozofického preto, pretože filozofia náboženstva a osvietenia sa tu prejavuje v podobe vrážd, ktoré majú zabrániť zlyhaniu v živote, ktoré majú dopomôcť vidieť veci také aké sú a ktoré spájajú všetkých ľudí, bez rozdielu. Deti osloboďte sa, rodičia osloboďte sa, ľudia osloboďte sa. Život je večný kolobeh, máme reinkarnáciu a v ďalšom živote sa vám bude možno dariť lepšie. No a samozrejme odľahčenie v podobe detskej kapely má podstatne väčší zmysel ako by sa na prvý pohľad zdalo. Takéto filmy dokážu natočiť len géniovia. ()
Zase raz hovadina, ktorá v nejednej scéne podáva násilie na zvieratách, ako zábavku japonskej mládeže! Len tak ďalej nech je každá dalšia generácia viac skurvená ako tá pre ňou... ()
CITÁT - Tokijský expres právě přijíždí na osmou kolej........... Hromadná sebevražda a hrůzný nález bílé tašky obsahující svitek lidské kůže rozjede policejní vyšetřování, které z prvu nebralo sebevraždu jako kriminální čin. Zdá se, že opak je pravdou. Kdo stojí za sérií sebevražd? A jsou to vůbec sebevraždy? CITÁT - Pozor, padá ucho.......... Jedna spojitost tu však je. Hudební skupina Dessert. Při jejich zpěvu se zvětšuje možnost sebevražd. Ani se nedivím. Když jsem je chvilku poslouchal taky bych nejraději spáchal sebevraždu. Jenže, pak se něco stalo. Příběh se začal odvíjet jiným směrem než divák očekával. Bohužel se přidal i fenomén moc podivných náhod, to nemám rád. CITÁT - Svět je jenom rozházené puzzle.......... Krvavý snímek Japonské produkce o lásce a štěstí. Film nese mnoho poselství a každý si tam najde to své. CITÁT - Světlo ve vzpomínkách - 7842433................ ()
Aziati majú zrejme najzvrátenejší pohľad na hororový žáner. Horor a technológia majú v tamojšej kultúre veľké zastúpenie. Pritom kombinácia týchto dvoch aspektov potom dostáva nový rozmer. SUICIDE CLUB nemožno označiť za niečo prevratné, ani v rámci tamojšej, ani v rámci svetovej strašidelnej kinematografie. Ide o kontrastný snímok, kde sa krvavé zábery prelínajú so scénami vystúpení neplnoletých popových speváčok, pričom to vyzerá všetko tak trochu amorálne. Ale o čom by to v krajine vychádzajúceho slnka bolo, keby to nešokovalo. ()
Tak prvotná scéna vlak a veľa študentiek bola pôsobivá a tá mi naznačila, že film bude mať silnú drsnú zložku a to naozaj mal. Velice prepracovaný príbeh a hlavne nepredvídateľný. Gore efekty boli slabé, hlavne tá krv bola jasná farba a keď skákali skokani zo striech a na oknách sa objavili krvavé škvrny, normálne ma to rozosmialo, lebo na logiku tento film rozhodne nehral. Atmosféra v niektorých prípadoch bola mrazivá, ale ta naivita, ktorá vo filme hrala prim, mi moc nevoňala. Film parádne začal, ale nevýrazne skončil a ta pointa bola na riadne zamyslenie. ()
Krásně přemýšlivé a nelehké dílko plné surrealistyckých obrazů,japonských školaček,nejistoty a krve. ()
Nebavilo mě to, vlastně je to první asijský film, jenž mě velmi zklamal. Čekal jsem nějakou ohromnou myšlenku, ale té jsem se nedočkal, je to prostě takové nijaké a tím pádem nezajímavé. Povedlo se zachycení násilí, ale já se nechtěl koukat na bezduchou krvavou jízdu, chtěl jsem vidět film o myšlenkách sebevrahů a vlivu médii, tento motiv filmem sice prochází, ale já ho nějak nepochopil, pointa šla úplně mimo mě, což je paradoxní, jelikož jsem od začátku věděl, že (SPOILER za za sebevraždami nějakým způsobem stojí Dessert SPOILER). Takže se omlouvám, pokud je Jisatsu saakuru nějaké ohromně filozofické dílo, jenž jsem nevypozoroval a poté neocenil, tak jak jsem měl. 40% ()
Od japonského "Jisatsu sākuru" som čakal trochu viac, no predsa sa jedná o značne pôsobivý film so zaujímavou filozofiou a inteligentným scenárom, ktorý by si nemal nechať ujsť žiadny odborný filmový fanúšik. Námet je originálny a rovnako, ako aj v novšej Shionovej "Studenej rybe" sa mi páčila začlenená sociálna kritika a dokonalý naturalizmus. Po výbornom úvode to síce začne mierne nudiť, no vzápätí film začne chytať obrátky a k tomu obohacuje množstvom geniálnych surrealistických prvkov. Väčšiu hodnotu tomu dáva aj hudba, ktorá filmu dokonale sadla. ()
Původní manga je určitě zajímavá, filmová verze působí ovšem poněkud rozkouskovaně, mlhavě a rozpačitě. Po výborné první polovině s hutnou atmosférou následuje několik podivných scén zakončených filosofováním, které vyznívá poněkud do ztracena. Na své si přijdou milovníci gore scén a japonských podivností. A školaček. A kapel jako je Morning Musume. ()
Skupina školaček čeká na metro. Jak se vlak blíží, všechny si stoupnou do jedná řady přímo na čáru, za kterou by se nemělo chodit. Po chvíli začnou odpočítávat, překročí čáru, a když je vlak na nádraží, téměř u nich, všechny skočí pod kola a umírají. Krev stříká v obrovských proudech. Skupina školáků se o sebevraždách baví a najednou se rozhodnou, že to také udělají. Je to jen recese, je to jen sranda? Vypadá to tak, prostě se hecnou a vylezou si na kraj střechy. Jenže pak skočí. Další záplava krve, lidé křičí. Nejsou to ojedinělé sebevraždy, naopak jsou jedny z mnoha. Jako kdyby se staly fenoménem. Mluví se pak i o skupině "Suicide Club", kterou chtějí školáci vytvořit, překovat, vytvořit rekord v tom, aby se zabilo co nejvíce lidí najednou. Velmi silný film, který ukazuje šílenství v japonském hávu, které je skutečně velmi silné. Proč to ti lidé dělají? Je to jen póza? Je to skutečně jen další fenomén? Něco jako Pokémoni? Jen s následky, které jsou fatální? Je to jedinečný pohled na dnešní dobu, kde se skutečně může stát fenoménem cokoli. Musíte však přijmout, že film není laskavý, ale zobrazuje scény s naturalistickou dokonalostí. Uřezávání vlastní ruky při krájení knedlíku je skutečně velmi silným zážitkem. Nejedná se o film pro každé povahy, ale může vám hodně rozšířit obzory. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/jeden-den-jak-porodit-oliver-twist-wall.html ()
Súvisiace novinky
EIGASAI 2015
Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (viac)