Prostřihy
Short Cuts
Réžia:
Robert AltmanKamera:
Walt LloydHudba:
Mark IshamHrajú:
Andie MacDowell, Bruce Davison, Jack Lemmon, Julianne Moore, Matthew Modine, Anne Archer, Fred Ward, Jennifer Jason Leigh, Chris Penn, Lili Taylor (viac)Obsahy(1)
Film režiséra Roberta Altmana, sledující v několika dějových liniích založených na povídkách spisovatele Raymond Carvera, každodenní nešťastné osudy obyvatel amerického Los Angeles. (ČSFD)
Recenzie (93)
Ty tři hodiny mě docela vyděsili, ale musím říct, že žádný tří hodinový film mi neutíkal a nebavil mě tak jako tenhle. Teda ne takový v žánru drama/komedie. Skvěle vybrané herecké obsazení, které táhne celý film, dobře napsaný scénář a skvěle natočený. Ve filmu je několik různých příběhů, které se svým způsobem prolínají, ke všemu se dostáváte postupně. A i když střih za scénami je docela častý a najednou se objevíte někde jinde, nevadí to. Protože už od začátku je vám jasné, kdo ke komu patří, co kdo dělá apod. Jediné, co bych tomu vytkla je konec, který je až příliš useknutý a uspěchaný. Za mě tam toho nebylo hodně vysvětleno, ale Altman to zřejmě chtěl nechat na představivosti diváka. ()
51. Zlatý Glóbus za rok 1993 - nominace (1) - Nejlepší scénář - Robert Altman ()
Film postavený na silných scénách, zbytek ale je bohužel vyplněn vatou. Propojení osudů postav taky žádnej zázrak, je jich tam moc, ke konci už jsem o některých přestal mít přehled. Škoda náběh to mělo slušnej. ()
Niekde som v súvislosti s týmto filmom čítal (parafrázujem), že jeden z dlhších filmov 20.storočia, ktorý pôsobí ako ten úplne najkratší... Ja len toľko, že AMEN! Ani presne neviem čím to... Roztrieštené príbehy mnohých zdanlivo nesúvisiacich ľudí vo filme odjakživa považujem za čisto matematický kalkul, ktorý je síce presne vymyslený, ale postráda samo o sebe to podstatné filmové orechové - prirodzenú emóciu. Tu to ale kupodivu fakt šlapalo. Asi aj vďaka megahviezdnemu hereckému obsadeniu (toľko zvučných mien v jednom filme neviem či som niekedy videl) a Altmanovej (použijem síce oxymorón, ale na nič trefnejšieho už neprídem) "dynamicky statickej" réžií som ostal prikovaný 3 hodiny iba na vzťahoch a dramatických situáciách. PS: Dieťa náhliace sa do školy rezkým mladíckym šprintom, následne "jemne" zrazené autom, pomaly dezorientované meniace smer svoje cesty (domov), odmietajúce pomoc osoby sediacej za volantom ("Mama mi zakázala nasadať do auta cudzím ľuďom...") vo mne zarezonovalo... ani to neviem popísať... Hádam len doslovne - bolo mi smutno až sa mi chcelo zvracať. ()
Díky za tě, dávno mrtvá kleopatro! Objevilas korelaci mezi názvem filmu a krátkými epizodami, přičemž jsi mi tou odpornou zdrobnělinou "dílko" udělala alespoň dvě jizvy na pumpě od husqvarny! Tak si představte, že již v desáté minutě zíváte kvůli absenci akce či jakékoliv známce obscénnosti. A tak si z nudy vykalkulujete, že jste TEPRVE V 5% toho dílka! Čert vem, že se v 80% procesu zjeví ohanbí DžůLIJÁNY či úchylka filantropa Starka na mladé jehněčí! 55% ()
Někteří z vás to připodobňují k Magnolii, ale ta je podle mě jinde: Zaobírá se zásadními okamžiky podivínů (Prostřihy namísto toho každodenními osudy obyčejných lidí). Já bych Prostřihy porovnal spíš s Altmanovým pozdějším filmem Vítejte v Holly Springs: Když se v Holly Springs něco přihodí, tak to celým maloměstem okamžitě a pořádně zacloumá. Když se něco stane v L.A., tak o tom často nevědí ani nejbližší sousedi. Oba světy mají co říct, ale osobně mě víc oslovilo provázanější a sevřenější Holly Springs. (Každopádně doporučuju všechny tři jmenované filmy.) ()
Pro mě nejlepší Altmanův film, kongeniální zpracování krátkých, temně ironických próz Raymonda Carvera. Nejde jen o ty "zkratky-zkraty", jde taky o ty "rychlé střihy". Člověk neví, má-li si dřív trhat vlasy, nebo si zakrývat oči, nebo se stydět, nebo se smát. Jestli je nějaký film ze života, pak tenhle. Ti lidi lžou, jako když tiskne -- vlastně i sami sobě. A nejlepší scéna: když manžel konečně vymámí, po třech letech, z manželky pravdu o její nevěře, neřeší to výpraskem, rozvodem ani scénou, ale jde přpravovat gril, neboť čekají hosty na večeři. Viděl jsem třikrát a za pár let to dám znovu. Věčné. (Ale ne pro každého. Tenhle film žádá aspoň bazální dospělé a vztahové životní zkušenosti. Přístupno 25+) ()
Altmanovo zpracování Carverových povídek se ani nepřibližuje zážitku, jaký je schopna zprostředkovat jejich četba. Nemohl jsem se ubránit zklamání, jak málo si dovedl Altman z brilantních povídek odnést a jak v jeho podání zplaněly i ty nejvydařenější Carverovy povídky. ()
Pokud si chcete uvědomit, že váš život není zase taková tragédie a máte se vlastně fajn - tak toto je přesně film pro vás. Je tam plno dialogů, plno - až absurdních situací a také hodně amerického prostředí. Altmana znám, tudíž mě jeho tvorba určitým způsobem neubíjí ani nešokuje, ale věřím, že plno lidí s tím obtíže má. Film je nabitý obrovským množstvím známých jmen a je to jedině dobře ;) ()
Na tento film jsem se hodně těšila a nechala se ukolébat, tak vysokým hodnocením uživatelů a přišlo velké zklamání. Pokaždé, když se musím nutit, abych film nevypnula a musím se přemáhat, abych ho vůbec dokoukala celý, tak se někde musela stát chyba. Za začátku měl film dobře našlápnuto a sliboval opravdu slušný divácký zážitek, v průběhu to nějak upadalo, až jsem se nakonec dočkala vytouženého konce. Povídek, tam prostě bylo nahuštěno na můj vkus moc, takže jsem se nějak začala ztrácet v ději a v nějaké hlavní myšlence, tedy pokud tam vůbec nějaká byla. Tak jsem ji neobjevila. Navíc, hercům jsem pořád nějak jejich role nemohla uvěřit, zvlášť mužské postavy, byli prakticky stejné jak povahou, tak podobnou vizáží a občas jsem si je mezi sebou pletla. Bohužel hru na skutečný život nezachránila ani jadrná slova postav a překvapivý závěr s obětí zemětřesení. Uznávám, že možná je chyba ve mně a já tento film bohužel nedokážu náležitě docenit. Tak 2 a půl *. ()
Rozhodně pozoruhodná, pestře rozmanitá filmová kompozice, ale spíše jen pro náročnějšího diváka, je to takový zvláštně nesourodý dějový slepenec drobných epizod, jen tak zdánlivě vznikající jakoby z náhodných prostřihů do mnoha běžných životů obyčejnějších obyvatel Los Angeles, dějové úseky se vzájemně kříží, propojují, překrývají, a to až do absurdních souvislostí, tak nějak jako životní osudy jednotlivých postav, nepochopitelně, nepředvídatelně, vždy ale náhle, překvapivě, takže pozornost vnímavého diváka je stále patřičně po celou dobu vytěžována, film tak plyne a rozhodně se nemáte čas ani chvilku nudit, právě tak při sledování funguje opravdu jen mistrovské dílo. Bravo!!! Zajímavý komentář : Fridecka ()
Kdybych měla jmenovat jeden film, o kterém se dá říct, že je vyloženě o životě, pak je to pro mě jednoznačně tento. Nemám ráda takhle dlouhé filmy ale u Prostřihů je úžasné, že jsem se i přes tak dlouhou stopáž nenudila ani minutu, film se hned od začátku pěkně rozjel a v takovém parádním tempu pokračoval až do konce, navíc všechno tu bylo tak nepředvídatelné. Je to nejen film o životě ale také dost depresivní film plný lidské bolesti, nepochopení a trápení všeho druhu. Film o různorodých lidech, jejichž životní příběhy jsou vzájemně propojené a je to udělané tak dokonale a nenápadně, že vám to nepřijde nijak přehnané. A zároveň je to udělané tak přehledně, že se v mozaice příbězích vůbec nijak neztrácíte. Rozhodně stojí za vidění ale pro každého to asi není. ()
Starší bratr Magnolie. Esence 90. let, v dobrém slova smyslu. ()
Robert Altman skládá mohutnou depresivní mozaiku příběhů lidí a jejich rodin, kde je téměř každá z postav na pokraji zhroucení. A skládá ji tak, že i když má film tři hodiny, nemá žádný problém s udržením divákovy pozornosti. Navíc se mu podařilo dát dohromady v pravdě luxusní herecké obsazení: Anne Archerová v roli klauna, Tim Robbins v roli nesympatického a lidsky zlého policata, Peter Gallagher jako uplnej magor, Julianne Mooreová suveréně nahatá, Lily Tomlinová a Tom Waits ožralý jak zákon káže atd atd... Příběhů a smutných postav je ve filmu spousta, to vše v na první pohled krásném, ale uštvaném a zkaženém Los Angeles, které boří zemětřesení a sžírají mouchy octomilky. Tenhle film rozhodně stojí za zhlídnutí. ()
Prostřihům se nedá nic vytknout. Zachytily zcela běžné momenty v životě bohatých i chudých. Člověk se může cítit šťastný, aby hned poté být úplně down. Myslím, že zde může každý najít i něco ze svého života, který je nevyzpytatelný. Navíc si zde zahrála celá plejáda hvězd v pro mě nezvyklých rolích (T. Robbins, J. Moore). ()
Ty TŘI HODINY mi utekly jako voda. A nenudil jsem se ani chvíli. Mozaika různých lidí, různých příběhů, různých pocitů, zkrátka stále bylo co sledovat a vnímat. Doslova zástup známých hereckých tváří a žádná z nich nezklamala... Naopak. Hodně mě potěšil Tom Waits. A z ženských hlavně Julianne Moore. --- 73% --- ()
[3,5*] "Excuse me, honey." "Yeah?" "Uh, could we have - what was it in the bottom drawer over there you were getting?" Komediálna dráma (či skôr smutná komédia) zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Pripomína režisérov starší film Nashville (1975), len tentokrát sa Altmanov vnímavý pohľad presunul z hlavného mesta country do hlavného mesta filmu, Los Angeles. Do sveta filmu ale napodiv takmer vôbec nenazrieme. Namiesto toho nám film predstavuje veľmi rozmanitú mozaiku obyvateľov mesta s náhľadom do ich každodenných životov. Podobne ako v spomínanom "Nashville" ide o veľké množstvo postáv (a množstvo výborných hercov), takže trochu menej pozorný divák bude mať občas vo všetkých tých vzťahoch mierny guláš. Čo sa týka dĺžky filmu, tá je dokonca ešte o dosť väčšia, ale subjektívne sa to vôbec nezdá a tých horibilných 187 minút ubehne ako voda (čo je samo o sebe veľkým plusom filmu). Niektoré scény filmu sú tak nádherne bizarné, že ich tak skoro z hlavy nedostanem (telefonické erotické služby popri prebaľovaní dieťaťa, zámena "mrtvolných" fotiek). Keď v závere filmu zaúradovala deus ex machina, okamžite mi prišiel na um film Magnolia (1999) a odrazu som si uvedomil, ako mohutne čerpal Paul Thomas Anderson od Altmana pri tvorbe tohto svojho vrcholného diela (a tiež aj to, akým vplyvným dielom vlastne "Short Cuts" sú). "What'd you wish for?" "That the two of you would get the hell out of here." ()
Zajímavá mozaika osudů obyčejných obyvatel Los Angeles. Nechybí zde nádherné kamerové záběry, herecké výkony a různé živtoní osudy. Překrásná sága popisující beznaděj, nejistotu a smutek v městě snů. Na druhou stranu toto zajímavé dílo má přes 3 hodiny, což je na můj vkus trochu dlouhá stopáž. ()
Grand Prix Zlatý lev ex aequo Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách 1993. ()
Velký povyk kolem ničeho, pokud příběhy rozdělíte tak samotně neobstojí, zajímavé nejsou ani po dějové stránce ani propojené uměle do tohoto celku. Těch pár jmen to nezvedne, stejně moc prostoru nemají a tak se mi líbil jen Lemmon. ()
Súvisiace novinky
Zemřel herec Fred Ward
Dnešní květnový pátek třináctého bohužel přináší jednu smutnou zprávu pro svět filmu, ve věku devětasedmdesáti let totiž odešel americký herec Fred Ward, známý z filmů jako Chvění, Sedm neohrožených… (viac)