Pred úsvitom

Film hodnotím s tím, že už jsem viděl i jeho pokračování a proto musím napsat, že to nechápu. Pořád nechápu fakt, že zatímco oba další díly jsou prakticky dokonalé filmy o jednom nevšedně všedním vztahu, tenhle kolem mě jen tak "prošel", a já se cítil... lhostejně. Což by se asi nemělo stávat u filmu o vztazích, speciálně takhle široce uznávaného. Nevím, možná jsem ten den neměl náladu... jak říkám, nevím. Vím ale, že hlavně díky Before Sunset a Before Midnight dám někdy ještě jednou i tomuto dílu šanci. A samozřejmě nejen tomuto, tuto "Before" trilogii si někdy určitě s chutí dám. Zatím zde ale musím nechat rozpačitých 50 %. (24.04.2014)

Pro mě dost osobní film. Připomíná mi vlastní vlakové seznámení, já ale tehdy nebyl jako Jesse, vystoupil jsem a nechal neznámou, sympatickou cestující pokračovat v její cestě, čímž náš souznivý, dlouhý rozhovor skončil…a pokud se říká, že si skrz filmy plníme nerealizované sny, Před úsvitem je přesně ten případ. Ale přímo k němu. Vyzařuje přirozenost (snad krom gesta barmana), mládí, spontánnost, svobodu, nevyzrálost, nesmělost, lehké, nenápadné jiskření, nejisté, letmé pohledy („hudební box“), oťukávání a prchavost (i kouzlo) okamžiku. Dílo je to úsměvné (vedou „telefonní hovory“), příjemné, plné očekávání a všemožných emocí. Dialogy (zdánlivě) o ničem jsou parádní a člověk si přeje, aby nikdy neskončily. Čas kvapí, blíží se „deadline“, najednou je tu poslední pohled na Jesse, pak Celine…a s dalšími zhlédnutími mně u konce ani trochu nevadí, že „vím“…5* už takřka bez výhrad. „Poslední dobou přemýšlím…znáš někoho, kdo má šťastný vztah?“ - „Jasně, znám šťastné páry. Ale myslím, že si lžou.“ - „Jo. Lidé můžou žít celý život ve lži.“ (08.03.2015)

Dva neznámí lidé se náhodně potkávají, tráví spolu celý den (a noc) a poté přichází ta kritická chvíle, kdy se musejí rozejít. Ovšem zatímco se Before Sunset odehrává jen ve dne a v krásně romantické Paříži, tak Before Sunrise se odehrává (pravděpodobně ta nejmarkantnější změna) v noci. Avšak ať už to byla světélkující večerní Vídeň či prosluněná romantická Paříž, tak herci, scénář i kamera se povedli na jedničku. Ethan Hawke a Julie Delphy jsou fantasticky sehraní. Je pravda, že je tento a i druhý film jen a jen konverzační, ale je natočen tak zaníceně a s tak osobitým stylem, že se prostě nemůže nelíbit. Navíc nepostrádá vtip, inteligenci a přirozený šarm. (23.02.2005)

Jelikož jsem Před soumrakem viděl dříve, věděl jsem, co mám čekat, ale v případě tohoto filmu to neznamená a nepůsobí pražádné zklamání. Bylo milé sledovat, jak to vlastně začalo, jak se Jess a Celine seznámili a sbližovali. Přišlo mi, že zatímco Před soumrakem si udržovalo stálou kvalitu a spád po celou dobu, Před úsvitem začíná sice pomaleji, ale zase silněji graduje (od telefonování v restauraci). ___ Milý film pro příjemný jarní večer. (28.04.2005)

Je mi jasné, že cynikové budou upozorňovat na to, že ONA by zřejmě z vlaku nevystoupila, že barman by MU láhev červeného prostě zadarmo nedal, že by si hned nevykládali o tak intimních tématech, že OBA by nepotkali tolik anglicky hovořících pouličních „umělců“, kteří jejich počínající vztah kamsi posouvají. Souznění, netriviální dialogy, všední i nevšední témata. Zdánlivě obyčejné povídání, které má ovšem přesný autorský záměr. A divák se může hravě ztotožnit s tím, co sleduje. Něco přes půlden bloumání po městě, vzájemné přitažlivosti, ostýchavosti, prvního polibku, prvního tance, první skoro hádky, prvního rozchodu i narychlo spíchnutého slibu. Nakonec si slíbili, že se sejdou za půl roku. Víme, jak dlouho to nakonec trvalo, ale podstatné je, že i podruhé to trio Delpy-Hawke-Linklater zvládlo dokonale. Začalo to hádajícím se rakouským párem ve vlaku směřujícímu do Vídně a pak Paříže, kdy si ona raději přesedla, skončilo dalšími dvěma milými zastaveními, které je nutné mít ve filmové sbírce. Tři nezávislé kousky, tři nenápadné skvosty. (12.03.2017)