Pred úsvitom

Souhlasím s tím, že míra pocitů vzbuzených tímto filmem závisí na vlastních zkušenostech s náhodnými setkáními, rychlými vzplanutími i vztahy všeobecně. A ne, nesouhlasím s tím, že jsou hlavní postavy nevěrohodné, špatné a nudné - mohou být nesympatické, ale jejich vzájemná konverzační chemie funguje dokonale. Oba jsem chápal, oba jsem respektoval. Co se týká romantických filmů, je to jednoduché - musím soucítit alespoň s jedním z nich. A tady jsem byl příjemně nervózní, když se ti dva potkali a oťukávali, když spolu vykročili do ulic. Stejně příjemně jsem pookřál, když prvotní zábrany opadly. A doléhala na mě melancholie, když se blížil jediný možný konec. Funguje to a já děkuju Ethanu Hawkemu a Julii Delpy, že mi svými absolutně přirozenými výkony dovolili věřit každé slovo i gesto. Dialogy jsou perfektní - nebo si snad někdo dovolí říct, že nesedí pro potřeby snímku, který touží věrohodně ukázat náhodné a silné citové vzplanutí dvou mladých racionálních lidí, s fatalistickým vědomím nemožnosti jeho pokračování? Když v jejich relativní všednosti, opatrnosti a verbální inteligenci vězí všechna ta tíha páru, který pořád váhá, jak daleko si vůbec může dovolit zajít? Citová škála jedinečného dne, vybuchující v náhlých stavech dokonalého souznění a přecházející do smutného, neodvratně přicházejícího konce. Scéna s fiktivním telefonováním v restauraci je perfektní. A k tomu sem tam tvůrci příhodí výborný nápad - jako je třeba závěrečná střihová rekapitulace teď již opuštěných míst, která ti dva navštívili. Možná drobátko intouš, ale rozhodně krásný malý film. (21.06.2008)

Tak tenhle film mě teda těžce nedostal. Pořád jsem se snažila pochopit ty pochvalné ódy kritiků, ale nepodařilo se mi to. Horší snad jsou už jen Madisonské mosty. Již n-krát užité téma krátkého, avšak osudového setkání mě tentokrát oslovilo asi jako reklama na Ariel. Pokud bych zatoužila po shlédnutí podobého filmu sáhnu určitě spíš po 30-let starých Nebožtícíh přejících lásce. Tenhle film se podle jedné recenze vyznačuje brilantními dialogy. Já můžu říct jen, že tak stupidní a klišovoté rozhovory jsem ještě neslyšela. (Proboha, proč ona musí být citlivá a pověrčivá a on zas racionální?) A to mluvíme o filmu, který je na dialozích postaven. Alespoň nevím, o ničem jiném, co by mohl nabídnout. Má to být samozřejmě příběh "jako ze života". Jenže tihle umělohmotně krásní vypulírovaní hrdinové mi nikdy nepříjdou jako skuteční. - Doufám, že 2 díl Před soumrakem, odehrávající se po 7 letech můj dojem napraví. Nostalgická nota by mohla být alespoň něčím v té citové prázdnosti, kterou jsem cítila při sledování tohoto filmu. (02.08.2004)

Potkali se náhodně ve vlaku, vystoupili spolu a pustili se do dlouhého, vášnivého rozhovoru. Milé a důvěrné známé, spontánní a kouzelné; beze špetky falše. Linklater, Hawke a Delpy dokazují, jak se jedno setkání může stát neobyčejným, jak může ovlivnit celý váš život. Jak málo stačí k vytvoření tak silného a zároveň tak křehkého pouta. Ještě jednou opakuji; kouzelné! (17.07.2007)

Když se potkají dva zajímaví lidé, může., nemusí, ale mělo by se něco stát. Ta chvíle, kdy se vysloví první věta, takterá rozhodne o tom jestli budou i další, a jestli z vět ...vznikne nekončící dialog. A protože i mě fascinují náhody, i já mám ráda, když mi někdo vstoupí nečekaně do života...tak nemůžu jinak než za *****. (11.04.2005)

Tenhle film je jeden velký rozhovor, setkání dvou mladých lidí, kteří se během jediného večera tak sblíží, že je pro ně hrozně těžké se rozloučit. Velmi dobrý je tady především Ethan Hawke, jeho Jess je nádherně rozpačitý, nejistý a zamilovaný, prostě přesně takový, jako když potkáte někoho, na kom vám opravdu záleží a tolik se bojíte něco pokazit, že radši neděláte nic. (14.11.2005)