Návrat Sabatu

Druhý sabata-western s výraznou německou příchutí, kdy z filmu přímo dýchá vůně západoněmecké filmové produkce sedmdesátých let. Lee Van Cleef jako vždy zcela neohrožený, bezchybný, nezranitelný a neporazitelný. Zaujme především jeho zbrojní arzenál a hodně nápadité pistolky i skrýše na ně. "Klaďas" číslo je dvě je extrémně neodhadnutelný a vypočítavý - dopadne ještě moc dobře. Možná i na italo podmínky dost přepísknutá hudba - rock, varhany i klasické "elektro" ze syntetizátorů. V žánru však rozhodně nadprůměr - i kvůli dvěma akrobatům takřka hongkongských kvalit. (28.08.2005)

Sabata je späť, ale tešiť sa možno iba na Van Cleefa, ktorý je opäť nieže ťahúňom celého filmu, ale tentoraz to stojí jedine na ňom. On je - ako vždy - perfektný. Zato zápletka s neustálymi minizvratmi a prekabáteniami sa postupne zunúva. Opäť tu vystupuje viacero zbytočných postáv - v prvom filme to bol napr. skákajúci indián, teraz sú to cirkusoví bratia, z ktorých jeden tiež neustále skáče a ten druhý sa bavká v gumičkou. A takýchto je tam viac - s takýmito naivnými nápadmi môžu prísť asi len Taliani. Ešťeže Sabata si drží svoju chladnú eleganciu, viacero akčných scén ujde, v podstate to nenudí a ani s hudbou to nie je zlé. (11.04.2017)

Jelikož jsem vůbec nechápal děj, soustředím se pouze na vizuální stránku filmu. Neprakta se nemusel kreslit s ilustrací ke Švandrlíkově povídce "Přiblblý Antoušek Milivoj", stačilo tam dát fotku permanentně přiblble se usmívajícího Lee Van Cleefa. To se fakt nedalo. A to k úsměvu přidejme jeho permanentně vykulené oči, vypadal přesně jak žán maré, když si sundaval masku Fantomase. (22.08.2023)

Tak tohle už bylo hodně přes čáru. První Sabata byl výborný, ale toto jeho pokračování je dobré tak leda k tomu, aby poskytlo varování, že další páně režisérově porci špaget je lépe se raději velkým obloukem vyhnout. Kéž bych tak tohle viděl před tím, než jsem udělal tu nebetyčnou chybu a pustil si Boží zbraň - už v Návratu Sabaty je totiž naprosto jasně vidět, že Parolinimu definitivně ruplo v bedně... (25.07.2013)

"Ale jestli naše matky spolu šlapaly, ta moje měla jistě mnohem víc zákazníků.." ;) Velmi bizarní sequel Sabaty, který nedává dohromady příliš mnoho smyslu coby ukázkově vyprázdněný hybrid spaghetti westernu a bizarní surrealistické exhibice, navíc s hudební stylizací gotického hororu, jen ukazuje, že ze řetězu utržený Gianfranco Kramer Parolini místo špaget vařil tortellini.. A tak je mi nakonec vlastně docela buřt, jestli Návrat Sabaty lze považovat za první či druhé pokračování snímku původního, který skutečně měl v adorující snaze o udržení subžánru při životě svůj smysl.. (28.01.2016)