Návrat Sabatu

Jelikož jsem vůbec nechápal děj, soustředím se pouze na vizuální stránku filmu. Neprakta se nemusel kreslit s ilustrací ke Švandrlíkově povídce "Přiblblý Antoušek Milivoj", stačilo tam dát fotku permanentně přiblble se usmívajícího Lee Van Cleefa. To se fakt nedalo. A to k úsměvu přidejme jeho permanentně vykulené oči, vypadal přesně jak žán maré, když si sundaval masku Fantomase. (22.08.2023)

Vacsinou plati, ze dvojky su regulerne podradne filmy, a Sabata nie je vynimkou. Cinema Italiano milujem, ale tuna reziser Gianfranco Parolini prestrelil : stale je tu Lee Van Cleef, a okrem neho sa objavili aj Giovanni Cianfriglia /Policajt Drabem, Jestli se rozzlobime, budeme Zli/ a Giuseppe Castellano /Milano calibro 9/. Zaporak je biedny, hudba je ako z najhorsich filmov Spencera a Hilla, akcne sceny az samoucelne. Dialogy sa obcas az nedaju pocuvat : 30 % (14.07.2015)

"Ale jestli naše matky spolu šlapaly, ta moje měla jistě mnohem víc zákazníků.." ;) Velmi bizarní sequel Sabaty, který nedává dohromady příliš mnoho smyslu coby ukázkově vyprázdněný hybrid spaghetti westernu a bizarní surrealistické exhibice, navíc s hudební stylizací gotického hororu, jen ukazuje, že ze řetězu utržený Gianfranco Kramer Parolini místo špaget vařil tortellini.. A tak je mi nakonec vlastně docela buřt, jestli Návrat Sabaty lze považovat za první či druhé pokračování snímku původního, který skutečně měl v adorující snaze o udržení subžánru při životě svůj smysl.. (28.01.2016)

Sabata je späť, ale tešiť sa možno iba na Van Cleefa, ktorý je opäť nieže ťahúňom celého filmu, ale tentoraz to stojí jedine na ňom. On je - ako vždy - perfektný. Zato zápletka s neustálymi minizvratmi a prekabáteniami sa postupne zunúva. Opäť tu vystupuje viacero zbytočných postáv - v prvom filme to bol napr. skákajúci indián, teraz sú to cirkusoví bratia, z ktorých jeden tiež neustále skáče a ten druhý sa bavká v gumičkou. A takýchto je tam viac - s takýmito naivnými nápadmi môžu prísť asi len Taliani. Ešťeže Sabata si drží svoju chladnú eleganciu, viacero akčných scén ujde, v podstate to nenudí a ani s hudbou to nie je zlé. (11.04.2017)

Druhý sabata-western s výraznou německou příchutí, kdy z filmu přímo dýchá vůně západoněmecké filmové produkce sedmdesátých let. Lee Van Cleef jako vždy zcela neohrožený, bezchybný, nezranitelný a neporazitelný. Zaujme především jeho zbrojní arzenál a hodně nápadité pistolky i skrýše na ně. "Klaďas" číslo je dvě je extrémně neodhadnutelný a vypočítavý - dopadne ještě moc dobře. Možná i na italo podmínky dost přepísknutá hudba - rock, varhany i klasické "elektro" ze syntetizátorů. V žánru však rozhodně nadprůměr - i kvůli dvěma akrobatům takřka hongkongských kvalit. (28.08.2005)