Velký souboj

Smutný důkaz toho, že geniální hudba (resp. jen a pouze ústřední motiv, jenž si suverénně vykračuje vedle toho nejlepšího od Morriconeho), dobrá kamera, výprava a schopná režie ještě nemusejí dát dohromady dobrý film. Vidím to na takový lepší, lehce nudící podprůměr, který tak dlouho oddaluje zápletku příběhu, až o ni nikdo nestojí. Naneštěstí si neustále hraje na něco víc. Za pozornost určitě stojí flashbacky a finální souboj, ale díky scénáři a nedostatku originality je to jinak bohužel grande nic. (02.10.2010)

Prvé čo ma na tomto snímku zaujalo bola tá pochmúrna ale zároveň fascinujúca hudobná kompozícia. Soundtrack ktorý dotvára atmosféru je sprevádzaný celím filmom. Drsný Lee Van Cleef opäť boduje a ako šerif pomáha neprávom odsúdenému mladíkovi vyhľadať vraha svojho otca. Nechýbajú skvelo nastrihané prestrelky pohľady do očí, zvraty , a záverečná prestrelka s bossom. Spaghetti western ako vyšitý. Samozrejme keď si to porovnám s takými režisérmi Ako Sergio Leone alebo Corbucci nebolo to úplne dokonalé. Keby že je finálna prestrelka nejako lepšie vymyslená a dlhšia asi by som dal aj plní počet. (19.07.2013)

Poněkud nesourodý eurowestern, který navzdory účasti charismatického Van Cleefa stojí ve svém žánru poněkud stranou, z velké části zřejmě díky neznámému režisérovi a tomu, že nezapadá do žádné zavedené série. Začátek byl impozantní, z úvodních titulků jsem byl vysloveně nadšený. To písmo, ta barva a hlavně jejich velmi nezvyklé horizontální plynutí!!! Poté mě upoutal představitel Phillipa Alberto Dentice, který ve zdejším obsazení není vůbec uvedený (?!?!?) a který mi odněkud připadal velmi povědomý, bohužel ani z IMDb jsem nezjistil odkud. Dále se mi líbila přemíra záporáků všeho druhu, i když bylo zprvu obtížné se v nich zorientovat. Podivné postavy jako osazenstvo dostavníku, "ten bílý poďobaný" z bratrů Saxonů, barmanka mužatka atd. Málo charismatického Horsta Franka jsem nepoznal, ačkoliv Zlatokopy z Arkansasu a Rudého gentlemana (ve kterých byl u nás k vidění) mám nakoukané víc než dost. Zajímavější byl Mark Mazza, známý záporák z filmů Cestující v dešti, Kočky, Mé jméno je Nikdo nebo Probuď se, špióne. Zaujaly černobílé flashbacky a místy originální záběry (honička ve skalních serpentinách). Ve filmu se střídají vážné (zločin a jeho postupné odhalování, křivé obvinění, hon na nevinného, pomsta) a komické momenty (honička ve skalách, Phillipovy úniky a akrobatické kousky), což působí zvláštně. Stejně jako střídání ústředního hudebního motivu (který o 30 let později použil Tarantino ve svém Kill Bill) s jakousi veselou saloonovou odrhovačkou v akčních scénách. Dabing byl z letošního roku, takže soudím, že předtím byl u nás tento film víceméně neznámý. Celkově mírný nadprůměr, řekněme 68 %, což je na plnohodnotné čtyři hvězdy málo. (20.09.2023)

Trochu ukecaný western Giancarla Santiho, který se učil u Sergia Leoneho a je to zároveň jeho prvotina. A zajímavé je, že podle csfd.cz skončil pouze u dvou filmů. Hned k tomu prvnímu si ale přizval jednu z ikon westernů Lee Van Cleefa. Přestřelky tu sice jsou, ale všemu předchází hodně dialogů a přiznám se, že dle postavy ve stínu jsem celkem rychle tipnul, že střelcem byl právě sám Clayton. (20.09.2023)

Základ pro velmi dobrý western v tom bezpochyby je. Herci, především Van Cleef a Horst Frank, však nejsou využití tak, jak mohli být, podobně jako zajímavý příběh, kamerové nájezdy apod. Mohlo to mít klidně přes dvě hoďky, děj by byl propracovanější a člověka by to víc pohltilo. Ale i tak výborně sedlo. (14.10.2014)