Plošina
La Jetée
La Jetée
Réžia:
Chris MarkerScenár:
Chris MarkerHrajú:
Jean Négroni, Hélène Chatelain, Davos Hanich, Étienne Becker, William Klein, André Heinrich, Ligia BorowczykObsahy(1)
Ti, kteří přežili 3. světovou válku žijí v podzemí Paříže, neboť povrch je neobyvatelný. Pomocí stroje času vysílají do minulosti vězně, aby získal potřebné suroviny. Klíčem pro jeho cestu je jeho utkvělá dětská vzpomínka na incident na letišti v Orly, kterému přihlížela neznámá žena... Čb sci-fi film bez dialogů. Posloucháme pouze vypravěče a hudební doprovod na pozadí ve sledu promítaných fotografií. La Jetée = molo či hráz (přeneseně spíše nástupní plošina), je homonymem pro „là j'étais“ (tady jsem byl). Snímkem se později inspiroval Terry Gilliam při tvorbě 12 opic. (J.Connor)
(viac)Recenzie (90)
Forma slideshow mě sice za začátku iritovala, ale ve finále mi přišla super. ()
Veľmi zvláštne, experimentálne dielo, stále rozmýšľam, čo si mám o ňom vlastne myslieť. Určite to má pár intenzívnych závanov atmosféry (veľmi pôsobivá je scéna "rozpohybovania sa"), na iných miestach sa mi to ale javí len ako nezáživná slide-show, ako demo verzia k budúcemu dielu. A nemôžem si pomôcť, ale tí herci na mňa pôsobia dosť statickým dojmom. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Není nic, co by odlišovalo vzpomínky od obyčejných okamžiků. Vzpomínkami se stanou až později, skrze jizvy, které po sobě zanechají. La Jetée je jedna vzpomínka na jedno setkání. Setkání, které se možná ani nestalo. ()
Technika, kterou je Rampa natočená, je opravdu unikátní. Statické obrazy a přesto je tam cítit napětí a strach, které navíc podkresluje mrazivá hudba. 12 opic Terryho Gilliama mám ráda, ale tohle bylo lepší a promyšlenější. I když se jedná o pouhý krátkometrážní film. ()
Zajímavý námět v originálním provedení, bohužel dosti nevyužitý potenciál a lehce utopené v artovém provedení. Zamrzela mě i předvidátelnost konce. ()
Tak tenhle film mě dostal do kolen jako dlouho nic...A to mi spousta lidí tvrdila, že ho nepochopili...? ()
Je „La Jetée“ vůbec film? Vždyť jsou to jen fotografie poskládané za sebe s mluveným slovem. Ano je to film. A jaký! Jeden z nejlepších! Jednotlivé fotografie jsou záběry a scény, které si musíš rozpohybovat v mysli podle vyprávěného příběhu. Je to jako, když čteš knihu a před vnitřním zrakem se ti odehrává čtené. Tady je text podpořen fotografiemi a na mě to funguje skvěle. Znáte ten slavný film „12 opic“ a taky jste si říkali proč je tak dobrý a s originální myšlenkou, až překvapivě na hoolywoodský film? To je proto, že je inspirován tímto filmem. Odpovědí je Chris Marker. Výborná sci-fi povídka, originální cestování časem pomocí psychiky a tak nádherná francouzská nálada. Tady je jen to co tu má být, vše ostatní je vystřiženo. Chris Marker ví přesně co dělá. Málokdy jsem s nějakým filmem tak spokojený jako s tímto a to jsem k němu přistupoval s obavami, jak asi bude fungovat film poskládaný z fotografií. No můžu říct, že funguje na 100% ()
Geniální. Z toho šeptání mám husí kůži ještě teď.. ()
No nedal jsem tomu odpad jen proto že dík tomuto vzniklo 12 opic. ()
Tak tohle je povinnost pro každého sci-fi fandu. Od prvních snímku postapokalyptického světa a podmanivého hlasu zůstanete přibitý na židli a budete koukat dokud nebude konec. Silný příběh, ze kterého později vychazí 12 opic. Ano! i série fotek dokáže vytvořit film, a ne jen ledajaký, ale geniální! ()
Geniální nápad a pointa, kterou osobně řadím v celé historii filmu na jedno z nejvyšších míst. Jinak se ale Markerovi povedlo dospět do zvláštního stavu: po shlédnutí zůstává pachuť příliš mnoha informací na příliš krátkém prostoru, ale zároveň je tak třetina stopáže v podstatě nevyužitá. Tohle se prostě mělo vyladit líp, je to škoda. Jinak je to úžasné. ()
Velmi odvazny experiment - vytvorit dynamicky snimok pomocou statickych obrazkov. Krasne zladenie ciernobieleho znazornenia apokalypsy, prelinanie snov a cestovania v case. Velmi vydarene. Art film ako sa patri. ()
Mrazivý, atmosférický art, který je zabit nudnou romantickou linkou. Ta bohužel je v popředí celé 2/3 tohohle krátkého filmu, takže ve finále nuda, která je zajímavá jen způsobem provedení. ()
Na krátkometrážní film úderné, trefné a navíc s přesahem. Forma zpracování, hudba, vyprač, vše je svou minimalističností naprosto ojedinělé a zároveň dokonalé. Na první pohled je jasné, kde Gilliam čerpal základní premisu i náměť pro svých 12 Opic. Proto na krátkometrážní film jasných 100% ( objektivně spíš 90% - neboť přeci jenom skvělá myšlenka mohla být i trochu hutněji rozvinuta). ()
Foto-román, ktorý je celkom super natočený (pofotený) a spracovaný. Ale niečo mi tam chýba. Nejaké to väčšie tempo. ()
Velká inspirace z Francie pro 12 opic. Snad se 3. světové války nedožijeme. ()
Neoddiskutovateľne najlepší kraťas, čo som mal možnosť kedy vidieť. Depresívne, melancholické, temné, bolestivé, mučivé a cez to všetko tak "filmársky" nádherné. Mix obrazov, fotografii, spomienok podfarbený rôznymi hudobnými oratóriami, skvele napísaný scenár a hlavne tá šokujúca predzvesť budúcnosti či minulosti. La Jetée je pre mňa oveľa viac než 12 opíc, takúto atmosféru sa ani pri zažmúrení oboch očí Gilliamovi nepodarilo vyčarovať. ()
Marker sice vymyslel skvělý námět, ale až Gilliam ho dovedl k dokonalosti :) ()
Kdo by to řekl, že spojením pár desítek fotografií a uhrančivého zvuku, vznikne takto hutná atmosféra. Snad jako by ty chybějící obrazy podněcovali naši představivost v tom, co skutečně vidíme. A o čem to vlastně bylo? O lásce? O nemožnosti zabránění toku času? O rozpadu universa při setkání se sama se sebou? Nevím. Ale z toho ponoření se do příšeří Pařížkého podzemí, do šepotu šílených vědců v objetí halucinogenní hudby mě vždycky zamrazí.. ()
K filmu rampa som bol spočiatku skeptický. Po prečítaní krátkých recenzií a komentárov na internete som nevedel čo mám čakať. Neustále porovnávanie s filmom 12 opíc mi taktiež nedoplnilo predstavu, kedže som tento film videl ešte ako veľmi malý a nepamatám si ho. (pozriem si ho určite znova, ale až po dopísaní recenzie, pretože sa chcem vyhnúť porovnávaniu). Príbeh veľmi zaujímavý, na tú dobu určite veľmi strhujúci, ale v dnešnej dobe už by pravdepodobne nezaujal. Čo by však mňa určite zaujalo, je forma. Od 26 minútového sledu fotografií s rozprávačom by som nečakal ani zďaleka toľkú dynamiku. Marker to dokázal. Rampa vo mne dokázala stupňovať napätie rovnako ako vyvolať sentiment a smútok. Čo treba zdôrazniť, je naozaj úžasná práca s obrazom. Keďže je film zložený z fotiek, tvorca musel zvoliť trochu iný postup a obrazový sled ako s kamerou, ale očividne to zvládol veľmi skvele. Fotografia mu umožnila voľnejšiu hru s obrazom. Pomocou malej hĺbky ostrosti, nefilmovej fotografickej kompozície, krásneho a výrazného kontrastu, ktorý miestami pripomínal nemecký expresionizmus dvadsiatych rokov, dokázal navodiť naozaj mystickú ale miestami aj romantickú atmosféru. Napriek všetkej svojej originálnosti, zvolená forma však priniesla aj niekoľko nevýhod. Postavy vo filme boli príliš strnulé. Malá psychologizácia postáv veľmi škodila žánru. Rovnako aj zrejme malý rozpočeť, pretože bielej látke s napichnutými šnúrkami som neuveril, že je prístroj na cestovanie v čase. Rovnako som neuveril ani okuliarom experimentátorov, a priam lacne na mna zapôsobili tzv. “pilotky” hlavnej postavy. ()