Bostonský škrtič

Svého času jsem si stěžovala na Zodiaca a srovnávala ho s lepšími filmy, no a teď aspoň vím, že se mi líbil o trochu víc než Bostonský škrtič. Ale ten mě taky bavil. Jenom v něm nebyla žádná taková scéna, jako když jde Jake Gyllenhaal do sklepa s tím divným pánem a celý svět jako by se v tu chvíli scvrkl jenom na tu situaci a divák fyzicky cítí svoje srdce bušit někde v krku a na nic jiného není dovoleno myslet, protože je to tak intenzivní. Tady je sice paradoxně velmi podobná scéna, kdy jde Keira vyšetřovat za divným pánem do sklepa, ale jak jsou obě scény natočené a jak působí na diváka ilustruje velký rozdíl (ve schopnostech autorů). Ale možná jsem k Ruskinovi nefér, protože on se zase tolik o tu thrillerovitost nepokoušel, držel se spíš investigativní linky a lidskosti svých hrdinek. A jako postavy, jejichž práci sleduji, se mi určitě víc líbily Keira a Carrie Coon než Fincherův mírně vyšinutý sausage fest. (27.03.2023)

O tom „riskování životů“ a „rozbujelém sexismu“ ve filmu, jak tu ve svém vlastním progresivním obsahu píče soudruh Dyzny, by se dalo s úspěchem polemizovat. Prostě na to při výrobě jako vrchního demagoga nasadili nějakou málo agresivní nemrdanou šeredu či přefeminizovanou lesbu, a teď se toto stranické pochybení jen snaží dohnat hysterickými obsahy, aby ke sledování přilákali co nejvíce srostlých stydkých pysků, silných a nezávislých mužen a dalších zfanatizovanoných sociálních bojovníků za ryzí pičismus, nadvládu deviací a dalších přes 2,5 miliónu let tolik terorizovaných „Již vzhůru psanců této Země…“.  A je to vcelku přínosem, neboť výsledkem je tak takový neškodný a hezky udělaný, byť trochu sterilní, anemický a od 6 let přístupný, mapovač tehdejších skutečných událostí a docela precizní a překvapivě nerevizionistický škrtící film, při jehož sledování máte neodolatelnou chuť uškrtit akorát tu brutálně nehrající fošnu s krysím xichtem v hlavní roli, která už dávno měla být pohozena někde na vrakovišti totálních neumětelů. (18.03.2023)

Pozor, postarší i mladé a osamělé ženy nejsou ve svých domácnostech v bezpečí! Na dveře jim klepe bostonský škrtič. A dvě novinářky o něm podají první novinové články. Keira Knightley, dosavadní redaktorka sekce pro životní styl, která má tím pádem s investigací vražd nulové zkušenosti, je jednou z těch novinářek, za kolegyni má Carrie Coon, ta je ale na scéně o poznání méně. Keira se dovedně pohybuje dobovými reáliemi, účes i její oblečení jí ubírají na sexappealu a hraje velmi zaníceně. A všichni ostatní herci, kteří její hvězdnou auru obklopují, si také zaslouží pozornost. Matt Ruskin, scenárista a režisér v jedné osobě, mapuje období od roku 1962-1965. V prvních fázích svého počínání je přehledný, postupně, tedy jak začnou přibývat možní podezřelí, se jeho film zamotá do menší nepřehlednosti a nedostane se mu potřebné gradace. Jeho režijní rukopis mohl být o stupínek výraznější. Vraždy, kterých je celkem 13, jsou poměrně brutální, alespoň podle policejního popisu, a stejně tak i vedené útoky proti nic netušícím obětem. Zobrazení je ale značně umírněné, v podstatě se k divákům strach z pouličního vraha dostane v menší míře, než by bylo potřeba. Divák se tedy spíše ponoří spolu s hrdinkou do investigace, která má zajímavý a svěží ráz. Sbírání faktů se povedlo a divák je natěšený, kam celé to vyšetřování dospěje. V té době měl film gradovat. A neděje se tak. Nedá se přímo napsat, že by vyvrcholení filmu, který se držel úzce historických událostí, nebo přinejmenším usiloval o to, aby to vypadalo, že se striktně jede v historické dramatizaci událostí, mělo být nějak extra vypjaté, přesto z filmového hlediska ten nedostatek nervy drásajícího rozuzlení tady znát je. Pak jistě nikoho nepřekvapí, když si prostřednictvím závěrečných popisek přečteme, co se stalo s obviněnými, případně jaké tresty padly, i kam dospěly kariéry a životy našich horlivých novinářek. Ve výsledku je to snaživé i poutavé dílo, do kterého režisér nevložil extra zapamatovatelné režijní momenty, ovšem naverboval Keiru, co pátrá po vrahovi velmi zarputile a s buldočí vervou. 7/10 (25.04.2023)

Oslava ženské síly, kriminálka nebo investigativní thriller? Bostonský škrtič vlastně nikdy plně nefunguje ani v jedné ze zmíněných rovin, Matt Ruskin dodává pouze slušné řemeslo s působivým výkonem Knightley, které ovšem nedokáže plnit uspokojit ty, kteří doufají v novou instantní klasiku, ze které by na pochodu ideálně mrazilo. Vyprávění podobných příběhů je nutné, jen by do budoucna byla potřeba též více výpovědní hodnoty.... (18.03.2023)

Bostonský škrtič v singuláru, nebo plurálu? Držet se příručky „Jak natočit procedurální krimi drama dle skutečné události“ někdy stačí, byť ve společné lize se Spotlight a Fincherovým Zodiacem je to mimo pohárové příčky. Nechybí oslava mravenčí novinářské práce, při které má seberealizace negativní vliv na soukromí i nakousnutí teorií, které případu dodávají punc záhadnosti. Klidná síla Carrie Coon tu překvapivě zastiňuje Keiru, kterou kvůli práci s bradou začínám podezírat z příbuzenského vztahu s představitelem Maniac Copa.. Mimochodem, za velkou louží se s tím vyšetřováním hrozně loudají. Vzpomeňte si na kriminalistické eso Víťu Jandáka, co odhalil Karpíška s punčochou napuštěnou prudkým jedem rychlejc, než řeknete dámský krejčí.. (22.03.2023)