Ako krtko k nohaviciam prišiel

Jako dítě jsem prý krtečka milovala. Alespoň rodiče mi to říkají. Bylo to naštěstí v době, ze které si pamatuji opravdu hodně málo věcí. Můj vztah ke Krtečkovi je momentálně dost jinačí, protože sice chápu že je to Česká klasika, a samozřejmě též musím uznat že děti (I dospělí) ho už po generacích milují. Ale ptám se, taky vás na něm něco obtěžuje? Není ta jeho roztomilost někdy snad až příliš? (14.12.2011)

Zatímco jedinci, co nemají to štěstí jako já a svým výzorem i intelektem připomínají hlavonožce, zde prudí, pohazují větami ,,jak si krtek sešil tangáče, jak krt stříkal rakem gaťky, hmyzožer end tesilky, kterak má dáma uschovat krkta pod lacláče poté, co pomočí len" a podobně, já k instruktážnímu videu o dělbě práce v socialistické společnosti doplním jen jediné. Nemám toho zjeba rád. Již jako jiskru jasnou mi jeho zjevné zaostávání v rozumovém vývoji lezlo na nervy a věkem se to nikterak nelepší. V reálu s idioimbecily vcelku soucítím, málokdy jde o jejich volbu, pominu-li zasloužilé čichače toulenu, ovšem tato unylá zvěřena, která se navíc stala nevoleným symbolem Zemanovo-čínského přátelství, je vskutku otravnost sama. Dvě za to, že dílo je vcelku krátké. (30.01.2019)

Úplně první Krtek si pořídil kalhoty. Zajímavé je, že nikdy potom, alespoň co mě paměť (ne)slouží, už na sobě tyto kalhotky neměl a to po nich tak toužil. Také zde můžeme slyšet jeho hlas, což je unikát vzhledem k tomu, že ani on ani jiná zvířátka už hlas používali pouze k zvukům. Takže se milé děti usaďte a podívejte se, jak se vyrábějí průmyslové kalhoty... (09.04.2024)

Všechno ti rákosníčku povím. Na louce vyrostl len, s žábou jsme jej namočili, na sluníčku vysušili, čáp jej lámal, ježek pročesával, pavoučkové usoukali, borůvky mu barvu daly, mravenečci tkali a rak nastříhal. A tobě, rákosníčku, za ušití dík. Jediný díl, kde krtek mluví a proto nemám chuť ho za ty zvuky zašlapat zpátky do země, odkud vylezl. (21.09.2012)

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)