Demolátor

Já Demolition manovi musim trochu zvednout hodnocení. V rozjetejch 90. letech ten svět budoucnosti vypadal jako naprostá bizarní hovadina. Všichni jsme si mysleli, jak po nedávnym pádu komunismu ve východní Evropě nás čeká nádherná svobodná budoucnost a vono hovno. V roce 2012, kdy jsou na každym rohu kamery, radary, dokonce třeba DP Praha má v úmyslu v metru zřídit kamerovej systém, kterej bude rozpoznávat obličeje, pomalu se začínej zavádět daně na nezdravý jídlo, apod., musim říct, že autoři filmu (bohužel) měli docela dobrej odhad... (17.03.2012)

Narážka na Arního hned po odmrazení Johna Spartana mě upřímně pobavila. Jinak vesměs dosti naivní představa blízké budoucnosti bez zla a násilí s policií, která je tam vlastně na nic. Nechápala jsem, na co si ji ti ctihodní občané sjednoceného velkoměsta platí. Necvičení, pomalí, bez reakce a bez schopnosti zasahovat. Pak jsem to přestala pitvat a užila jsem si skvělou akční komedii. Viděla jsem ji sice už před sto lety, ale teprve včera jsem si ji znovu připomněla. (03.04.2018)

Komédie z fašizoidního San Angeles, které bude brzy navráceno na správnou cestu živočišné anarchie defrostovanými maniaky z minulého století. Jeden umí háčkovat, šít či zaplnit Sandru až po okraj tekutým transferem, druhý nosí montérky a rád oprašuje policejní kód 187 (Vražda, smrt, zabití). Zábava na jedno použití možná, kult ani omylem. Tak mě napadá, kdyby byl u nás v práci nainstalován hlásič "Porušení slovního morálního statutu", byl by slyšet jen nepřetržitý zvuk klaksonu.. (08.11.2010)

Když jsem viděla Demolition mana poprvé, teklo mi ještě mléko po bradě a chodila jsem na nočník, ano, takže v 15letech. A nechápu proč jsem čekala až do teď, abych projekci opakovala.. Sly se zálibou v pletení a drsnými kecy v ruku v ruce s hláškující a stále usměvavou Sandrou vs. šílený Blade, podívaná k nezaplacení. Je to natolik zábavné, že musíte odpustit hlavním hrdinům, že neumějí pořádně mířit a žádná situace pro ně není dostatečně nebezpečná. Miluju akční komedie. Buďte dobrý! (09.11.2010)

Společnost je mírumilovná a plná porozumění, šestnáct let nedošlo k žádné nepřirozené smrti, navrch neví, jak s takovými živly nakládat. Protože se jich před lety zbavila. Jedním z nich byl superzločinec Simon Phoenix, který v Los Angeles léta páně 1996 držel v hořící budově nevinné rukojmí. Na straně zákona stál naopak jistý seržant Spartan, jehož praktiky částečně mohly za smrt civilistů. Oba jsou odsouzení k mnohaleté hibernaci. Jeden za krvavé zločiny, druhý za omyl v odhadu situace. San Angeles 2032. Sterilně blažení lidé, žádný alkohol, koření nebo tabák. Fyzický kontakt je zakázaný, za vulgarismy se platí. No, a tamti dva se vrací na scénu. Výsledkem je rychlý mišmaš, ve kterém si užijeme solidní výpravu a dekorace, řadu kaskadérských kousků, efektů a slušných gagů. Jenže oproti jinému Slyovi to na mě celé tak dobře nefungovalo. Zvlášť po letech už to prostě tak nechutná (což o řadě jiných jeho filmů říct nemůžu). Stallone tradičně fajn, odbarvený Snipes poměrně působivý. Ocenit i dnes naopak můžeme otočení toho, co vesměs z filmů o budoucnosti známe. Temné barvy jsou tentokrát „rájem“ na Zemi. Všichni se usmívají, ale zároveň i tak trochu nudí. Stejně jako divák. (28.05.2016)