Smrt panen
The Virgin Suicides
The Virgin Suicides
The Virgin Suicides
Réžia:
Sofia CoppolaScenár:
Sofia CoppolaKamera:
Edward LachmanHudba:
AirHrajú:
James Woods, Kathleen Turner, Kirsten Dunst, Josh Hartnett, Michael Paré, Scott Glenn, Danny DeVito, A.J. Cook, Hanna Hall, Chelse Swain, Leslie Hayman (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Láska a nenávist, SEX a smrt, vzpomínky a touha. A jedno velké tajemství. Kolem domu Lisbonových se točí všichni kluci. Žije v něm pět krásných sester, kterým jejich rodiče zakazují chodit ven, a chlapci o nich něco vědí jen díky tomu, co vidí přes okna. Tato rodina má temné tajemství, ale nikdo by ho neodhalil, kdyby místní playboy Trip nepozval krásnou Lux Lisbonovou na večírek. Rodiče dokonce povolí děvčatům jít ven a vše vypadá v pořádku. Když se Trip a Lux trochu sblíží, věci naberou nečekaný spád. Kluci teď již nechtějí děvčata jen sledovat. Chtějí je zachránit - i za cenu vlastní nevinnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (446)
Na Virgin Suicide jsem se těšil především proto, že je to první film Sofie Coppola, jejíž Lost In Translation považuji za jeden z nejlepších filmů roku 2003. A mé vysoké očekávání se naplnilo. Virgin Suicide staví především na melancholicky zasněné náladě, atmosféře, která je prostoupena všemi aspekty filmu, jak v obrazovém ztvárnění, v hereckých výkonech, tak především v hudbě francouzkých Air. Jde o retrospektivní vyprávění příběhu pěti sester Lisbonových, které jsou svazováni přísnými pravidly chování a různými zákazy ze strany svých rodičů, především své matky, jež jsou tak dohnáni, jak originální název napovídá, k sebevraždě. Film je vyprávěn pohledem chlapců, jejich spolužáků, kteří je obdivují a jsou do nich zamilovaní. Ale jak jeden z nich říká "My jsme o nich nevěděli nic a ony o nás všechno" vystihuje vztah mezi nimi, kdy přes všechnu jejich snahu jim nedokáží pomoci. Vynikající herecké výkony předvádí především Kirsten Dunst jako 15ti letá Lux, Josh Harnett jako playboy Trip (ten se mi líbil už ve Fakultě) a pak také duo rodičů James Woods a Kathleen Turner, která velmi přesvědčivě zahrála ledově chladnou matku. 4 1/2 * ()
Na tomto filmu je něco opravdu zvláštního, nevím sice co, ale naprosto mě dostal. Je to prostě něco jiného. Opravdu velmi dobře natočené a i když těžko uvěřitelné, tak něco podobného by se opravdu stát mohlo. Po shlédnutí filmu vyplývá krásné poučení, že ne vždy je dobré, chtít pro děti to nejlepší a nezkažené. ()
Kdybych někomu vyprávěl děj filmu tak by to nejspíš vyznělo jako ňáká blbost. Ale Sofia Coppolaová se ukázala jako velmi talentovaná režisérka a z průměrnýho scénáře vydolovala citlivý, emotivní a nadmíru působivý film s... jak to říct, no prostě s divnou atmosférou. ()
Mě to připadalo krapek zbytečně vykonstruované a skoro nereálné-byť v tomto podělaném světě je možné všechno. ()
Bylo to éterické, snové, tak jak bývají vzpomínky na idylické dětství a dospívání. Parta kámošů a pět krasotinek v sousedství, které přes všechen ten smích byly nešťastné z vlivu despotické bigotní matky. Vnímám křehkost, jakou měly ty holky v sobě a je dobře, že příběh je vyprávěn s velkým odstupem a nezúčastněnýma očima. Aspoň se můžeme domýšlet a přemýšlet spolu s paní Lisbonovou, kde se stala chyba. Režie citlivá, hudební podkres dua Air jedinečný. ()
Mě to bohužel nezaujalo tak jako ostatní. Děj a postavy z mého pohledu dělaly věci spontáně a ne pochopitelně a vzhledem k tomu, k čemu je všechno dovedlo na mě vůbec pocit tragédie nedolehl, spíše překvapil a svým způsobem dobře napsané postavy v mých očích najednou klesly na úplne dno, kde je prostě nemůžu respektovat. To je můj zásádní problém s filmem spolu s tím, že celý flm čekáme a nedočkáme se.... ()
Někdy si říkám ,že by dnešní mládeži neuškodilo občas jim takhle přitáhnout uzdu.Jinak příběh sám je skvěle natočený dobrá kamera, interiéry ,vynikající herecké výkony a dabing. ()
"To je dobrá muzika, ne?" Strašně smutný osud pěti dívek ve filmu, který je krásně smutný a který jsem již kdysi dávno viděl, ale úplně jsem na něj zapomněl a vzpomněl jsem si na něj, až když jsem si četl komentáře ke snímku Mustang, který jsem mezitím viděl a který je tomuto příběhu v nějakých momentech, opravdu podobný. ()
Mimořádně příjemný poetický film s brilantní vypravěčskou složkou, navzdory tématu obrovský zážitek. Bezchybné je vedení herců i režie a Coppola má zkrátka mimořádný filmařský cit... 80 % ()
You're a stone fox. Piknik na Hanging Rock pro generaci XY. Mladé dívky páchají sebevraždy a nikdo (=kluci) neví proč. Cynik a misogyn by řekl, že neexistuje vhodnější tajuplný objekt, než mladá krásná dívka - budí enormní zájem, ale nic 'tam' není. (S chlapci je to samozřejmě podobně, s tím rozdílem, že nebudí tak enormní zájem.) Sofia Coppola sice neuspěla v záměru zdařile adaptovat knihu, lze se samozřejmě přít o to, jak moc je příběh vyprávěn ne-funkčně, proč v podstatě vrcholí někde okolo 1. hodiny, aby nechal diváka zbylých 30 minut doslova čekat na smrt. Uspěla však dokonale v tom, co se v průběhu již bohaté kariéry ukázalo být její nejsilnější stránkou, navození podivné atmosféry a lze se domnívat, že by neuspěla tak dobře, kdyby zdárně adaptovala. Ve Smrti toho dociluje mísením idylických, kýčovitých momentů (bohužel tak dobře ilustrujících stav dospívání) s těmi nanejvýš bizarními, jako je stávka hrobníků či televizní reportáž o dívce, která omylem otrávila babičku jedem na krysy v koláči (které trefně navozují dojmy při vzpomínání na telecí léta). Jestliže se naladíte na letní náladu rodiny Lisbonových a blízkého, nepřetržitě šmírujícího okolí, na vlnu nejlepšího původního soundtracku na světě (francouzské duo Air na vrcholu sil), Smrt panen slibuje nevšední zážitek fascinujícího, neproniknutelného mysteria melancholické prázdnoty. ()
Ztraceno v tajemství. Smrt panen (Virgin Suicides) sleduje pětici náctiletých sester, které zdánlivě bez důvodu spáchají hromadnou sebevraždu. Přestože předměstí a pečlivá spořádanost jeho obyvatel (ovšem jen dokud se jeden nepodívá za sousedův plot) je častým námětem hororů a thrillerů – nelze nevzpomenout Lynchův Modrý samet – Sofiin film vyniká anemickou atmosférou dívčích pokojů o polednách. Sestry, jimž vévodí Lux Kirsten Dunst, jejíž světlo pohasíná, jsou rodiči držené pod přísným domácím režimem, působí jakoby po ztrátě krve, bez vitality. Coppola záměrně snímala polehávající dívky tak dlouho, dokud se samy herečky nezačaly nudit a nevyvstaly jejich drobné tiky a přirozenosti. Film je mimořádný tím, že sebevraždy nepsychologizuje, zato staví na inherentní melancholii puberty. Divák je v podobné pozici jako chlapci, kteří dívky pozorují, špitají si, kradou jim deníčky – mají vlastně typickou roli děvčat, ale nedaří se jim sebevraždy pochopit. Ony prostě nastanou, s odevzdaností a nevyhnutelně. Jsou v pravém slova smyslu snové – bez rozpoznatelného začátku, ale se závěrem, který obsahuje ultimátní konečnost. Sofia Coppola si přála natočit artový film pro teenagery a podařilo se jí to v klasice, k níž se vrací již několikátá generace dosívajících divaček mimo jiné i pro upřímné zobrazení sexuality mladistvých a drobné kultovní manýry jako rentgenový zoom na kalhotky Lux před plesem, na nichž je napsáno jméno jejího kluka. // Poetika Sofie Coppoly je vždy citelná, ale ne snadno hmatatelná. Režisérka o Kirsten Dunst, kterou pokládá za svou spřízněnou filmovou duši, prohlásila, že vypadá jako klasická americká blond roztleskávačka, ale má hloubku v očích. A tak by se daly popsat i filmy Sofie Coppoly. Mají v očích hloubku. ()
Tajemný a kvalitní film, mnoha divákům utajen. Skvělý Josh Hartnett. ()
Zajímavý film o dospívání, na který je však třeba se dívat v klidu. Naplno zde září Kirsten Dunst, přestože její role není hlavní. Byl jsem rád i za Kathleen Turner, i když je na ní příliš znát její (doufám) překonaná závislost na alkoholu. ()
Pomerne pohodovy a zajimavy film, ktery vsak nijak nevybocuje z sediveho prumeru. Dej nam priblizi divci sourozeneckou petku a jejich vicemene potencialni protejsky. Nabidne prurez nekolika mesici jejich zivota ve svete omezenem dospelymi, klasicke prvni sblizovani i s tou odvracenou stranou a to vse s ponekud morbidnim vyvrcholenim. Dej je vsak Vcelku nepodstatny a hlavne dava nahlednout do sveta mladsich teenageru, pro ktere je tento film take asi urcen. Par peknych momentu, nekolik okamziku k zasmani, vse vcelku dobre podane, byt misty trosku nudnejsi. ()
Tenhle film funguje přeně jak má. Zvláštní scénář vtáhne do děje, aby pak diváka neuvěřitelně okouzlila krása vyprávění. Nedokážu si představit, že by roli Lux nehrála Kirsten Dunst a Tripa Josh Hartnett. Vystupňovaný konec mě pak naprosto uzemnil. Tohle veledílo a nostalgické vyprávění Jonathana Tuckera považuju za vrchol filmového působení na diváka. ()
Mohl to být vynikající mysteriózní film zrovna tak jako živé rodinné drama ze škatule "AMERICKÁ KRÁSA a jiné radosti", navíc čerpající z u mě docela oblíbených amerických sedmdesátek, kdy žádný fáro pořád nebylo pro Amíky dost dlouhý, ale výsledek je příliš umělý, zdlouhavý (přitom SMRT PANEN má jenom blbých 97 minut) a divný. A propos, kdyby mě někdo pálil desky AEROSMITH, v bytě toho člověka bych bez násilní nestrávil ani sekundu, ať si říká třeba rodič, bůh nebo prezident. Absolutně hrůzostrašná, takřka nepublikovatelná scéna. Tak alespoň pro příznivce Stevena Tylera a spol. určitě. ;( _____ 60% s tím, že jsem od režisérky LOST IN TRANSLATION čekal více. ()
Slabé 3*. Nechápu tak vysoké hodnocení. Ono to začne a úplně steně to končí. Emocionáně naprosto chladné, spoustu nesympatických lidí, obsada hrůzostršná. Jednání některých postav nelogické. Naštěstí to mělo jen hodinu a půl, takže i přes všechna negativa se to dalo snést. Dost mi vadí, že takovéto silné téma bylo natočeno strašně komorně, což byla podle mě největší chyba. ()
Chcel by som veriť, že na svete podobné rodiny neexistujú, ale bol by som naivný. Výborné herecké výkony v skvele natočenom filme, ktorý vás zamrazí. ()
Film melancholický i znepokojivý - stejně jako hudba Air. Skvělé herecké obsazení, velice jistá režie debutantky Coppolové. ()
Já prvně viděl Lost in Translation, a musím konstatovat, že rukopis paní Coppolové je zde znát. Atmosféra tohohle snímku je velice podobná, a jako by v Lost in Translation byla dotáhnuta k dokonalosti. Je to velice dobře napsané, a režisérka zvolila naprosto výborné obsazení, Kirsten je úchvatná, doslova, její přítomnost drží ne-li pozvedává celkový dojem. Dále je vidět, že Sofia drží režisérskou hůlku pevně v rukou, hra se světlem, záběry, třeba ty na dům ke konci filmu. Je vidět že filmu chtěla něco vtisknout, něco, co má uvnitř a chce to dát ven, takový poetický feeling. A to se jí povedlo. Perličkou je samozřejmě soundtrack. Na její další počin, Ztraceno v překladu to nemá, já nicméně volím stejné, pětihvězdičkové hodnocení. ()