Zimné prázdniny

Pozoruhodná věcička k zamyšlení, příběh stárnoucího učitele a problematického studenta mě zaujal díky hercům, pochvalu zaslouží nepochybně Paul Giamatti a jedním dechem dodávám, že se mi moc líbil Dominic Sessa, míním tím jeho herecký projev.. Ten závěr s matkou a jejím novým manželem mě posadil na zadek (negativně), no a ten ředitel to bylo taky „něco“.. Ode mne krásné čtyři hvězdy, během sledování filmu jsem si vysnila úplně jiný konec.. (16.04.2024)

No, tak další oscarová sezona klepe na dveře. Mezi nominacemi na Zlaté glóby, které naostro vykopávají boj o zlatého plešouna, se nejednou objevuje tohle úsměvné drama Alexandera Paynea. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) či s umíněným důchodcem, který v černobílé Nebrasce putuje za vyplacením údajného výherního tiketu. Cestovat se bude i tady, i když jen do vysněného Bostonu (za podstatným kusem chlapcova já). Oním hochem je problémový student, který zůstává s hrstkou dalších na internátní škole, zatímco drtivá většina spolužáků odjela na vánoční prázdniny domů. A navrch je dostane na starosti nenáviděný kantor Paul Giamatti. Píše se rok 1970 a Payne se znovu snaží ukázat, jak má vypadat dramatická komedie postavená na dialozích, postavách a vztazích. Sice se mu to nedaří tak moc, jak bych si přál (Bokovku nebo Nebrasku rozhodně nedostihl), ale pořád je to velmi dobré. Škoda, že překvapivě hodně ubral na humoru i laskavém pojetí. Hrdinové jeho filmů často projdou nějakým zásadním životním zlomem, čeká je ujasňování si priorit i hledání směru, kterým se chtějí vydat. Platí to jak pro studenta, tak pro „neoblíbeného“ učitele. Holt melancholický Payne svým postavám znovu slušně rozumí. (16.12.2023)

„...než něco zavrhnete jako nudné či nepodstatné, tak mějte na paměti, že chcete-li skutečně porozumět současnosti či sobě samému, musíte začít v minulosti.“  Jak krásně řečeno. O učitelství, jeho poslání či vztahu učitele k žákům (včetně přesahů mimo vyučovací hodinu) je v každé době dobré přemýšlet. Přestože se tento příběh s nenápadně stylově vybroušeným retro vizuálem odehrává v počátcích 70. let (místy díky atmosféře až můžeme nabýt pocit, jakoby v oné éře snad i vznikal) a doba za těch pár desítek let též pokročila, promlouvá Alexandre Payne ve svém nejnovějším filmu směrem k nadčasovým hodnotám, tak důležitým i v dnešku. Od pana režiséra mě už nadchla Nebraska (která pro mě z Payneovy tvorby pořád vede) a vnímám ryze pozitivně, že se Payne po následném, za mě tedy nepříliš zdařilým pokusem o sci-fi (Zmenšování) vrátil tentokrát zase k tomu, co mu nejvíc jde – tedy laskavě citlivým příběhů obyčejných lidí – a ukázal, že tato odnož amerického nezávislého filmu pořád funguje... Plně přicházím na chuť i Paulu Giamattimu (Můj svět, Bokovka), který do ztvárnění profesora Hunhama opět vnáší malý kus jemné komiky, ale zároveň zůstává plně civilní, s vystižením té charakterní hloubky postavy, odehrané s humornou nadsázkou, ale zároveň navzdory pár negativněji vyznívajícím črtům i sympaticky polidštěné. Moc se mi líbil jeho výkon, možná bych to u postavy Hunhama ani nenazval úplně proměnou, spíše velmi pozvolným odhalením jiné tváře s nacházející situací během zimních prázdnin. Kdybych měl popsat film dvěma slovy, možná by to bylo nacházení lidskosti nebo nacházení pouta. Ale ukrývá se toho zde i víc a pokud ono kouzlo Zimních prázdnin pocítíte, možná zjistíte, že zažíváte u filmu podobný hřejivý pocit zážitku, k jakému dospějí nejen díky svátkům i hlavní postavy. Překvapivě jsem si nestěžoval na rozsáhlou stopáž a po dojemném závěru, podaném tak přirozeně, bez zbytečného sentimentu, se přikláním k plnému hodnocení. [90%] (24.01.2024)

Alexander Payne sa po zakopnutí v podobe Downsizing vrátil ku kvalite na akú sme u neho zvyknutí z Nebrasky. Akurát oproti Nebraske tentoraz raz s o niečo viac divácky prístupným filmom, aj keď s Nebraskou toho zdieľa mnoho. Aj v prípade The Holdovers dostávame až neuveriteľne nostalgickú, tentoraz zasadenú do 70. rokov minulého storočia, až sentimentálnu atmosféru, ktorá vo svojej podstate ukrýva smútok, ale bez toho, aby akokoľvek účelovo tlačila čoby len raz počas stopáže na citovú stránku diváka. Namiesto toho si decentne a dôstojne dopomáha decentným humorom, vypointovanými dialógmi, a scenárom, ktorým vám tie postavy postupne dostáva čoraz viac pod kožu. Absencia čoby len jednej slabej scény alebo akejkoľvek straty tempa počas pomerne, na daný žáner, robustných 133 minút už len potvrdzuje, že Payne má remeslo v ruke. Vo výsledku tak komédia, ktorá nepotrebuje divákovi trhať sánku; dráma, ktorá nepotrebuje nijako tlačiť na pílu a zbytočne predramatizovávať; a vianočný film, ktorý nepotrebuje mať typickú vianočnú atmosféru. Jednoducho len obyčajný film, ktorý dokáže v jadre decentne dojať, ako aj úprimne pobaviť bez toho, aby bol akoukoľvek vykalkulovanou snahou o žmýkanie emócií alebo z neho bola cítiť snaha sa prvoplánovo hnať za filmovými cenami. Také obyčajné a pritom tak krásne. Nová vianočná klasicka pre intelektuálov. CELKOVO: 9/10 (30.12.2023)

Zimní prázdniny ve mně vyvolaly dojem podobný tomu, který zažívám u filmů Petera Weira nebo Richarda Linklatera, a to dojem opravdovosti. Bez patosu či násilného ždímání emocí se parádně vypadajícímu retru daří postupně budovat neskutečně vřelý vztah ke zdánlivě nesympatickým postavám, které se skrze brilantní scénář postupně poznávají a lehce z donucení sbližují. Je to přesně ten typ filmu, který by si člověk nejvíc užil zachumlaný do deky u praskajícího krbu, zatímco venku hustě chumelí, protože právě takovou atmosféru zažívají i filmové postavy, které mohou směle soutěžit o nejsympatičtější trio poslední dekády. Každá z nich má nějaký svůj boj, který není vychtěný, ale bolestně pravdivý. Významně tomu napomáhají herci, kteří v rámci velmi civilních a trefných výkonů vdechli charakterům duši, se kterou se bude těžko loučit. Přesto film nikdy nesklouzne k lacinosti a neopírá se pouze o žal jako jiná indie dramata. Jde vlastně o parádní vánoční film se vším, co k tomu náleží, takže se tu sází zejména na pohodovou atmosféru, která ale nechává prostor i pro vážná témata. Těch je hned několik, každé dostává svůj potřebný prostor a je na divákovi, aby si vybral, které v něm nejvíc zarezonuje. A nebo si nemusí vybírat nic a jen si užít nádherný čas, který stráví na škole uzavřené sněhem se třemi opravdovými postavami. (20.02.2024)