Pan Smith přichází

Tento svet je neuveriteľne nespravodlivý a tento tvrdý a krutý film je toho najčistejším dôkazom. O tom všetkom sa presvedčil aj pán Smith a práve on dosiahol, že jeho postava, ktorá vyzerala byť ako z iného sveta je v skutočnosti len stelesnením poctivosti. Čo v skorumpovanej politike je neznámy pojem. Šialene nadčasový film !!! 4,5 -5. (11.11.2013)

Jistě tak trochu naivní film, který ale ve svojí poctivosti funguje. Americký patriotismus nemusí být nutně špatný a tady ve svojí snad nejčistší formě zranitelně vystupuje až na povrch. Bylo by snadné ho odsoudit, ale není to vůbec potřeba. Co nefunguje je naprosto useknutý konec, který nedá myšlenkám doznít. A když platí, že konec je nejdůležitější část filmu, stala se ve střižně velká chyba. (26.10.2010)

Naivní pohádka o tom, kterak se Hloupý Honza vydal do světa a našel tam princeznu a půlku království (tedy vlastně Senátu) k tomu. Ale jaká je to pohádka! V první polovině to na žádný zázrak nevypadá - mladičký zálesák v podání Jimmyho Stewarta si prohlíží památky, obdivuje budovu Kongresu, navrhuje zákony a málem si popláče u sochy Abea Lincolna; dialogy jsou navíc zbytečně natahované a divák ztrácí zájem i pozornost. Ale jakmile se děj přehoupne do druhé poloviny, začíná pořádná mela a tradiční souboj jedince proti zkorumpovanému politickému systému, jenž vyvrcholí čyřiadvacetihodinovou promluvou Stewarta v Senátu. Že je to pořád ještě úsměvně naivní? Ano, máte pravdu, ale jaká pohádka kdy skončila špatně? Jako zamyšlení nad základními principy demokracie funguje Pan Smith na jedničku a navíc dokáže dojmout bez zbytečných podpásovek. Je to jeden z těch filmů, jejichž krása se nedá popsat, protože se zkrátka musí vidět na vlastní oči. P.S. Výborní jsou také herci ve vedlejších rolích, zejména pak Claude Rains známý především jako dobrácký francouzský důstojník z Casablancy. (19.11.2010)

(1001) Tyjo, celkem se divím, že tenhle film James Stewart i Frank Capra ve zdraví přežili. Intelektuálové si stěžují, že je ten film politický, fašisté si stěžují, že je ten film demokratický, demokraté si stěžují, že je ten film oligarchický... Film se sice v porovnání s hrdinovým obloukem, jak by měl asi ideálně vypadat, dostane někam do půlky nebo kousíček za ni, ale vzhledem k tomu, jak moc je na výsledku vidět ohromné úsilí a práce, tak jsem s tím v míru a vlastně nemám panu Smithovi co vyčítat. Naopak jsem vlastně docela dost ráda, že tam nejsou původně zamýšlené milostné triumfy a oslavné mávací parády na závěr. Kdo by to byl řekl, že Jimmy Stewart toho balíka zvládne tak přesvědčivě. Sice si pořád říkám, že podvratnou postavu by zahrát neuměl a/nebo nechtěl, ale co se týče těch "klasických Hollywood" mužů, tak určitě patří k mým nejoblíbenějším. A ještě post scriptum, asi jsem v nějaké shovívavé náladě, ale moc se mi líbilo, jak se Jean Arthur teskně mžily oči. (28.12.2018)

Vyprávění skoro pohádkové, ale ve své pohádkovosti opravdové, věrohodné a strhující. Pan Smith nadchne a dodá sil, povzbudí dospělácky zcyničtělé srdce a oživí skomírající ideály. Snadno pak filmu odpustit tu trochu naivity a vlasteneckého patosu. Za onu koňskou dávku naděje rád přimhouřím nad nějakým nedostatkem oko. (30.06.2007)