Příběhy starých hospod

Jakožto milovník všeho, co je staré (chápej ve smyslu vintage), jsem si Příběhy starých hospod užil. Josef Polášek opět dokazuje, že se pro moderaci takovýchto dokumentů narodil, je přesně tak příjemný a zároveň vtipný, jak si tato role zasluhuje. Hospody máme napříč republikou opravdu krásné, tu více, tu méně (U Fleků nebo U Pinkasů by měly být zapsány na seznam UNESCO, a nejen ty). A pokud v hlavách pracovníků ČéTé nevznikají nápady na druhou řadu, snad se dočkáme typově podobného dokumentárního cyklu. Samozřejmě opět s Pepou Poláškem. (04.03.2023)

Druhá série je ještě odbytější, než ta první. U té první jsem se ošíval, že mi kouzlo a atmosféra těch hospod zůstávají spolehlivě utajeny, bo pan autor jede mustr hodně faktů a dat z historie, až to divák přestává vnímat - něco málo současnost - případně ke konci zábavná historka, proložíme to záběry z dronu a honem dál. Jestli se nepletu, tak na jednu hospodu je pět minut. Za tu dobu místo planého tlachání lze natočit okolí, jak se lidé scházejí, bez komentáře vidět, co v té hospodě dělají, historii bych naopak vzal jen letmo, fakt stěžejní body (jak je stará, proč je oblíbená, za 45 sekund není o čem povídat), přidal bych víc na historkách štamgastů. A také mi vadilo, že v první sérii jdou jen po těch plzničkovských hospodách, ale ty skutečně historické a zajímavé v oblasti vynechají, neb se tam čepuje třeba Pegas nebo Schrott. Druhá série se snaží navštívit ještě víc hospod, ale často se o hospodě nedozvíme nic. Třeba v prvním díle jsme seděli po většinu času u plovárny a dozvěděli jsme se, které slavné osobnosti sem jezdily a jaké měly číslo kabinky. Popravdě, u tohoto pořadu je mi to šumák, to si nechejte na Regiony. Souhlasím s komentářem topi80. (26.01.2024)

Tento typ pořadu je velmi oblíbený napříč republikou a různými generacemi. Nedivím se. Jednak představuje klasickou českou zábavu a něco, co je pro náš národ velmi typické a jednak se rádi vracíme do minulosti s představou, že vše staré bylo lepší než dnes. Doba první republiky jistě byť řada hospod vznikla mnohem dříve. Josef Polášek jako typický Moravák je pak sympatickým průvodcem. Představí se v různorodých částech republiky a ozřejmí vznik hospod, jejich historii a původ, ke kterému se lidé vracejí rádi i dnes. V době čínských restaurací, různých bio kaváren a sport barů je typická česká hospoda s historií, dobře natočeným pivem a tou správnou atmosférou něco vzácného. Vždyť v dobách císaře pána a Masaryka se v hospodě řešilo prakticky všechno. Druhá série pokračuje ve stejném duchu a jsem si jistý, že těch hospod je a bude pořád dost. Možná by nebylo od věci představovat i bizarní podniky... (13.03.2023)

Hospody, to je náš kumšt. Bez jídla se žít nedá, to je svatá pravda,tak proč se nepodívat, jaká historie stojí za těmito podniky, potažmo co nám kde uklohní za specialitku. Já osobně taky rád objevuju nové, kvalitní podniky, které nabízejí něco navíc, takže jsem vskutku uvítal možnost nahlédnout do potenciálně pro mne nových podniků, které by stáli za návštěvu. Polášek se už etabloval jako takový retro průvodce, nejdříve parní vlaky, teď staré hospody, a tahle role mu docela sedí. Těch hospod, těch opravdu zajímavých, je u nás opravdu kupa, klidně uvítám i další řady tohoto cyklu. Klidně by stálo za to, aby byl větší počet dílů, a mohlo se více času věnovat jednotlivým podnikům. (02.03.2023)

Osmidílná série, která je určena přesně pro mě. Vnáší mi do obýváku atmosféru dobových hospod a nabízí tak celou řadu nápadů na výlet, který bude zakončen nějakým tím kvalitním ležákem, který je pro naši kotlinu tak typický. Pepa Polášek si navíc s těmi lidmi hrozně hezky povídá a nejednou jsem mu to pivo na stole v té dobré společnosti záviděl. (04.03.2023)