Caligula

Dokonale dekadentní snímek a zároveň pohled na julsko-claudijskou éru starověkého Říma očima Tinta Brasse. Pro mne osobně je "Caligula" pozoruhodný především hereckou účastí M. McDowella, Petera O´Toolea a zejména mé oblíbené Helen Mirrenové - role jim opravdu sedí a řekl bych, že si je i hodně užívají :-). Ještě k těm pornografickým scénám - do filmu celkem organicky zapadají a rozhořčení režiséra nad nimi působí dnes už hodně úsměvně, zvláště srovnáme-li letitého "Caligulu" s některými novějšími Brassovými opusy. Být autorem "Papriky", "Voyeura" nebo "Vášnivé Loly", zrovna na pokleslou erotiku bych si určitě nestěžoval :-)). (27.06.2007)

Absolutní hardcore! Dekadence antického Říma zobrazená tak explicitně, že i ultra dirty seriály jako Řím a Spartakus vypadají ve srovnání s Caligulou jako výchovné a morálně nezávadné lekce z dějepisu určené dětem na základních školách. To bohužel ale nic nemění na tom, že stejného, ne-li ještě o dost lepšího, kýženého efektu by šlo bezpochyby dosáhnout i bez těch neustálých zásunů, prstovaček, lízaček, kuřeb, ejakulátů apod. (v nezkrácené verzi pravděpodobně není scéna, v níž by nebyl alespoň jeden obnažený zadek, prso, pyj či vagína). Nicméně, vidět v tomhle "krvavém pornu" tak respektované herce, jako jsou Peter O'Toole, John Gielgud a Helen Mirren, je rozhodně zajímavý (a možná i unikátní) zážitek... :) 60 % (12.08.2015)

Brutálne zobrazenie starovekého pohanského sveta, no obávam sa, že v mnohom možno reálne. Po určitej dobe ma to dokonca znechutilo, no režisér sa zjavne nehanbil a nebál a tak vznikol jeden z najbláznivejších a podľa mňa aj najčudesnejších filmov histórie, lebo v mnohom mi tam ušlo o čo išlo. Porno s dejom by sa to občas dalo nazvať, no mne to prišlo v mnohom smutné a skľučujúce. (24.04.2015)

Prostopášně zvrhlé a operně opulentní dílo nejen ve smyslu, co se finálně otisklo na plátno, ale také z hlediska produkčního pojetí a kolize několika umanutých vizí nabubřelých egomaniaků, kteří se na tomto projektu sešli. "Caligula" pověstně existuje v mnoha verzích přičemž osobně se domnívám, že k docenění všech aspektů tohoto počinu je třeba absolvovat nejdelší dostupnou, 156 minut trvající verzi. Jistě, že je zparchantělá a vulgární a nerespektuje domnělý tvůrčí záměr Tinta Brasse ve prospěch zhůvěřilé nesoudnosti produkujícího zakladatele Penthouse Boba Guccioneho. Ale přesně tím právě že "Caligula" má být. Představuje okázalou velikášskou vizi okázalého velikášství, koroze soudnosti v pozici absolutní moci a nezpochybňované autority. Stejně tak lze žasnout nad blouznivým míšením estetiky moderní opery s brassovským obšournictvím a penthousovou budoárovou pseudo-erotikou. Ve výpravě se snoubí laciná spektakularita s designovou nezřízeností, přičemž součástí dekorací se stávají také živé sochy penetračních performerů, kolem nichž pompézně deklamují herečtí velikáni. "Caligula" prostě zosobňuje nehoráznost ambicí Guccioneho natočit velkofilm pro dospělé, k čemuž si příznačně vybral stejně nabubřelé hovada Vidala a Brasse. Navzdory nafrněným prohlášením oněch dvou pánů ale film zůstává Guccioneho projektem a díky němu také působí tak unikátně nesoudně. ___ Je roztomilé, že se Thomas Negovan coby umanutý fanoušek, příznačně přesvědčený o správnosti svého pohledu, pustil do počinu "Caligula – The Ultimate Cut" (dříve též "Caligula: Orgy of Power"). Zaštítěn představou, že vysmívané a haněné dílo pozdvihne, se jal pomocí počítačových triků vylepšovat výpravu, vyházel explicitní záběry a z dříve nepoužitého materiálu vybral jetí s méně absurdně vyznívajícími výkony. Při tom se dušoval tím, že jeho verze bude oním brassovským režisérským sestřihem podle poslední verze scénáře. Na to mu ale Brass nakašlal a celý projekt zažaloval. Nejedná se tedy o příspěvek adorované kategorii režisérských verzí, ale pohybujeme se v hájemství modování či fan editů, kde jen umanutí fandové odmítají přijmout dílo takové, jaké je jim předkládané. Jinými slovy fajn kuriozita, ale "Caligula" zůstává navždy jen jeden - zparchantělý, fantasmagorický, nesoudný, ale díky tomu také fascinující. (16.07.2023)

Co se k tomuhle dá napsat? Když jsem slyšel o zvrhlém, drsném, ukazovat nahotu se nebojícím filmu jménem Caligula, vážně jsem nečekal hollywoodské porno, ve kterém chyběl snad jen ten opravář kopírky. A to jsem si ještě pustil uncensored verzi s pětačtyřiceti v kině nezveřejněnými (a taky nezveřejnitelnými) minutami navíc. Člověk na to čumí a vlastně nevnímá. To, že jsou tam dobře zahraní oba císařové a pár dalších postav jsem si všímal jen ze začátku, to když mě ještě neovládla jakási otupělost. Takové to: "Za půl hodiny to vypnu... Ale nechce se mi vstávat a kdo ví o co přijdu. Nechám to běžet." Pak už šel všechen obdiv stranou. Když je někde samoúčelné násilíí nebo erotika, neštkám na to. Ale co je moc to je moc. Nakonec se mistr režisér asi tak zakoukal do všech těch scén, až zapomněl udělat pořádný závěr. Takže se celou dobu koukáte na porno okořeněné trochou neškodné pedofílie, nekrofílie (ne, zklamu vás, zoofílie chybí, ale je tu nová úchylka - papyrofílie), krvesmilství a jedním dvojitým znásilněním, to vše prokládané znechucenými pohledy spiklenců jen aby byl Caligula v posledních pěti minutách zavražděn i s manželkou a dcerou, to vše jakoby mimochodem. Kůň tam sice byl, ale jeho jmenování senátorem se nedočkáte stejně jako sochy oblékané podle panovníka. Prostě kdyby měli příběh a logika stejnou váhu jako prsa a penisy, nestyděl bych se tomuhle nestydlivému filmu dát průměrné hodnocení. (06.03.2011)