Údolie tieňov

"My, kteří jsme viděli válku, její obraz nikdy nepřestaneme vidět. V tiché noci budeme navždy slyšet výkřiky. Tohle je náš příběh, byli jsme vojáci a byli jsme mladí." Film mnoha rozporů. Na jedné straně je tu tradičně hodně dobrý Mel Gibson v roli tak trochu "tatínkovskýho" velitele praporu, krásná surovost některých vojenských záběrů (třeba scéna s ohořelým vojákem nebo vyplachováním krve z vrtulníku byla úžasná), nechybí ani trochu vtipu. Jenže co prostě nesnesu jsou záběry ve stylu: "Mel Gibson s povídá s vojákem, podvědomě si uvědomí, že pět metrů za ním stojí dva Vietnamčíci a chtějí ho zastřelit, otočí se, sejme je a vklidu si povídá dál". Nebýt podobně trapných okamžiků hodících se spíš do akčních komedií nebo parodie, mohl to být výborný film. Takový pohled na to, že válka většinou nepřinese nic jiného než spouty mrtvých. "Nikdy si to neodpustím." "Co, pane?" "Že mí muži... že mí muži zemřeli, a já ne." Lepší tři hvězdičky. (23.09.2007)

Randall napsal kámošovi Melovi Statečné srdce, a kámoš Mel slíbil kámošovi Randallovi , že si zahraje v jeho filmu. Ve filmu, který se tváří jako hlubokomyslné a řemeslně zvládnuté dílo, jímž není. Problém je v tom, že Wallace není příliš zdatný režisér, exteriéry, které mají simulovat Vietnam, jsou velmi nepřesvědčivé a některé scény (hlavně ta s naštvaným fotografem) působí tak trapně, až jsem se za pana Wallaceho styděl. Opravdu nečekaně špatný film. (04.12.2002)

Randall Wallace už nějaké to peklo na plátně prožil. Buď přichystal peklo divákům coby režisér Muže se železnou maskou, nebo naopak anglické vrchnosti, když proti ní coby scénárista vyslal legendárního skotského hrdinu a jeho bandu (Statečné srdce). Než se dozvíme, jak dopadne jeho další spolupráce s Melem Gibsonem (Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny), můžeme si připomenout tuhle důležitou bitvu vietnamské války. Z podzemních katakomb se hrne přesila Asiatů a tohle vítězství bude stát hodně lidských životů. Výsledkem je jakási pietní rekonstrukce, solidně autentická, slušně natočená, jenže až příliš disciplinovaná. Což je možná škoda. Kolem sviští kulky, mladíci ve zpomalených záběrech padají, nechybí patetické emoce, ale pořád je to hrozně naškrobené. Necítil jsem onu vůli po vítězství, nevnímal jsem silné individuality, necítil jsem, jak „bolí“ hrdinství. Jasně tak kraluje charismatický Gibson, který byl toho času na hereckém i diváckém vrcholu. O to větší škoda, kde se nachází dnes – když ho ty mrchy nenažrané odstřihly od áčkových projektů. (22.08.2016)

Jakožto průměrný příspěvek do žánru válečné drama je to celkem solidní. Co zde však nalezneme, jsou solidně natočené válečné sekvence. Dostatečně surové a dynamické na to, aby diváka vtáhli do děje. Zajímavé jsou i některé momentky (deník japoneského vojáka, rozesílání dopisů, dámské posezení). Bohužel však válečná tématika jako taková nedokáže nějak hlouběji oslovit a tak nám ve výsledku vychází pouze průměrný válečný film, kde si člověk bude užívat výbuchy a přestřelky, nebude však šokován válečným peklem. To zde kromě několika záběrů (rozřezávání tváře) nenajdeme. Zamrzí i přílišná dávka patosu, která nás ke konci čeká (zpomalené záběry jsou velmi otravné). Žádná hlubší myšlenka. Celek je až příliš povrchní. (26.10.2003)

Dokud Wallace útočí v módu hrdinských vojáků, kteří ve zpomalených záběrech střílí, běží či umírají, funguje na mě každý výstřel či pád natolik silně, že jsem začal až překvapivě rychle hledat kapesník. Jakmile se ale příjemný patos začne tavit do slov a nekonečných ceděných frází o hrdosti, manželkách či umírání za vlast, je kouzlo pryč. To pak najednou začne na povrch vyplouvat roztahanost scénáře nebo občasná obrazová rutina. Nebýt toho, že je Hal psaný doslova na tělo Melu Gibsonovi, který z podobných rolí dokáže vystřílet naprosté maximum, šel by výsledek o třídu níž. (06.05.2006)