Právo podle Lidie Poët

Kostýmy i výprava vypadají dobře, hlavní představitelka je vážně krásná a bojovná, ale něco tomu prostě chybí. Navíc, snad v každém dobovém dramatu od Netflixu cítím jakýsi závan moderna, třeba i jen v hovorech a způsobu komunikace mezi postavami, který mi to nějak kazí a ruší. Nepomáhá tomu ani moderní hudba, která se tam prostě nehodila. (17.02.2023)

Od minisérie The Undoing mám slabosť na Matildu de Angelis, takže tento seriál som si pozrel len vďaka nej. A Matilda veruže nesklamala. Takisto ani parádne kostýmy, scény starého Turína a do istej miery aj hudba (až na tú modernú, ktorá sa tam vôbec nehodila). Horšie na tom je už scenár, jednotlivé prípady sú dosť povrchné, ľahko čitateľné a akoby nedotiahnuté. Neviem kto písal dialógy, ale práve hlavná postava Lidie sa vyjadruje, akoby bolo 21. storočie (chápem, že to bol zámer), no oproti ostatným je to veľmi bijúce do očí. V každej časti je zdôraznené aspoň raz, za čo mali v tej dobe ženy. Predpokladám, že jednotlivé prípady sú vymyslené a seriál je akurát inšpirovaný faktami – zamietnutie advokátskej činnosti a v závere aj potvrdenie tohto rozhodnutia Najvyšším súdom. A taktiež, že vykonávala advokátsku prácu a keď nemohol byť pri súde jej brat, vyhľadala mužských kolegov, ktorí zastupovali jej klientov na súde. Mimochodom, oficiálne bola zapísaná do zoznamu advokátov a uznaná ako právnička až v roku 1920, keď mala 65 rokov. Dožila sa 93 rokov. Ktovie ako na tom v skutočnosti bola Lidia s mužmi, ale počas svojho života sa nikdy nevydala. Takéto info som čakal na konci poslednej časti, ale skončilo to tak, že zrejme môžeme očakávať druhú sériu. Celkovo ide o príjemnú oddychovku po ťažkom dni, kde ani netreba veľa rozmýšľať. Ale čakal som trocha viac. (11.05.2023)

Série o vystudované právničce, která jako žena nemohla pracovat jako advokátka. A snaží se o to prostřednictvím osoby svého bratra, advokáta. Spíš než jako obhájkyně Lidie pracuje jako soukromý vyšetřovatel a nectí žádná pravidla. Kromě pracovní posedlosti a silného pocitu pro spravedlnost má i menší sexuální posedlost a miluje dva muže. Proč ne, je krásná, sympatická, moderní. Jednotlivé příběhy nejsou nijak dějově a zápletkami na úrovni, ale přesto je série sympatická a oddechová. Nemusím dodávat, že je to kvalitní retro a dobová pravda o postavení žen v té době a společnosti. Místy byla některá moderní hudba ne nejvhodnější.  70%. (25.02.2023)

Jak jsme si od seriálů, které se odehrávají v 19. století, zvykli (ať se jedná o Viktoriánky, The Knick a další), tvůrci divákům dopřejí typické atrakce: skvostně zařízený nevěstinec, dekadentní večírky, okultní seance, kuřačky opia. Lidia Poët se řadí mezi další detektivní či krimi dobové seriály, které volí ženskou hrdinku (Enola Holmes) nebo na okraj – společnosti i příběhu – vytlačenou skupinu (Irregulars). Obě zmíněná díla tedy navazují na Sherlocka Holmese. Na rozdíl od nich je Lidia výrazně chytřejší a zdařilejší. A ozvláštněna tím, že ústřední hrdinka musí bojovat i proti samotné advokátní komoře. .Nevidím důvod, proč by neměla obdržet licenci alespoň na vaše obrazovky. Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)

Příjemné překvapení, krásná, vzdělaná a ambiciózní žena, která má se nezhroutí z prvního neúspěchu. Jedné, co kazilo atmosféru jsou poměrně lajdácky napsané dialogy, které neodpovídají konci 19. století. Jazyková forma je příliš moderní, což ubírá na autentičnosti, která je v dobových seriálech a filmech nejdůležitější. Také je tam přehnaný důraz na feminismus, protože v podstatě všichni muži, kteří se tam objeví, jsou troubové. (02.03.2023)