Život je krásny

Propracovaný, brilantně napsaný a stylisticky natočený film. Takřka dvou a čtvrt hodinové vyprávění s precizním kauzálním propojením všech prvků, v němž rána stíhá ránu a každý okamžik má své pevné místo v organizaci filmu. Život je krásný vlastně vůbec není tak "krásný" a "kladný", jak se tvrdí. Naopak jde o relativně depresivní dílo o tom, že naděje jsou falešné iluze a že pokud máte být skutečně dobrým člověkem, musíte obětovat vlastní sny. Frank Capra představuje fikční svět, kde s poctivostí nejen nedojdete nejdál, ale nedojdete skoro nikam a jediným zadostiučiněním může být poznání, že bez vás by byl daleko horším místem. Navíc se do té doby nikdo neodvážil spojit příběh o síle rodiny a amerického maloměsta s nejtemnějšími vizemi filmů noir, přičemž se během jedné půl hodiny poruší mnohá klasická narativní pravidla. Konec je sice šťastný... ale současně zatraceně ironický. PS: Film existuje i ve zrůdné kolorované verzi (střílet!), která je devátým kruhem pekla de facto vždy - ale v tomto případě navíc zásadním způsobem deformuje stylistické strategie v celku filmové formy, takže rozhodně doporučuji vidět jen původní černobílou podobu. (03.05.2005)

Velice dobrý film s krásným příběhem. Je tam spousta podařených vtipných momentů i chvil, které působí spíše melancholicky až vyloženě smutně. Celý snímek je také prodchnut úžasnou starosvětskou atmosférou. Ke konci se mi ale zdálo, že film poněkud ztratil spád a zbytečně se protahuje a navíc si myslím, že ne každý (rozuměj dnešní cynický a protřelý divák) skousne ten přelazený dojímavý konec. (30.11.2006)

Přiměl jsem před časem sestru, aby se se mnou na tento film - jeden z mých nejmilejších - podívala. Svůj zážitek zhodnotila asi těmito slovy: "Hezké, škoda, že je to jen taková pohádka." A ona to skutečně v jistém smyslu pohádka je - pokud však to slovo chápeme jako označení pro příběh o základních pravdách a ne jako termín pro neskutečnou báchorku. "Život je krásný" ukrývá pod vrstvou hladivého vánočního sentimentu mnoho moudrosti - třeba tu, že velikost lidského života není poměřována velikostí snů a úspěšností jejich realizace, ale naopak schopností umenšít se před druhými lidmi a před jejich potřebami v poušti všedního dne. Selhání není, když se nám nepodaří naše vzdálené ideály uskutečnit, ale když na cestě za jejich realizací přehlédneme člověka ve své blízkosti. George Bailey celý život ustupoval ze svých představ a nakonec mu bylo dáno, aby poznal, jak jeho rozhodnutí skrytě měnila svět k lepšímu. Jeho postavu si před sebe chci klást jako vzor a snímek, v němž vystupuje, považuji za jeden z duchovně nejvíce povznášejících počinů v dějinách filmu, za skutečný zázrak. (24.05.2006)

Jeden z mála filmů, jehož poselství vítězí nad dějovým obsahem. Zápletka, stejně jako způsob vyprávění příběhu, jsou nadnesené. Vše je prostoupeno zvláštní spiritualitou, důrazem na tradiční křesťanské hodnoty a morální poselství. Však jde o jeden z 15ti filmů s největším morálním přínosem dle seznamu vydaného Vatikánem ke 100. výročí kinematografie. Pravdou je, že film velmi nenásilnou a příjemnou cestou poukazuje na význam života každého z nás a vybízí nás k zamyšlení se nad sebou samými, nad svými životy. Šikovně relativizuje nepodstatné, co se člověku zdánlivě jeví jako podstatné. Ukazuje nám americký sen v trochu jiné podobě. V podobě křesťansko – humanistické utopie, kdy pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Lidé potřebují své sny a utopie. Všední život by byl bez nich příliš krutý. 90% (10.01.2012)

Život je krásný a tenhle film taky. Pokud si chcete spravit náladu a trochu se povznést nad běžné denní starosti, tak nemůžete udělat lépe než si pustit tento skvost. Již od samého počátku je jasné, že se jedná o filmový kousek zcela ojedinělý, který si zaslouží plné hodnocení. James Stewart je zde sympaťák každým coulem, který Vás nutně dostane. Jeho životní krédo je přitom na trochu podivné. Abyste se učinili šťastným, obětujte sám sebe! (10.05.2009)