Iron Claw

Fascinující příběh, který mě svým provedením dostal mnohem více, než bych kdy čekal. První polovina nás příjemně seznamuje se světem a rodinou Von Erichů, skrze oči Kevina (Zac Efron). V ten moment je to spíše feel-good záležitost o bratrské lásce, nad kterou jen lehce visí nepříjemný stín otcovi autority, tlaku a stylu výchovy. Ovšem v polovině přijde zlom, který celou rodinu sešle do nekonečné spirály, ze které se zdánlivě nelze vyhrabat. Právě díky první příjemné polovině je ta druhá tak úderná, kdy divák společně s Kevinem prožívá rozklad této rodiny. Byť je postava Efrona nepochybně hlavním hrdinou, který nás provádí dějem, není to čistě jeho show a celý ansámbl herců mezi sebou nádherně hraje, navíc každá postava má více než potřebné prokreslení. Nemluvě o samotné velmi osobité režii, která neotřepaně podtrhuje každý osudový a výrazný moment příběhu. Druhá polovina by byla až neúnosně depresivní, nebýt postavy Lily James, přinášející světlo do celého snímku i do života hlavního hrdiny. Závěr, společně s posledním dialogem filmu rozdává neuvěřitelné emoční rány a dokonale podtrhuje celý film i jeho motivy. Takto zpracované téma o tíze vlastní rodinné historie a vymanění se z jejího železného spáru při tvorbě vlastní rodiny je nadčasové, pravdivé a potřebné předávat dál. Pro mě první opravdová "must see" záležitost roku 2024. (12.02.2024)

No, wow. SIlný příběh, to bez debat. Není na něm moc co hodnotit, kdy je životopisný, nicméně mě přeci jen mrzelo vynechání z příběhu nejmladšího bratra. To už by ten film snad snesl. Celé se to nicméně táhne velice pomalu a nezáživně, nepodařilo se mi vybudovat k žádné postavě vztah, jediný silný moment jsou slzy v závěru. Jinak celý počin působí spíše neuvěřitelně. Zac ztvárnil Kevina skvěle, ale asociální rodiče mi extrémně vadili. (25.03.2024)

// Sean Durkin mě začíná těžce bavit. Už ve druhém filmu se věnuje tématům mužské ješitnosti, neukojenému egu a hříchům otců, tentokrát to ale vzal přes skutečný příběh slavné wrestlerské rodiny, kde k tomu všemu vládla toxická maskulinita a tudiž tohle všechno mělo neuvěřitelnou dohru (vyhýbám se záměrně spoilerům, sám jsem do toho šel naslepo) a mě to v tomhle případě smetlo ještě víc než výrazně chladnější Klícka. Hudební vypalovačky a fantastické herecké výkony všech zúčastněných samozřejmě pomáhaly, nicméně MVP je tady Durkinův scénář a jak zachycuje ten slow burn rozklad jedné spokojené zásadové křesťanské rodiny. Velká škoda, že tohle drama zaspalo Oscary. 9/10 (29.02.2024)

Durkin je zajímavý režisér. Vybírá si zajímavé náměty, které spolu moc nesouvisí a dokáže přinést dobré pojetí různých příběhů. Příběh rodiny Von Erichů je něco, co si zaslouží kvalitní zpracování, a i přes malé změny proti realitě je tento film po emocionálně naprosto odzbrojující. Kvůli pracovní povinnosti jsem byl nucen si příběh nastudovat předem, a tak mi nezbývá si pouze představit, jak musí působit na nic netušícího jedince, který do něj jde naslepo. Naprosto tragický osud, který sportovní bohové a despotický otec této rodině přichystal se může zdát až neuvěřitelný a přehnaně depresivní. Citová stránka však ukáže, že když na to přijde, je i takto vychovaný jedinec schopen uronit slzu pro své milované bratry. Naprosto zdrcující doják, který se dostane do dějin sportovního filmu. Nenominace na jakoukoliv cenu je hříchem. (17.03.2024)

'The Iron Claw' je v prvé půli pravá testosteronová zábava (jakou jsem od Wrestlera s Rourkem neviděl, ten byl ale trochu jinde), bušení a zvuky padajících těl v ringu - je to na roztrhnutí trička a pumping iron, bušit s klukama, dávat si pivka a slunit se na Slunci, a že to má pár dechberoucích letních záběrů. Je to taková idylka, která je chytře budovaná pro to, co bude následovat v druhém aktu, jenže tragédie těch jednotlivých věcí jaksi nedopadne, ten zemře, ten se zmrzačí, další tohle a to bratrské pouto tam nejde příliš cítit, nebo je jaksi chtěné, řečeno v pár scénách... rozpadá se to, jakoby ona pověstná rodinná kletba opravdu přecházela, snad i na film samotný. Sledujeme despotického fotra, který rankuje svoje syny podle oblíbenosti (a ještě jim to řekne přímo do ksichtu) a všechny je chce vidět v pro-wrestlingu, aby dosáhli toho, co jemu bylo "ukradeno od úst" a synáčkové, celá famílie, s náboženskou a dystancující se matkou (která je v rámci filmu skoro neexistující), jsou si i tak hodně blízcí a pracují tvrdě na splnění tohohle cíle (někteří steroidy, někteří kokainem) a otci je jedno, že jde přes mrtvoly svých dětí. Kevin (Zac Efron), který je zpočátku #1 je rychle upozaděn, ač fyzicky nejtalentovanější a největší dříč, má holt slabší mic-skills a ráz, takže se do popředí proderou jeho bratři (i přes touhu naplnit otcovo přání jsou pro něj bratři ale tou nejdůležitější věcí, což je asi nejspásnější a nejpozitivnějších charakteristika hlavní postavy), a ti jaksi, nevinně, pořád sice drží při sobě, nicméně je to politika rodiny, politika toho, co lidé chtějí vidět v jejich práci, co drží Kevina v pozadí, než dostane opět svoji šanci. Nejlepší physique (a He-Man haircut) transformation definitivně přinesl Zac Efron, ale jako celek to až překvapivě proplouvá, je plané, bez silnějšího nebo výraznějšího climax momentu, který by vás zaujal. Silný námět holt opět neudělal sám o sobě kvalitní scénář a Sean Durkin jen spíše dostal dobrý projekt do rukou. Holta McCallanyho mám mnohem radši v rolích jaké předvádí třeba v Mindhunterovi. Jediná skvělá část je střetávání bratrů po jednotlivých úmrtích, v jakoby retrospektivních momentech, či snad to má být nebe? I tak se nelze ubránit, že jeden z mnou velmi očekávaných projektů působí i při dvou hodinách+ děsně zkratkovitě, nedořčeně a jaksi na půli cesty, ať jde o ukázku čehokoliv (i třeba Kevina jako otce, nebo jako bratra). I Jeremy Allen White mi tu přijde trestuhodně nevyužitý, ale možná jsem rozmlsaný z jeho geniálního chefa z 'The Bear'. Na to jak dlouho jsem na tohle čekal mi to připadá jako nějaká epizoda béčkové TV show, navlečená do vizuálně lepšího kabátu, ale určitě ne jako to, co se to prezentuje. Hodně o tom vypovídá i dost solidní ignorace ze strany jakýchkoliv předních ocenění. Slibovalo to víc, takže zkrátka... (04.03.2024)