Iron Claw

Neskutečný příběh jedné rodiny, který mě odpálil do sedačky. Příběh o vysvobození, tíze rodiny, vzájemné opoře a přehnané autoritě. Skvěle natočený snímek, který vás na začátku uvítá s otevřenou náručí a postupně vám představuje postavy. Následně vám dá ochutnat slávy rodiny Von Erichů a postupně do vás začne napouštět nepříjemné rodinné trable. A od druhé poloviny, která dostává čím dál více depresivní atmosféru vás začne máchat ve všech možných sračkách. Díky první polovině ta druhá funguje o to více a hned dostává větší dopad. Film sází a také stojí na hercích a ti jsou zde prostě skvělý! Jak Zac Efron, Harris Dickinson nebo můj oblíbený Jeremy Allen White jsou neuvěřitelní a předvádí zde jedny z jejich nejlepších výkonů. Jednoznačně jeden z adeptů filmu roku 2024! (07.03.2024)

Film, který ve své cca polovině brutálně změní náladu a pere do tebe velmi silný příběh. Čímž nechci říct, že první část stála za hovno, vůbec ne.  Režisérovi se v ní daří představovat celou rodinu byť někdy brutální střih není úplně nejlepší počin jak diváka dostat do sebe. Rodiče bratrů byli neskuteční asociálové a zajímalo by mě jak moc tady bylo realita a filmová fikce u sebe. Je to někde mězi 3-4, herecky kvalitní, ještě kvalitnější je kamera, tu jsem ocenil zejména v ringu při poslední rubačce a když byly "tiché záběry s obsahem". No já nakonec tu 4 dám. (26.02.2024)

Pokud na to půjdete jako na wrestlingový film, je tu vysoká pravděpodobnost, že vás výsledek zklame. Sean Durkin sice dokáže s přehledem natočit pořádnou mlátičku, ale evidentně ho na příběhu rodiny Von Erichů zajímalo něco úplně jiného. Konkrétně jaké je to vyrůstat v železném spáru otcových nenaplněných ambicí a jak obtížné je vykročit z takto omezeného životního ringu ven. Přes obdivuhodnou muskulaturu Zaca Efrona je to hlavně psychologické drama od nezávislého studia. A jako takové funguje výborně. (09.02.2024)

Mám ráda filmy podle skutečnosti, tak jsem se rozhodla vydat i na tento. Mohl být klidně o něco kratší, ta první půlka se docela táhla, ale jinak se mi film líbil, i když nejsem fanynka wrestlingu. Upřímně jsem také byla zvědavá na Zaca Efrona, kterého jsem dlouho nikde ve filmu neviděla. Druhá polovina byl tedy masakr a vůbec jsem nestíhala pobírat všechny smutné události co následovaly. Tím, že se to opravdu stalo jsem byla emočně velmi smutná a jsem ráda, že si režisér vybral toto téma a rozšíil tento smutný příběh mezi lidi. Film se mi líbil, prostředí, výběr herců atd, takže doporučuji. (28.02.2024)

Ten film se opravdu strašně snaží vzbudit zdání, že chvaty, které nasazuje a údery, které rozdává, jsou skutečné. Dokonce si s touhle meta-iluzí ran, jež film divákovi zasazuje, invenčně hraje díky motivu wrestlingu coby bolestivého divadla, které je jen na oko, přesto dokáže diváky i aktéry zcela pohltit a zjizvit. Jenže aby tahle iluze byla dokonalá, musel by být Durkin stejně zručný scenárista jako režisér. A to není. Rodinné vztahy se mu rozutíkají pod rukama, jednotlivé linky jsou nedotažené, postavy se trochu nahodile vytrácejí a velká slova ani doslovné symbolické scény iluzi plnosti nevytvoří. Efron nabral he-manovskou muskulaturu, ale jeho herectví je gumové a placaté. Svou tuřínovou hlavou prokletého dobráka, který je silnější, než si sám myslí, film neutáhne. Koncentrace tragédii vinou neuspokojivých elips může nakonec budit spíš cynismus než účast a celá tahle upocená sestava o křehké maskulinitě nakonec sama sebe pokládá na lopatky pitomoučkým závěrem. (07.03.2024)