Zářivá světla velkoměsta

Dost neobvyklý snímek (na MJ Foxe), kterému, alespoň z mého pohledu, hodně přidává taková ta příjemná atmosféra 80tek, kdy všechno bylo možný a všechno bylo cajk. Pro mě byly vrcholem filmu dvě scény. Jedna, jak si Jamie povídá s umírající mámou. Druhá (a ta asi nejlíp vystihuje příběh tohoto snímku), ve které se Jamie snaží na módní přehlídce promluvit si s Amandou. Od začátku je jasný, že Jamie strašně vybouchne a udělá řádnou ostudičku. V kontrastu do toho zní na pozadí sladká hudba Jennifer Hall - ice cream days. / http://www.youtube.com/watch?v=9BmkxmMKbUI / (23.09.2013)

Manhattanský editor hledá sám sebe aneb Emocionální quadraplegik v akci. 1) Když je v obsazení filmu Michael J. Fox, snímek musím vidět. Většinou (ani tentokrát) se nezklamu. 2) Boj s vlastními démony, ať jsou jimi drogy, alkohol, autorská chandra či deprese ze zklamané lásky, je vděčné divácké téma. I když nečumím s otevřenou hubou, nemohu říci, že námět by nebyl zpracován atraktivně. 3) Fyzická přitažlivost Michaela J. Foxe (přinejmenším pro mě) a jeho neokázalé decentní herectví mi poskytly příjemný filmový zážitek. (15.11.2010)

Zatímco v zaměstnání zajímají Jamieho Conwaye při redigování fakta, v osobním životě před nimi utíká. Pomocí vodky, vína, kokainu a valia se vyrovnává s bolestí ze ztráty, sebelítostí a vlastní slabou vůlí čelit nepřízni osudu. Když mu někdo podá pomocnou ruku, nevidí ji. Toho, kdo ho tahá za nohu ke dnu, nepřehlédne. Ono taky co v New Yorku dělat, když všechny jeho kamarádky jsou maskulinní typy, nebo chlapi převlečení za ženskou? To jen můžete brát koks a nebo jet navštívit doktora Emmetta Browna. I když při pohledu na něj je jasné, že v něčem jede taky a není to DeLorean.. M.J.Fox se do role yuppieho na scestí typologicky příliš nehodil, ale hereckým výkonem tento handicap hravě smazal. Závislost může být únik, jak ale uniknout před ní..? (22.12.2014)

Michael J. Fox v natolik netypické roli, že jsem ho občas viděla jako Jamese Spadera, pro kterého byli tihle rozháranci častější parketou. Příběh se točí kolem vleklé osobní krize slabošského mladého muže, který se před zklamáním ze sebe sama schovává do dlouhých pijatyk a drogového rauše. Jenomže nezajímavě, nudně a dlouze. Navíc ani není valný důvod s hrdinou sympatizovat, protože jeho totální vykolejení vyvolává spíš osobnostní nedostatečnost než vnější tragédie. Je to prostě slaboch a s takovým můžeme v životě soucítit, ale na filmovém plátně je to o ničem. /12. 1. 15./ (12.01.2015)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy Jaye McInerneyho (z něhož se nedávno stal můj nový literární oblíbenec, kdy jsem od něj v rychlém sledu přečetl vše, co mu vyšlo v češtině - "Zářivá světla velkoměsta", "To už je život", "Modelové chování" a "Marilyn a já"), který k tomuto filmu i sám napsal scénář. Ani kdybych neznal předlohu, nemohu bych být s její filmovou adaptací spokojený. ZÁŘIVÁ SVĚTLA VELKOMĚSTA jsou filmovou esencí osmdesátek, se vším, co k tomu patří (ušmudlaná kamera, příšerná hudba & móda & účesy, hnusná auta, internet & mobily & počítače zatím v nedohlednu, všichni pořád někomu telefonují z pevných linek nebo telefonních budek a nechávají někomu vzkazy na záznamníku, nebo chytají taxíka, přesouvají se do nějakého klubu, domlouvají si schůzky, a sjíždějí se na záchodech kokainem). Ostatně i představitel hlavní role - Michael J. Fox - je hercem, který byl s osmdesátkami nerozlučně spjatý, a v nichž prožil svůj profesní vrchol, k němuž se už nikdy později nepřiblížil (pokud jde o jeho typovou (ne)vhodnost pro roli v tomto filmu, nemůžu se pořád rozhodnout, jestli mi tam seděl, nebo ne, ale spíš to druhé). Největší problém je, že film nedokáže zprostředkovat hlavní kouzlo románu, které spočívá v netradičním vyprávění v 2. osobě a v sevřené formě, v níž román zběsile pádí ke svému konci - ne nadarmo se kniha považuje za jednu z nejzásadnějších generačních výpovědí 80. let (a přirovnává dokonce k J. D. Salingerovi, s čímž už mám dost problém). Z vyprávění ve 2. osobě zbylo jen pár zbytečných voiceoverů a z knihy se vypustilo i víc věcí - hlavní dva motivy ale naštěstí zůstaly, a v jejich rozvíjení je nakonec film nejzajímavější (jde o smrt Jamieho matky a odchod jeho manželky) - v dlouhé scéně, kdy opilý Jamie líčí bývalé kolegyni z práce, jak ho opustila manželka, se mu celkem daří vyvolat sympatie; člověk prostě musí soucítit s tím mladým mužem (v knize je mu 24), který je jinak hodný a nadějný a literárně talentovaný a bůhvíco ještě (hlavní postava btw. vykazuje celou řadu autobiografických rysů s McInerneyem), ale v jednu chvíli se mu to nějak celé sesypalo a je toho na něj moc - umře mu matka, opustí ho manželka, a vyhodí ho z práce. Na jednoho živáčka až moc nálože najednou... Film jsem zhlédl v mizerném českém dabingu, který výslednému dojmu také dvakrát nepřidal, a tak za sebe nakonec nemám problém napsat, že tenhle film je zcela zbytečný a neexistuje důvod, proč se na něj dnes ještě dívat - existuje bambilion lepších filmů o drogách i zpackaném životě. (03.03.2015)