Šťastne až naveky

Časosběrná dokumentární sonda do podob vztahových modelů současné doby. Protagonistů je řada, a to ještě počet možností není úplný. Přitom některé případy vypadají od začátku neupřímně (tedy, že si protagonisté sami něco nalhávají, a pak o tom ještě chtějí přesvědčit režisérku a nakonec i diváky). Alternativní modely mohou zřejmě uspokojivě fungovat jen od základu alternativním lidem (viz otevřený vztah). Vztahová specialistka Jana Počtová odvedla opět dobrou práci, takže i s úctou k lidem, kteří si nechali takto nahlížet do soukromí, zaokrouhluji nahoru (70%). (14.02.2024)

Jednotliví aktéři dokážou otevřeně vypovídat o svých pocitech a činit nad nimi reflexi. Film si nečiní nárok na žádné závěry, předkládá divákovi k vlastnímu posouzení, aby si učinil závěr. Být sám je těžké, monogamní vztah si také může projít krizemi, u sdíleného si kladu otázku, zda se jen nejedná o přechodné řešení či jakési útěk před sebou samým. Režisérka dodržuje odstup, dává nahlédnout do prožívání, aniž by diváka ovlivňovala, komu má fandit. (22.02.2023)

Nejzajímavější dokument z několika, které jsem zhlédla v rámci letošního brněnského Jednoho světa. Oceňuji, jak se režisérce podařilo (prostřednictvím výběru vhodných protagonistů, úseků z jejich života, které se rozhodla nasnímat, trefnými otázkami, které těm lidem pokládala...) představit nám opravdu pestrou škálu přístupů k partnerským vztahům na poměrně velké skupině osob, přičemž jste jako divák neměli pocit, že byste měli moc či málo informací, že by se některým protagonistům režisérka věnovala více než jiným, působilo to hezky vyváženě. To už chce jistě nějakou dávku umu. Ačkoli budou asi každému divákovi (např. i dle vlastního přístupu ke vztahům) sympatičtější jiní protagonisté, věřím, že zajímat vás budou osudy všech a když bude režisérka zrovna sledovat jednoho, budete se už zároveň těšit na to, co nového se děje u těch dalších. Místy se můžete u filmu pobavit, místy zamyslet, zarazit, žasnout, naštvat. Podle mého názoru může být tenhle dokument také taková pěkná zkouška respektu a tolerance i pro diváka, který se považuje za otevřeného, liberálního. Já jsem se asi nejvíce zamýšlela nad modelem otevřených a polyamorních vztahů a při sledování filmu si zase jednou posílila svůj dojem, že tato (a zejména asi ta polyamorní) soužití, jakkoli je určitě neodsuzuji a jakkoli mohou některé jejich aspekty/teze působit moc hezky, asi nebudou dlouhodobě z různých důvodů příliš fungovat, vždycky v té skupině bude někdo nespokojen. Ale možná zatím jen narážím na případy, kdy se to úplně nepovedlo, přičemž někde tímto způsobem žije spousta lidí, kteří všichni spokojení jsou, kdo ví. Každopádně není vůbec špatné zkusit se na vztahové věci obecně podívat takto z více úhlů pohledu, uvažovat nad různými přístupy, proto jsem ráda, že jsem Šťastně až na věky, které tomu zdařile otevírá prostor, viděla. 80 %. (31.03.2023)

Film pojednává o tom, jak jsou na tom lidé s partnerskými vztahy. Ukazuje se, že jsou na tom různě, což nepřekvapuje. Film nepřináší nic zásadně nového. Jeho zajímavost je daná zajímavostí tématu, které v běžném životě (vedle debat o vlastnostech, počinech a poklescích našich bližních) patří k nejčastějším námětům hovorů. Probírat vlastní i cizí vztahy lidi snad nikdy neomrzí. Vzpomínám si, jak jeden kamarád vyprávěl v hospodě historku o tom, jak ze své stále patrnerky udělal občasnou milenku a ze své občasné milenky stálou partnerku. Tato zdařilá rošáda žen se stala tématem večera. Takové věci se nedějí každý měsíc! Pro pobavení připojuji jednu vlastní historku. - - - Moudrá žena - - - Svého času jsem udržoval poměr s vdanou ženou. Jednou, když jsme odpočívali po milování, se mě otázala, co řekneme jejímu manželovi, pokud celá věc vyjde najevo. V dané chvíli jsem o tom neměl žádnou konkrétní představu. „Pokud jde o mne,“ pravila žena, „řeknu, že já jsem jenom ležela. A z toho, co jsi dělal ty, se budeš muset zodpovídat ty.“ Sklonil jsem se před její moudrostí. - - - Podnětné recenze: rhol, NinadeL, rivah. (11.02.2024)

Vztahy jsou peklo. Pokud nás chtěla Počtová definitivně odradit od všech jejich forem, tak se jí to povedlo. Některé jsou směšné už z podstaty věci (milenka, seznamka), některé balancují na hranici bizáru (poly, open) a pánbíčkáři jsou jen další smutný příběh české rodiny, který by se hodil do Výměny manželek. Především snaha o alternativní způsoby vztahů, kdy chce každý šukat bez omezení a na konci dne stejně začne fňukat, že by mu vlastně vyhovovala klasická podoba mezilidského soužití, jen nahrává jejich kritikům. Počtová však vybrala dobré exoty a hlavně je zajímavé vidět, že strašidla, u kterých je divák přesvědčen, že nemají na poli vztahů šanci, jsou úspěšnější než jejich pravé opaky žijící na IG a TT. (29.02.2024)