Jeden život

Nazývajú ho britským Schindlerom, no tento film nie je tak výraznou poctou ako slávny Spielbergov film. Majstrovstvo Sira Hopkinsa bola tutovkou, jasnou voľbou, aby to dopadlo čo najlepšie. Scenár ale neponúka toľko pod kožu sa vnárajúcich scén, je to veľa o diskusii, vyjednávaniach a zaujímavej ukážke toho, aké ťažko bolo imigračné úrady presvedčiť, aby urýchlene udelili víza, nájsť pre deti pestúnov a sponzorov, len aby zúbožené deti náhodou nezaťažili štátnu kasu. Veľkosť filmu sa ukazuje až na konci - tu dokáže "povinne" dojať a zároveň sa dozvedáme, že vďaka Wintonovi žije na tejto Zemi aktuálne asi 6000 ľudí. Inak ale na tak záslužný čin mi prišlo spracovanie dosť chladné, takže teplo nájdeme len v slovách preživších: "Je to náš národný hrdina. Urobil láskavý čin a nikomu to nepovedal..." (Vera Egermayerová) . (21.02.2024)

My, co jsme viděli film Všichni moji blízcí, nebo Nickyho rodinu, v podstatě jsme to hlavní měli vyspoilerováno. Mnohem lépe jsou na tom ti, kterým jméno Sir Nicholas Winton nic neříká. Je jen pár jmen u kterých si se Sir před jménem dávam práci a pan Winton je jedním z těch jmen. Byl to neskutečný člověk a je dobře, že i v současné době, tak dávno po válce to téma někdo filmově zpracoval. Od kteréhokoliv jiného herce bych tuhle roli vzal podobně jako svatokrádež, ale naštěstí byla svěřena dalšímu Sir a to Anthony Hopkinsovi. A překvapila mne ta vzájemná podobnost, byť já Hopkinse zbožňuji a pořád jsem tam viděl pod těmi brýlemi spíše jeho, než pana Wintona. Když bych si měl představit v roli pana Wintona někoho jiného, tak nakonec musím jen říci.. a sakra kdo jiný než Hopkins? :-). Film mne ale překvapil v jedné věci. Kdesi jsem četl, že jeho žena našla albumy a čísla dětí na půdě při jakémsi úklidu. On že prý o transportech nemluvil a ona o nich do té doby nevěděla. Ale tady o všem ví, tak by mne zajímalo jak to ve skutečnosti bylo. Ačkoliv setkání přeživších je s panem Wintonem ve filmu natočeno téměř na chlup přesně, přeci jen nemá tu sílu ze skutečného natáčení BBC. Když jsem to viděl poprvé právě ve filmu Všichni moji blízcí, fakt mně to totálně dostalo. Ten film mně úplně odrovnal a ještě dneska bych asi u jeho konce musel hodně těžko polykat... BBC tehdy dost riskovala, protože já osobně bych se bál o toho stařičkého dobrého pána co by s ním ten nával emocí mohl udělat. A že to pro něj musela být sakra nálož! Souhlasím s některými komentujícími, že hlavní emoční síla tohoto filmu  je v jeho samotném scénáři a vědomí, že se tohle skutečně stalo. A také samozřejmě velkou roli hraje případná znalost holocaustu a deportací Židů z protektorátu do nacistických koncetračních táborů. Pro děti neschopné otrocké práce pro Třetí říši znamenaly hned po příjezdech (pokud je přežily) většinou jistou smrt v plynových komorách. Teprve až pak dělá film zajímavým způsob vyprávění i velké herecké nasazení  86 letého Anthonyho Hopkinse. Hodně se pohybuji vlakem a alespoň jednou týdně procházím Hlavním nádražím, kde vždy při průchodu k nástupištím spočinu očima na těch vystavených vagónových dveřích, kde jsou na skle znázorněny z jedné strany malé dětské ručky a zdruhé strany skla velké dospělé ruce rodičů.... A když mám čas, občas zajdu i na první nástupiště podívat se k sousoší s panem Wintonem. Tehdy se tam musely odehrávat strašlivé výjevy.  Ale snad bylo umírajícím rodičům daleko v polských a nemeckých vyhlazovacích táborech skutečně úlevou, že se jim podařilo alespoň své děti zachránit... Dávám tedy za 4 schválená víza do Anglie. * * * * (16.03.2024)

Moc pěkný snímek, který je především hereckým koncertem sira Hopkinse. Je velká škoda, že se režie neujal někdo lepší a nezdůraznil tak dramatičnost událostí. Co mě však mrzelo ještě víc, že tenhle film nenatočil český režisér. Proč se čekalo tak dlouho, než byl příběh Nicholase Wintona zfilmován? Každopádně díky i za toto ztvárnění. (05.02.2024)

Rutinně zpracovaný životopisný snímek, který ale díky svému palčivému tématu funguje o řád výše, než se od něj v prvopočátku čekalo. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek One Life, jehož největší předností je vyjma výše zmíněného nosného tématu i fakt, že to celé vypadá vážně velmi skromně. Myslím si, že hollywoodská patina by tomuto snímku spíše uškodila, pročež právě ty televizní kořeny celému projektu dodávají ten správný náboj. Za zmínku zde rovněž stojí i zkušeně vedený scénář, v němž je i přes poněkud delší stopáž akceptovatelné množství hluchých míst. Nesmím zde ale samozřejmě opomenout i zemité herecké výkony, z nichž s přehledem vyčnívá již tradičně excelentní Anthony Hopkins či třeba Johnny Flynn, jenž postavu Nicholase Wintona (člověka v našich končinách důvěrně známého) podal s překvapivým důrazem a naléhavostí. Jsem vážně velmi rád, že takovéto snímky vznikají, jelikož jsem toho názoru, že je velmi důležité, aby příběhy o těchto skromných hrdinech z lidu žily dále. A jsem vážně velmi vděčný, že si právě tento na první pohled nepříliš divácký snímek vysloužil k prasknutí naplněný sál v místním multiplexu. A já už Vám na samotný závěr mohu návštěvu kina rovněž jen a jen doporučit – opravdu to stojí za to. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) (17.02.2024)

Příběh jednoho nevšedního života, který je fantasticky natočen a hlavně má fenomentálního Anthony Hopkinse v roli Nicholase Wintona. Ze začátku to působí jen jako další válečný (protiválečný) film, ale dějová linka po padesáti letech je natolik fantastická, že musím hvězdu přidat, protože tak dojemné finále se podaří málokdy. Sir Nicholas Winton zachránil 669 dětí z okupovaného Československa a přesto ho často přepadaly výčitky, že mohl zachránit více... Inu, pravý hrdina a skvěle zahraný a natočený dojemný film jako pocta...95% (20.02.2024)