Na striebornom glóbuse

"Jsme poslední, kteří si udrží moc, nebo první z těch, jež jsou bezbranní?" První den s tímto filmem jsem se chtěla zabít. Myslím, že je to celé stavěné tak, aby to totálně rozložilo mysl diváka. Já se opravdu musela dívat na fotky svých milovaných, abych se vrátila zpátky do svého těla. Ale miluju to. Zbožňuju ten způsob, jakým je film sebevědomý, jak cíleně používá ty nejosobitější prostředky, aby vytvořil tu nejsugestivnější možnou vizi. Tohle je film. Tohle je autorství. "Ne, ona není chorá. Je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem." ♥♥♥ (08.10.2011)

NE! Nezájem, tohle fakt nikoho trumfnout nemohlo! Žulawski evidentně chytil záchvat pseudofilosofující grafománie a odněkud z prdele špatně integrovaného psychedelického zážitku vytáhnul několik nůší banálních a nesmyslných blábolů tvářících se jako něco co prostě musí být stráááááááášně hluboké a mystické..Onanistickým řezem na to narouboval křesťanskou symboliku, natáhnul to do mnohagenerační ságy a nakonec ve své aroganci přistoupil až k realizaci. Režie v tomhle případě evidentně znamenala vybičovat herce k co možná nejhysteričtějšímu a nejexpresivnějšímu projevu (asi aby divák hned neprokouknul, že scénář je jen mumlání retarda.... Věřím, že jedině hypsterský hype (který i mě nalákal) to táhne procentuálně nahoru, protože tohle není ani dost obrazově a technicky vytříbené (jako třeba Stalker), Ani chytře napsané a dobře zahrané(jako třeba Obi,Oba)... Žulawski evidentně vypouští z huby věci o kterých vůbec nic neví (narozdíl od např. Jodorowského, který své mystické scénáře může opřít o desítky let studií a zkušeností)... Jediné co jsem schopný mu férově přiklepnout je, že pravděpodobně vymyslel found footage koncept, ale více ani ťuk... Kdo mě sleduje, ví, že od filmu čekám hloubku, očekávám účast diváka, nevadí mi pomalé tempo, výkladová nejednoznačnost ani jistá nevsřebatelnost...Ale tohle je úplně mimo... (28.10.2016)

Upřímně? Lituju, že byl film nakonec dokončen a já ho zhlédl. A bohužel to ani zdaleka nezmiňuju jen kvůli chybějícím scénám (které opravdu nepomůže navodit pouhý režisérův komentář). Ať se na mě nikdo nezlobí, ale sledovat zhruba 2 a půl hodiny vyplněné: ubíjejícími a místy až nesmyslnými filozofickými monology šíleného rozsahu (o víře, bytí, svobodě atd.), maximálně otravným a patetickým přehráváním všech zúčastněných (přičemž hrabe pravděpodobně každé postavě) a neuvěřitelně nudným příběhem (ve kterém se pořád někam běhá, válí po zemi a jako bonus se sem tam něco stane a vy nevíte proč, jak, kdy, kde, kdo) je opravdovým utrpením a film jsem dodíval do konce jen a pouze ze zásady (nudit mě začal po cca půl hodině…takže šlo o velké přemáhání). A k lepšímu diváckému zážitku nepomáhá ani rušivý způsob natáčení (sledování dění okolo sebe za pomocí objektivu kamery je z počátku možná zajímavé, ale neustále trhaný obraz vás po chvíli přestane bavit…nebo alespoň mně začal vadit opravdu brzy). A výňatek z oficiálního textu distributora: „…byl tento monument považován za průkopníka na poli sci-fi, který by v původní podobě mohl trumfnout samotné Hvězdné války George Lucase…“ považuju skoro za urážku Star Wars. Tu 1* dávám za výborné masky, kostýmy a použití zajímavých filtrů. (08.07.2014)

V první řadě bych vynechal všechny ty dohady z textu distributora o tom, co by kdyby. Samotnému filmu tím nepřilepší, pouze přilákají spoustu diváků zcela mimo cílovou skupinu. Z tohoto filozofického sci-fi podobenství by se žádný velký kult určitě nemohl stát, ani kdyby stihl spatřit světlo světa dřív, než první díl Hvězdných válek, stejně jako vyloženě kultovní záležitost nikdy nevzešla ani z Tarkovského Solarisu (1972), protože jde o vysoce artová díla na poli sci-fi žánru, jaká s onou Lucasovou vesmirní fantasy ságou (ať už máte na SW jakýkoliv názor) moc srovnávat nelze. V rámci své kategorie si Żuławského dílo ve výsledné podobě navzdory opožděnému dokončení určitě pozornost zaslouží... Říkal jsem si škoda, že Żuławski nepřišel v rámci průvodní formy ještě s větší invencí a místo faktů o nedokončeném filmu nezvolil na úvod a závěr jiný rámec, díky jakému by divák ani nemusel během sledování tušit, že se jedná „jen“ o torzo. Vzhledem k tomu, že jedna z postav na planetě má neustále zapnutou kameru a velmi často sledujeme dění zachycené právě z její záběrů, se tady podobný nápad i přímo nabízel. V tomto směru potenciál zůstal mírně nevyužitý, ale nakonec po skončení filmu musím říct, že i v oné rovině trochu „jiného found footage“ se mi Na stříbrném globu dost zamlouvalo a líbilo včetně závěrečné myšlenky o „šlechetných dramatech našich životů, doprovázených vítězstvími i porážkami,“ která osud samotného filmu velmi pěkně propojila s jeho obsahem. Po filmařské stránce obdivuhodné dílo mě naplno vtáhlo syrovou atmosférou uprostřed planety na první pohled podivné, ale ne zas nepodobné té naší Zemi, a již zmíněnou nesmírně dynamickou kamerou, díky níž jsem v nejedné scéně nabyl z dění dojem autentického prožitku.                                                  * * * „S vírou je konec, teď začíná realita...“  Původně jsem se děsil stopáže, ale nakonec mi ty dvě a půl hodiny dokázaly slušně uběhnout, nepustit... a znepokojovat a fascinovat a znepokojovat... Uprostřed dění plného lidského běsu a někdy až teatrálně expresivního herectví s odkazem směřujícím k antické tragedii padalo tolik silných výroků a podnětů k zamýšlení, až jsem všechny ani nestačil pořádně vstřebat a pocitově mě ve spojení s bezmocnou krutostí lidstva na planetě dost rozložily. Pocitově náročná, přesto silně magická záležitost, které nakonec po menším váhání tu 5. hvězdičku za tu nevšední působivost věnuji, ale asi budu časem potřebovat opakované zhlédnutí, než mi dojdou všechny konotace vícevrstvého snímku. A když už jsem zmínil sovětský Solaris, kde mě (mimo řady jiných scén) fascinuje cesta futuristickou dálnicí, tak v tomhle polském sci-fi opusu na mě podobně hypnotickým účinkem působila (na pozadí vyprávění o přípravě k odletu raketou) dlouhá scéna se zástupem lidí cestujících jakýmsi tajemným eskalátorem do neznáma. [90%] (12.10.2021)

Mám pocit, že mé dosud nejsilnější filmové momenty (ať už v režii Gaspara Noého, Alexeje Germana, ebo kameramanů Lubezkiho či Benoîta Debieho) pramení odsud. Trudno byt' zritelem v momentech knižních monologů. Ve všech ostatních momentech omračujícím způsobem neuchopitelně intenzivní, bolestivé dílo, kdy vztah k němu jsem shrnul v našich soukromých trachtacích s uživatelem Bush13 "Vždycky mě Zulawskiho filmy tak nějak animálně nadchnou, ale napoprvé je prostě nerozlousknu. Ani si nejsem jistý, zdali je to správná metoda, jak s nimi pracovat. " Jo, přesně takhle se z toho vykroutim. Nachtmahr Kraftstoff. (20.05.2022)