Kodaňský kovboj

Neo-noirová nádhera; vizuální poezie; brilantní pocta Alejandru Jodorowskymu a Davidu Lynchovi; peak of slow-cinema – to vše jako experimentální meta-komentář o krizi umělecké svobody. Přeci jen jde o Refnův další egoistický tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu absolutně jedno, co si o tom myslí ostatní... Best of Refn! (06.01.2023)

"Toto je práse, ono 12,5 neděla" Užil jsem si to - až na poslední epizodu o které upřímně netuším, co si mám myslet. Objeví se zcela nové postavy (upíří sestra) a pak to prostě skončí. Působí to jako cliffhanger před vypjatým finálem, ale bojím se, že druhá řada nebude. Jak jsme u Netflixu zvyklý, tak to nejspíš po první řadě zařízne (nedávné zrušení 1899). Jinak pokud se seriál převážně odehrával v realitě bylo to docela fajn. Miu je zajímavý protagonista/protagonistka. Kamerově je to podobně jako další díla NWR super, jen je to pořád stejně honibrkský jako posledních několik jeho pokusů. Hodně mi to připomíná Neon Demon. Stále jsem si to však asi užil víc než totálně nevyrovnané (jak časově, tak kvalitativně) "Příliš staří na to, aby jsme zemřeli mladí." Aspoň z počátku máte pocit, že příběh někam směřuje. Jak kamera krouží při narozeninách stupidního sério-vrahovského synáčka bylo super. Skvělé byly také malé roličky - Krále Sraček z Trojúhelníku Smutku Zlatka Burice jako právníka Miroslava, jednoho z mých nejoblíbenějších dokumentaristů - Madse Bruggera (Cold Case Hammarskjöld) jako rekonstruktéra penisů nebo herního vývojáře Hidea Kódžimi jako podivného japonského muže v pozadí (Jdi za Obry). Tyto camea jsem tedy slovy Karla Gotta "opravdu nečekal". 7/10 (19.01.2023)

Excentricka pecka, kterou nefanousci odsoudi ale pro lidi na vlne NWR muze jit o silny filmovy zazitek. Na interpretace to je skoupe. Na silny, hypnoticky audiovizual to je, jak je u Refna zvykem, bohate. Na plose sesti dilu se graduje pribehove i zanrove, nove postavy prichazeji a odchazeji z podivneho panoptika a cele to je vtahujici, jak kdyby Miu zirala skrz obrazovku take do me duse. (06.02.2023)

Po prvom diely bolo jasné, že nepôjde o žiadny tuctový počin. Po druhom diely som si hovoril, že Nicolas Winding Refn možno konečne trafil správny pomer bizáru, neónu, zaujímavosti a zmysluplnosti. Každým ďalším dielom sa však táto ilúzia začala viac a viac rozplývať. Ako keby ste sledovali amatérsky film (čo sa týka scenáru) z YouTube, ktorý bol však natočený profesionálnym štábom. Majka z Gurunu sa postupne prepracovala až do Twin Peaksu, v rámci ktorého pobehovali prasatá z Hannibala. Pocitový dojem som z toho mal asi ako zo sledovania videoklipu Horse (Salvatore Ganacci). (23.01.2023)

Nicolas Winding Refn je vizuálny mág, je to hotová symfónia farieb, každý záber niečo skrýva, žiaden tu nie je len tak, tá podmanivá hudba a skvelý sound design, ktorý vie byť uchu lahodiaci, ale aj nepríjemne skľučujúci a k tomu úžasná kamera. Zo začiatku ma to tým pomalým tempom dlhšie namotávalo, ale keď som sa do toho dostal, tak už som si to užíval. Hlavná postava mi zo začiatku neprišla najsympatickejšia, ale postupne som si k nej cestu našiel, čomu pomohlo aj poodhalenie jej minulosti, ďalšie postavy boli fajn, ale určite niektoré z nich mohli byť lepšie vykreslené, ale aj tak pár z nich vo mne zanechalo slušný dojem. Neo-noirové umelecké dielo, ktoré nie je pre každého, ale komu to sadne ten tento autorský počin ocení. 8/10 (09.01.2023)