Padlé ženy

Silné a >lidsky< (úmyslně nepíšu >nelidsky< , protože takoví zkrátka mnozí - zvláště mají-li příležitost - lidé prostě jsou) kruté drama. Pozor, tenhle příběh se neodehrál někdy v dávných a temných a bezprávných časech historie, tenhle film je náhledem do reality, panující v kulturní evropské zemi ještě ve druhé polovině dvacátého století! A lhostejno, zda šlo jen o výstřelek, systémové pochybení nebo cílevědomé a společností tolerované ponižování lidské důstojnosti a potlačování v té době již dávno deklarovaných a v moderní civilizaci pojímaných a v zákonech přijímaných lidských práv. Zde konkrétně nějakými pošahanými, zamindrákovanými a citově naprosto otupělými dělnicemi a dělníky na vinici Páně, skrývajícími svou zlobu a bigotnost za víru v Krista a Katolickou církev. Nemyslím si, že by tenhle film měl být (jak se zde domnívají někteří komentující - a nemůžu si pomoct, ale z jejich komentářů je právě cítit notná míra emočního nezvládnutí filmu a pokrytectví...) nějakým jednostranným pohledem a samoúčelnou či černobílou obžalobou církve. Je jen (jak režisérovi věřím!) realistickým ztvárněním konkrétní reality, byť umělecky vyhroceným a pomocí vyhraněné autorské licence! Navíc je filmem natočeným právě ku prospěchu věci vskutku syrově a bez nějakých (k tomu v rámci žánru svádějících) klišé!... Ano, není snadné se dívat na takto vizuálně pojaté ztvárnění lidského utrpení, ale tím je právě Mullanovo dílo působivé a svým způsobem i očištující a varující! - - - - - (Poprvé viděno 31.8.2008 na ČT2, komentář zde jako jedenatřicátý - 1.9.2008) (01.09.2008)

Výborně natočený film, který umí dosáhnout svého a pracuje s emocemi velmi šikovně. Od začátku skvěle rozvržený příběh, který se dopředu číst rozhodně nedá. Příjemná a přitom naléhavá kamera a pro mě neznámé herecké tváře, které rozhodně nezklamaly. Na druhou stranu by každému mělo být jasné, že se jedná o pohled z těch "nejčernobílejších" a Mullan se svou proticírkevní averzí vůbec netají. Dokonce se nám pokouší podsouvat odmítavý přístup ke "kolektivní" spiritualitě jako takové, což by jen trochu odpovědnější autor rozhodně nemíchal s tak okatě negativními tématy jako je zvůle jednotlivců i instituce v církevním nápravném ústavě. To, co se dělo uvnitř - alespoň podle filmu - netřeba komentovat; z logiky vykreslení postav, jejich "hodnot" a jednotlivých stran (chovankyně x sestry) vyplývá vlastně, že mezi sestrami se to hemžilo necitlivými a nelidskými sadistkami, které se nesnažily o nic jiného, než zcela fyzicky a především duševně ubít lidské osobnosti. K míře pravdivosti tohoto "faktu" se nebudu raději vyjadřovat - klášterů a řeholnic neznám vůbec málo. Zajímavé jsou i počáteční zápletky, kterými jsou naše hrdinky přivedeny do svého vězení - pochopitelně, že byly vybrány ty, při kterých dnešnímu divákovi naskakuje husí kůže a on si říká: "To jsme snad někde v Íránu?". Ta znásilněná ubožačka je geniálně absurdním příkladem, který musí pohnout žlučí snad každému - kde byla její vina? - samozřejmě, že nikde; to bylo prostě hnusné svinstvo, za které měl pořádně pykat někdo úplně jiný! Účinný je i druhý příklad, v němž hraje hlavní roli zřejmě závist, i když v katolickém Irsku šedesátých let byla jakákoliv vyzývavost brána už za hranicí přípustných norem (to nijak nehodnotím, jednoduše to tak bylo a musíme s tím počítat). Funguje i svobodná matka - avšak jen tady a teď. Předmanželský sex - věc dnes morálně neutrální - byl seriózním deliktem, za který "trest" přijít musel (také nehodnotím). Ještě je pak nutno podotknout, že principielně sloužily magdalénské domy jako "nápravné" zařízení pro prostitutky (neříkám, že je prostitutka něco špatného, ale společnosti také moc neprospívá). Co mě úplně dorazilo, bylo zobrazení pokrytectví kněží - dobrá, jasně, že se kupa příkladů najde, ale ten prostředek, jenž tu byl použit?! Když Buñuel pálí ve Viridianě trnovou korunu, říkám si, ty si koleduješ, už se ti někde ohřívá místečko (nadsázka!). Mullan to ale přepálil neskutečně - kam a po čem přišla proměněnná hostie! Jsi prase a demagog!! A církev na ten film reagovat nemusí, protože to není seriózní příspěvek do diskuse, která minimálně v Irsku běží na slušné obrátky! (24.10.2005)

"Za žádný ze smrtelných hříchů si nezasloužíme být tady," říká jedna z trojice hlavních hrdinek, které v polovině 60.let uvíznou v irském katolickém převýchovném ústavu. Ve dvacáté minutě projekce jí dojde, že jsou v maléru, o deset minut později je jasné, že (řečeno s A.Lustigem) útěk bude jediným možným řešením. Kombinace Přeletu nad kukaččím hnízdem, Spáčů a vůbec všech filmů, v nichž je individualita drcena všemocnou (navíc zvrhlou) institucí, je působivým snímkem...až tak působivým, že jen málokdo se zřejmě odhodlá k opakovanému zhlédnutí. (09.09.2008)

Silný príbeh a veľmi dojímavý film, podobný, no predsa nie rovnaký ako Hriešnice. Oba sú kvalitatívne na úrovni a ťažko ich porovnávať. Oba majú odo mňa 5* a oba sa ma hlboko dotkli. Oba sú výborne nakrútené, majú mrazivú atmosféru a majstrovsky miešajú beznádej s nádejou. Možno aj vďaka kratšej minutáži a hutnosti asi o jeden malý kúsoček lepšie hodnotím Hriešnice. (02.09.2005)

Snímek o mučení, trýznění a ponižování nevinných, odvržených dívek a žen zfanatizovanými jeptiškami? Hm, rozhodně zajímavé, výborně natočené a skvěle zahrané. Jeden z těch filmů, které vás chytnou za srdce v podstatě už od začátku, postupně přidávají na intenzitě a ani na chvíli neuhnou z cesty, kterou se vydaly jít. Chvílemi vyloženě drastické a žaludek obracející. Trošku z toho čouhají teze a chybí i nějaká nosná hlubší myšlenka, která by z toho udělala něco víc než "jen" drásavou a emočně naléhavou přehlídku nespravedlivého a nesmyslného trestání a utrpení, ale pořád se jedná o špičkové drama, které nechá málokoho chladným. Ještě tak před pěti lety bych z toho byl totálně na větvi, teď už jen oceňuji bezchybnou filmařinu a působivé zpracování kontroverzního a divácky vděčného tématu. V každém případě však stojí za vidění, to je doufám jasné. 80 % (05.09.2008)