Vidím vás

Věru slabé hodnocení jsem udělil první (a pro mě zjevně i poslední) sérii tohoto seriálu. Tvůrci si mě za celou dobu nedokázali získat, protože svůj počin naplnili pro mě nesympatickými postavami, logice se vyhýbajícím dějem a stupidním chováním prakticky všech figur. Šel jsem do toho s tím, že jsem očekával pořádnou dávku napětí, ale ukázalo se, že právě napětí je tím, čeho se mi nedostane vůbec. Proč by mi taky mělo trhat žíly očekávání, že se nějaké otravné postavě přihodí něco nemilého, že jo? Kdybych tak měl komu fandit... Ne, to je blbost, z mého pohledu to bylo celé napsané a natočené tak divně, že by nepomohlo ani to, kdybych zahořel vášnivou, platonickou láskou k hlavní ženské postavě. Ze slibovaného hororu to nemělo ani to H, thriller jsem v tom taky hledal marně, takže si myslím, že šlo ze strany distributora o hanebný podvod minimálně na jednom divákovi. / Poučení: Prostorný, krásný dům je fajn, dokud nedojde na jeho údržbu. (01.03.2023)

K seriálu jsem si s předstihem nesháněl žádné informace, abych si na něj mohl utvořit vlastní názor, a po první epizodě ve mně zatím převládá pocit zklamání. Nevím, možná je chyba v tom, že jsem v poslední době trávil čas na 1. oddělení, které si mě získalo, a snad právě proto na mě pilotní díl této záležitosti působil poněkud jalově. Nejhorší byl na tom všem fakt, že jsem měl pocit, jako bych už všechny situace a postavy někde viděl. Fanatička s tváří Mii Farrow, pár otravných a o své pravdě skálopevně přesvědčených důchodců, blazeovaný místní policejní šéf se sklony k nicnedělanismu i taťka, který ztrácí nervy rychleji než naše úspory na své hodnotě, to všechno mi připomínalo jakousi verzi American Horror Story. Jen tomu chybělo patřičné napětí. Ze startu to pro mě bylo neslané, nemastné a veškeré naděje upínám k tomu, že se vše zlepší. / Poučení: Kupuješ-li nemovitost, zjisti si, s kým se budeš v jejím okolí běžně setkávat. (25.02.2023)

Tak ani napodruhé mě setkání s obyvateli jednoho amerického předměstí příliš nebavilo a já začínám mít neodbytný pocit, že šlo tentokrát z mé strany o šlápnutí vedle. Ale to nic, musím se k situaci stavět pozitivně, protože chybami se člověk učí. To si určitě řekne i ten czarnoskury facet, který teď bude po dobu několika týdnů až dvaceti let čekat na to, jestli nebude nařčen ze znásilnění nezletilé a následně lynčován na všech existujících sociálních sítích. Největším problémem druhé epizody nebylo to, že se v ní vedly dlouhé dialogy, ale to, že byly tyto rozhovory povětšinou nudné. Dokonce ani srdceryvný příběh předchozího majitele nemovitosti mě nikterak nezasáhl, jen se po něm nemůžu přinutit k tomu, abych přestal dumat nad tím, jak se ta nešťastná violoncellistka dokázala dostat sama tak vysoko. Pokud jde o můj vztah k seriálu, připadají v úvahu tři možnosti; buď má seriál vážné nedostatky, nebo prostě jen nejsem v jeho cílové skupině. Třetí možností je pochopitelně kombinace obou výše zmíněných. / Poučení: Užívat si romantiky s dcerou člověka, který ti za to platí dvacet dolarů za hodinu, tomu říkám život. 2*+ (25.02.2023)

Když jsem psal včera komentáře / recenze k oběma předchozím dílům, došlo mi podle hodnocení většiny ostatních uživatelů, že opravdu nespadám do divácké skupiny, na kterou tvůrci cílili. Přesto jsem si myslel, že třetí epizodu otrojkuji, protože mě vcelku zaujal návrat v čase, aby mi tvůrci mohli zprostředkovat příběh rodiny Graffových. I tento můj záměr vzal ale nakonec za své, protože mi fakt převelice vadí místní díry v logice, které tvůrci přehlížejí s grácií sobě vlastní. Jen tak může někdo někomu vyprávět do detailů propracovaný příběh, z něhož je možno znát jedině závěr, a jen tak se mohou jednotlivé postavy chovat tak idiotsky, aniž by to ostatním přišlo divné. P. S. Jestli to takhle půjde s taťkou dál, mohl bych na konci zjistit, že jsem se celou dobu díval na novou verzi Osvícení. / Poučení: Nepodceňuj fištrón jazzových zpěvaček. (26.02.2023)

Při sledování čtvrté epizody jsem měl konečně pocit, že se jakýmsi způsobem bavím, takže jsem se tentokrát nebrzdil v rozletu a plácnul jsem tam i ten třetí kousek, ať to pára tlačí. Byl tento díl dobrý? Odpovím si sám. Nebyl. Přesto šlo o zatím nejlepší pokus tvůrců, aby mě dostali na svou stranu. No, a přesto, že jim to tak úplně nevyšlo, přimhouřil jsem obě oči a plácl jsem se přes kapsu. Nejvíc mě asi bavilo sledovat, jak tvůrci vymýšlejí stále větší množství vedlejších zápletek, aby zamaskovali fakt, že se v té hlavní poněkud ztrácejí. Kromě toho, že už si zřejmě žádná ze zúčastněných postav nepamatuje, jak to vlastně celé začalo, radostně pokračovalo podivně nepochopitelné chování většiny figurek. Jak tak sleduji současnou americkou tvorbu v oblasti pohyblivých obrázků, stále pevněji se utvrzuji v dojmu, že když tam ubijete k smrti batole, jde o něco, co se prostě může jednou za čas stát, ale jen při nařčení z rasismu máte doživotní problém. Možná to tak není, co já vím, já tam nežiju, každopádně to tak na mě působí. / Poučení: Paranoia je sice otravná, ale ve většině případů se na ni neumírá. (27.02.2023)

Včera jsem se při hodnocení předchozího dílu pěkně rozdováděl a bez ohledu na inflaci jsem zvesela hvězdičkoval, takže jsem se dnes zase zahanbeně vrátil k úspornějšímu režimu. Tvůrcům evidentně záleželo na tom, aby diváka případně nenadchli, a zřejmě právě proto se vrátili k již osvědčenému způsobu předávání informací, který mi sice často nedává příliš smysl, ale požadovaná stopáž je natočena, a o to přece jde. Seriál by řádně zdramatizovalo, kdyby taťka každé své skálopevné podezření převedl v okamžitou popravu; tak by totiž konečně začalo ubývat podezřelých a v okolí by se uvolnilo několik pěkných nemovitostí. No, nebavil jsem se, nudil jsem se, ale alespoň se konečně zašel někdo podívat do toho pitomého sklepa, o němž se tu "nenápadně" mluvilo od první epizody. / Poučení: Kompot a komplot jsou slova, která sice znějí podobně, ale význam mají opravdu značně odlišný. 2*- (28.02.2023)

Už delší dobu je jasné, že nejsem s tímto seriálem kompatibilní a zůstávám u něj jen proto, že za sebou nenechávám rád nedokončené záležitosti. Brannockovi se mně zase jednou snažili přesvědčit o tom, že mají totálně vymalováno, a musím uznat, že uspěli. Můj negativní vztah k seriálu nepramení jen z nepříliš vydařeného scénáře (z mého úhlu pohledu), ale i z faktu, že jsou mi členové rodiny Brannockových krajně nesympatičtí. Celá řada dalších postav ve mně ostatně vzbuzuje podobnou nechuť, takže vlastně sleduji seriál, jehož děj mě po většinu času nebaví a jehož postavy si nedokážu oblíbit. No, a pak to má nějak vypadat. Velice silně pochybuji o tom, že by finále dokázalo na mém názoru něco změnit, ale pokud by k tomu došlo, jsem připraven se omluvit. / Poučení: Když z pěti podezřelých čtyři odpravíš, zbude ti jasný pachatel. (28.02.2023)

Finále proběhlo přesně podle mých očekávání, až na tu vcelku vtipnou vsuvku s Karen, díky níž jsem mohl přiklepnout i třetí pěticípou. Uzavření dějové linie se Stiflerovou mámou mě pobavilo, protože jsem se mohl chvíli alespoň škodolibě usmívat, když už mi tvůrci za celou sérii nedopřáli žádné napětí. Což o to, v předchozích dílech se sice občas pokoušeli o nějaké ty okamžiky, při nichž se měl senzitivnějším divákům zrychlit tep a nejeden z nich se zřejmě i přitulil ke svému oblíbenému plyšovému kamarádovi, ale mně, kterému byla celá rodina v podstatě protivná, to připadalo jako zoufalá snaha. Pro mě se tedy ani v závěrečné epizodě nic nezměnilo, protože se ukázalo, že si tvůrci nepřipravili žádné rozlučkové překvapení. P. S. Já tedy nejsem psycholog ani psychiatr, ale podle některých komentářů / recenzí, které jsem si přečetl pod jednotlivými díly bych si troufl odhadnout, že by měl jistý uživatel začít minimálně s terapií, pokud ne rovnou s medikací. / Poučení: Výhra nemusí být vždy skutečnou výhrou, někdy se může jednat i o vítězství Pyrrhy. (01.03.2023)