Sny o Zambezi

Československé drama o těžkostech znovunalezení své pozice po návratu z vězení. V hlavní roli se představí O. Kaiser, jakožto úspěšný automobilový závodník Pavel Bartoň, jenž spolu se svým spolujezdcem S. Skopalem, plánuje expedici do nitra Afriky ke břehům řeky Zambezi. Těsně před odjezdem však způsobí autohavárii a jde si na dva roky odpočinout do vězení. Po odpykání trestu touží pokračovat ve splnění svého snu, nechápajíce, že se situace poněkud změnila, navíc okolí se ho díky jeho podivnému temperamentnímu a bláznivému chování začíná stranit. Bývalý trestanec v civilu tropí jednu hloupost za druhou, zoufale se snažíce uskutečnit vysněnou africkou výpravu za každou cenu, vymění velký rodinný dům za automobil Lada Niva, s vidinou nelegálního výdělku se spojí s bývalými spoluvězni a divákovi je brzy jasné, že řeku Zambezi uvidí skutečně pouze ve snu. Z vedlejších postav mě zaujal tradičně nepřehlédnutelný J. Teplý hrající příslušníka bezpečnosti. Kromě výše zmíněných herců se ve snímku objevuje mnoho známých tváři, většina však pouze v malých rolích. Pochopitelně je ve snímku jasně zřetelný ideologický moralizující tlak, paušalizující charakter propuštěných trestanců. Snímku se nedá upřít jistá dějová gradace, avšak o nějakém větším dramatickém momentu nemůže být bohužel ani řeči. Režisér Strnad natočil průměrný film, za zmínku stojí snad atraktivní prostředí československé rally, avšak co se týče kinematografických kvalit se snímek jeví jako nedostačující. (25.09.2013)

Být do mne zamilovaná Kačka Macháčková v tom roce 1982, tak kašlu na Zambezi a průzkumnou expedici vypravím do zcela jiných míst. A ani k tomu nebudu potřebovat výjezdní doložky, prašule a expediční dvanáctsetrosku. By mně celkem zajímalo jak s tímhle křápem chtěli objet Afriku. Když to ještě jezdilo jako sanitka, pamatuji výjev jak jí byť houkající v kopci všichni předjížděli. Jasně, někdo na ni nedá dopustit. Vždyť leckoho vezla na porodní sál, na chmely, vozila lidem mléko, rohlíky, poštu a když se čas nachýlil tak ve své černé verzi se zaleptanými okénky si člověka zase odvezla. Sny o Zambezi mne docela bavily, byť mladej Olda tehdy opravdu na ty vážné role nebyl. Prostě musel uzrát a teď se karta plně obrátila. A řekněme si rovnou, že čas skopičin s Lábusem skončil a ty vážné role mu sedí už od Tmavomodrého světa. Jedná se o další naivní příběh, kterému asi už tehdy nikdo moc nevěřil. Vždycky jsem si myslel, že Niva byla filmově prvně představena až v rámci Expedice Adam 84 :-) (Ne tady o žádnou Afriku nešlo!), ale koukám, že v tomto filmu to stihli dříve. V těch osmdesátkách  byla docela hezké a solidní auto. Leckomu nahradila poruchové rumunské Range Rovery ARO či stařičké Gazíky. Dávám za 3 výstřely z pušky. * * * (05.03.2023)

Dramatizace příběhu o jednom velkém snu. Cestovatelském snu po stopách cestovatele Emila Holuba. Nepřízeň osudu však zapříčiní, že se vše zhatí. Ale proč se toho vzdávat. Sen je sen a tak se za jeho splněním půjde za každou cenu. A neexistuje překážka, která by se nedala překonat. V tomto snímku výborně exceluje Oldřich Kaiser. Byla to doba, kdy kromě humorných skopičin ještě hrál ve filmech dramatické role a poměrně dobře. Nepochopitelně zapomenutý snímek, který není zase až tak špatný, jak by se mohlo zdát. Má švih, tudíž se netáhne a svým způsobem i zaujme. Jistého moralizování se nevyhnul, ale to bylo za socialismu takovým poctivým pravidlem, takže jinak to ani nešlo. Rozhodně neuráží a troufám si tvrdit, že se mu nevyrovnají mnohé snímky ze současnosti. (09.01.2014)

Vyměnit byt za Ladu Nivu, to je idiocie i s ohledem na ceny aut a nemovitostí v osmdesátých letech. Bohužel tím Kaiserova postava jenom začínala. Není divu že jí herec nerozuměl a svůj part zahrál v komediálním duchu. Jeho výkon by se hodil do šéfovských veseloher o drobných podvodníčcích, což je pravda ve vážně míněném dramatu problém. Alespoň tedy předpokládám že šlo o vážně míněné drama. Scénář mi k tomu moc pádných důvodů nedal a tradičně zoufale průměrný Stanislav Strnad se nezmohl ani na atmosféru, ani na napětí. (16.07.2020)

Hodně zapomenutý snímek s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli, ve kterém se snažil vymanit se ze své pozice baviče, do které v osmdesátých letech nejspíše ne úplně vlastní vinou spadl. Film nebyl dobře přijat diváky ani kritikou a opomíjený je rovněž v televizním vysílání. Přesto si myslím, že dívat se na něj při troše divácké tolerance dalo. Klady: neprovařený námět, atypicky obsazený Kaiser, jako by snová atmosféra filmu. Zápory: dramaturgicky nepříliš zvládnuté, nepřipravený divák nemá moc šancí se s postavami ve filmu konfrontovat, ne zcela naplněný potenciál námětu, neživotné herecké výkony, velice liknavě vystavěná stavba příběhu, absence gradace v příběhu. Mé hodnocení: 60% (07.02.2013)