Pět let

„Ty jo, já jsem tě neviděl vod…“ Maturity. Máme (zřejmě) „držet palce“ jemu. Ona rozhodně není bezchybná, rozuměj evidentně prachatá, sobecká, ambiciózní, k přítelkyni zlá, v průběhu inkriminovaného večera vyzývavá. S ním nikdy nebyly potíže, slušný, přátelský, student medicíny. Má stabilní vztah, který se zřejmě překlopí v manželství. Holt útočníkem se může stát i ten, kdo ještě před okamžikem ochraňoval slabší. Studentka žurnalistiky Tereza tvrdí, že ji David znásilnil. Vydavatelka ji horlivě pobízí, aby traumatickou událost popsala v knize. Davida s někdejší společnou nocí konfrontuje. Po pěti letech. V knize bude jeho jméno. Bavilo mě sledovat zkoumání/postupné odkrývání pravdy o jedné společné noci. Bavilo mě, jak svár dvou mladých lidí doráží na jejich blízké a příbuzné a prochází u nich různými fázemi. Bavilo mě přehrabování se v popisu sporného aktu, v nejednoznačnosti. Bavily mě dlouhé záběry. Pokud můžu něco vytknout, tak myšlenky a reakce dvou vysokoškoláků jsou až příliš vyzrálé, za mě trochu neadekvátní věku/zkušenostem. Nicméně skvělí Alžběta Malá a Samuel Toman. A výborná Gabriela Míčová. Generační sounáležitost (mladý režisér Damián Vondrášek, ještě mladší scénáristka Sára Zeithammerová) je cítit. (12.10.2022)

„Ty jo, já jsem tě neviděl vod…“ Maturity. Jak snadné je ublížit. Tereza tvrdí, že ji David znásilnil. Právě po maturitním plese. Zrovna jde na pracovní schůzku. Ta pro ni dobře nedopadne, ale vzejde z ní „nápad“: traumatickou událost popsat v knize, k čemuž ji horlivě pobízí angažovaná vydavatelka. Uvidíme, je to otevřené, zatím není komu „fandit“, i když jeho přátelská a slušná povaha ční nad její sobeckostí a ambicemi. Ovšem třeba to někde něco odšpuntovalo... pohovor trošku šustí papírem. Plusy: to, že to dali dohromady mladí tvůrci. (03.10.2022)

Tereza má na maturitním plese oči pro spolužačku, pro kterou šlo ovšem jen o experiment. Ale v její blízkosti je i David, který vnímá kroky Terezy, které vedou ke společné noci. David v současnosti prošel zkouškou na medicíně a má se sejít s přítelkyní, kterou hodlá požádat o ruku. Předtím ale potká po pěti letech… no, však víte. A pak mu přijde zpráva. Plusy: celková atmosféra a přirozenost (na drobné výjimky) dialogů. (03.10.2022)

Dát průchod vzpomínkám na pět let staré události není jednoduché, knižní nakladatelka Terezino tvůrčí snažení ocení, ale chce, aby se víc zaměřila na svůj prožitek. Povede se. Zároveň spustí řetězec událostí, protože Davida s někdejší společnou nocí konfrontuje. On si toho moc nevybavuje, protože pro něj zřejmě nebyla nijak výjimečná. Velká pochvala, že se tvůrci do tématu sexuálního násilí pustili opravdu poctivě. Jen bych vypustit rozhovory s kamarádkami. Plusy: volíme nebulvární cestu k pointě. (03.10.2022)

Střídavé pohledy pohledem mladé ženy a pak mladého muže. Baví mě sledovat zkoumání/postupné odkrývání pravdy o jedné společné noci. Skvělí Alžběta Malá a Samuel Toman. Novinku (tu radostnou) je třeba oznámit rodičům. Ještě předtím ale David skočí pro víno, aby se o jiné (tíživé) novince svěřil kamarádovi. A vzápětí i své snoubence. Skvělé načasování. Plusy: Ema a její reakce. (03.10.2022)

Tereza má narozeniny a chce před nejbližšími s pravdou ven. Od své matky nečeká nic, ale její reakce překvapí. Pochopení najde u vydavatelky, ovšem jen do té doby, než jejich příjemný večer naruší kolega, který má ve firmě na starosti PR. První krok – svěří se, pustí slzu, dál odmítá mlčet. „Musíme tě trochu prodat“! Generační sounáležitost je cítit (mladý režisér Damián Vondrášek, ještě mladší scénáristka Sára Zeithammerová). Plusy: Gabriela Míčová (06.10.2022)

„Ona si to pustí a ty bys měl bejt u toho!“ Video zpověď je venku a Ema chce vědět, proč by si to celé Tereza po pěti letech vymýšlela. Panika je na místě. Moc se mi líbí ta hra s divákem, kdy podezřelý je vlastně o dost sympatičtější postavou než jeho údajná oběť. Generační sounáležitost (mladý režisér Damián Vondrášek, ještě mladší scénáristka Sára Zeithammerová) je cítit. Plusy: jednozáběrový dialog na terase. (06.10.2022)

„Tak to se teda pleteš, kamarádko, nemůžeš si dělat, co chceš, protože by sis beze mě nemohla koupit ani rohlík!“ Nehodlá mlčet, ale pochybnosti narůstají. Davidův kamarád se do toho opřel. Nicméně zatím víme jen to, že se Tereza u Davida doma ničemu nebránila, jen se jaksi pozvracela. Ale je patrné, že další dílek se dozvíme zase příště. Plusy: „Copak seš nějaká Johanka z Arku?“ (07.10.2022)

„Fajn, tak to votevřeme!“ Píše knihu. Vyjde příští rok. Bude tam jeho jméno. Měl by o tom vědět. Tohle chce odvahu. Tereza po pěti letech vstupuje do rodinného domu, ve kterém skončil její maturitní ples. A zřejmě nejen ten. Kolečkem pochybností si teď prochází Davidova rodina. A už víme! Celý večer byl z její strany o pozitivních emocích, jenže… Znásilnění ve své nejhraničnější podobě? Jak snadné je někomu ublížit, i když to nebylo cílem. Plusy: „Davide, přestaň!“ (07.10.2022)

„Ona to možná chtěla na plese, možná to chtěla v baru, ale to neznamená, že to chtěla potom, co se pozvracela a bylo jí blbě!“ Zamlouvá se mi, jak svár dvou mladých lidí doráží na jejich blízké a příbuzné a prochází u nich různými fázemi. Sype se to, sype, je třeba pokec s otcem. Nebo raději ne. Ani vycházka v parku nic nezmění. Nebo s ohledem na popis sporného aktu do nejmenších podrobností změní nakonec všechno? Plusy: Simona Lewandowska. (10.10.2022)

„Byl tam moment, kdy jsem se měl zastavit!“ Tereza má u sebe doma (očekávatelnou) návštěvu. Rozhovor s Davidem silný, ale celkově jsou myšlenky a reakce dvou vysokoškoláků až příliš vyzrálé, za mě trochu neadekvátní věku/zkušenostem. Vzápětí si u angažované vydavatelky připadá „podruhé“ znásilněná. Plusy: samotné (dvoj)finále. (10.10.2022)