Idol

Né tak dobré jak Euphorie, ale pořád dost rajcovní, netradiční i zvrácené. Na seriálu je zajímavý fakt, že téměř neopustí luxusní sídlo, 90% seriálu se opravdu odehrává ve vile, kde nahlédneme za oponu jak funguje hudební průmysl a že to popové hvězdičky určitě nemají jednoduché. Lily-Rose Depp je tu ztvárněná jako Sex Symbol/Godess, její prdelka a často obnažené kozičky jsou zkrátka atraktivní na pohled, co si budem a v každém díle určuje nové Fashion trendy, ze kterých v Americe teď ženské musí šílet. Povedl se i The Weeknd, který si tu zahrál kult leadera, pořádného slizouna a manipulátora v jednom ( Pobavila hláška " Je jako herpes, kterého se nedá zbavit a furt se vrací") a celý ten koncept tak trochu evokuje oscarového Parazita. Perfektní je hudba, všechny soundtracky jsou v Topu ( na pozadí hraje i samotný Weeknd) vizuálně je to taktéž na úrovni a dialogy mě bavily. Konec má i docela nečekaný zvrat. Není to po příběhové stránce nic převratného, ale je to dost osobité, má to svůj vlastní xicht, je to dostatečně sexy i zvrácené ( sex a drogy nechybí) a libilo se mi i jak funguje práce manažerů v takovém průmyslu, rozhodně zkaženost až nad půdu. 7/10. (08.07.2023)

Ze začátku slibně vypadající sonda do smetánky americké pop-music se zvrtla v příšernou scénáristickou tragédii, která se musela přetáčet a škrtat. I díky tomu seriál působí nedodělaně (např. otřesný střih ve 4. epizodě), uspěchaně (náhlá a nevysvětlitelná změna v chování hlavních postav v polovině seriálu) a prázdně. Co naopak musí každý pochválit je hra s barvičkami, herecký výkon Lili-Rose Depp (dcera Johnnyho Deppa) a dokonalý soundtrack. Asi nejhorší "HBO original" co jsem za poslední dobu viděl, ale díky tomu že má IDOL jen 5 epizod, dá se velice rychle projet. Je to škoda, seriál měl rozhodně větší potenciál, takhle se jedná o podprůměrnou jednohubku, na kterou si za rok už nikdo nevzpomene. (10.07.2023)

Zajímavě roztříštěný seriál, při jehož sledování se nelze ubránit pocitům absolutní kreativní fascinace a zhnusením nad naprosto nefunkční realizací, nejspíše danou rozsáhlými produkčními problémy. Je to taková halucinogenně-experimentální-hororová jízda Refn meets Polanski meets Noé, akorát ne tak vybroušená. Anti-všechno, co se dnes očekává od AAA titulu, a nakonec se nedivím ani těm slabým diváckým a kritickým ohlasům. Vlastně to úplně v pořádku zapadá do mini kategorie niche artových HBO seriálů (Irma Vep, Jsme, jací jsme, Bludné kruhy, Třetí den, Zahradníci), jen se na Idola logicky upíná více pozornosti kvůli zapojení Weeknda a Levinsona. I s odstupem času stále přitažlivý, ale rozhodně nedotažený projekt. 7/10 (16.04.2024)

"There is some kinky-ass shit in this house!" _____________ Čistá a nefalšovaná exploatace [potažmo skoro až sexploatace]. Exploatace sexuality, nahoty, povrchnosti, slávy, a temné stránky moderního hudebního showbyznysu hraničící s totálním soft-pornem - a to komplet bez příkras. Lze samozřejmě polemizovat o relativně banální zápletce, potažmo o samoúčelné snaze vzbudit kontroverzi a šokovat, nebo záměru či nezáměru překračovat hranice komfortní zóny. Jenže spíš než příběh [který mě zaujal i tak jako tak] mě naprosto pohltila samotná tvůrčí stylizace. Už dlouho jsem totiž neviděl [navíc v rámci mainstreamu či quality TV] něco tak neskutečně filthy, eroticky podvratnýho, živočišně zvrácenýho a provokativně toxickýho. Něco, co by tak démonicky ukazovalo hřích ve svý nefalšovaný podstatě. Především pak oceňuju skvěle zvolený hvězdný casting – Lily-Rose Depp svýmu taťkovi rozhodně nedělá ostudu, Weeknd se věrohodně zhostil role zvrhlýho sexuálního manipulátora kterýho fakt nejde nesnášet, Hank Azaria s přízvukem fakt nemá chybu, no a Da'Vine Joy Randolph s Rachel Sennott jsou queens.... Sam Levinson [jehož tvůrčí rukopis jsem si zamiloval už v Euforii] zkrátka ví jak upoutat diváckou pozornost a překračovat mantinely konformity, a minimálně za to má můj respekt – navíc vzhledem k tomu že jsem se každý pondělí těšil na nový díl [což se mi u seriálů fakt nestává]. Ačkoliv se The Idol [alespoň z mýho pohledu] setkal s přehnaně negativními ohlasy a sám uznávám že to není nějak zvlášť dokonalý, natožpak scénáristicky vypiplaný [zkrácení z původních 6 epizod na 5 je nezpochybnitelný tvůrčí i dramaturgický fiasko], a uvědomuju si veškerý nedokonalosti [zejména koherence, ať už dějová či tématická], ale bezmála pro mě jde o filmařsky precizní audiovizuální fetišismus, který se mi svým formálním jazykem perfektně trefil do gusta. Soundtrack návykovej. (04.07.2023)

Jasně, měla už v tu dobu za sebou dvě pavoučí dobrodružství, ale dosud dětskou hvězdu Zendayu udělala až Levinsonova Euforie. Také filmová kariéra Lily-Rose je zatím hodně dietní (holt nestihla tátovu silnou éru), nicméně je jasné, že The Idol ji vystřelí nahoru. Protože je skvělá. Tím ale pozitiva víceméně končí. A vůbec nejde o to, že Sam Levinson popustil uzdu svým choutkám. Výsledek ani neřekne nic skutečně zajímavého o moderním showbyznysu. Místy to vypadalo, že tvůrci mnohé nechali na podlaze střižny či jeden den řekli hercům skrze uchopení svých postav to a druhý den zase tamto. K zásadním přetáčkám muselo docházet. Přitom první epizoda dopadla docela fajn: zpěvačka Jocelyn se snaží vrátit na výsluní, evidentně bojuje se svými démony (nejasný vztah k mrtvé matce, pochybnosti o sobě samé, strach z autorit, vrtkavost vztahů k vlastnímu týmu…), v jednom klubu potká jeho majitele, který se se svým „týmem“ nadaných hudebníků přesouvá do jejího domu a pomáhá jí s nalézáním nových (nejen hudebních) poloh. Brzy je patrné, že Levinsonovo zalíbení v rochnění se v psychickém stavu mladých dívek mělo v Euforii podstatně pevnější švy. Místy je to strhující, kamerově i hudebně pohlcující, vzápětí divné až úsměvné. Sledování vedlejších postaviček zbytečné a zdlouhavé, do sebe zahleděný art místy nudí a pan Sobota-Neděle se dočká převrácení mocenské hry. Hodně bradavek, hodně luxusu a božský pohled na Lily-Rose. Ale také rozpačité přešlapování, tematická nepevnost či divný charakterový vývoj postav… (24.07.2023)