Réžia:
Bertrand BlierKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Stéphane GrappeliHrajú:
Gérard Depardieu, Patrick Dewaere, Miou-Miou, Jeanne Moreau, Brigitte Fossey, Isabelle Huppert, Gérard Jugnot, Thierry Lhermitte, Rita Maiden, Claude Piéplu (viac)Obsahy(2)
Bezstarostná jízda a la française sedmdesátých let. Jean-Claude a Pierrot jsou dva cyničtí pobudové, chuligáni, zloději, neurvalci a mnoho dalších podobných přívlastků dostanou na své cestě po Francii. Co vlastně chtějí? Zahnat nudu, naplnit život bezbřehou provokací společnosti, šosáků a měšťáků, kdo ví. A možná to ani sami nevědí. Chvíli si nasazují masku misogynů, jindy něžných ochránců žen plných porozumění, někdy jsou to jen sprostí zloději. Dvojice Patrick Dewaere a Gérard Depardieu, oba téměř stejně staří, plují svou sebezničující cestou s perverzní grácií a vulgárním šarmem. Cestu jim zkříží divy francouzského filmu jako Jeanne Moreauová, Miou-Miou, mladičká Isabelle Huppertová a Brigitte Fosseyová. Režisér Bertrand Blier je synem zesnulého herce Bernarda Bliera. Proslavil se již v polovině 70. let jako tvůrce eroticky provokativních filmů, jejichž hrdiny jsou nejčastěji sexuálně frustrovaní muži. (Česká televize)
(viac)Recenzie (115)
Žeby zrovna i niečo na spôsob naprosto kultovej Bezstarostnej jazdy vo francúzskom vydaní, kde sa vskutku zároveň asi zamiesilo aj na mnoho ďalších, a k tomu azda i podobne koncipovaných, kontroverzných príspevkov [povedzme trebárs čosi i na daný charakter Mechanického pomaranča], na aké si totižto práve teraz ani hneď tak rýchlo určite [ne]spomeniete, tak sa teda skrátka zvyčajne ksichtili títo titulní Buzíci pod taktovkou Bertranda Bliera, ktorý chcel vari tentoraz za každú cenu iba strašne šokovať [čo sa ale celkom míňalo účinku], a ktorého otec - Bernard - filmový herec; sa koľkokrát stihol zaskvieť vo francúzskej kinematografii, iba toľko na margo k danej veci, keď teraz by som snáď už konečne rád prešiel i k hlavnému definovaniu titulných [ANTI]hrdinov, ktorí sa počas necelých stodvadsiatich minút môjho reálneho času - stihli toľkokrát povystrájať všelijakých vylomenín naozaj od výmyslu sveta, že som to zrejme ani nestihol zakaždým vždy správne spočítať, koľko toho sa vlastne v tomto, podľa mňa - predsa trocha viac samoúčelnom titule, stihlo »filmovej škody« napáchať, o čom by v podstate vedeli dokonca priamo prednášať najmä: dvaja ústrední, francúzski, ďalej mimoriadne skazení, nadržaní a perverzní protagonisti Jean-Claude & Pierrot, ktorí boli tak extrémne posadnutí «sexuálnym harašením», že na tom sa postavil úplne celý, základný kameň tohto experimentálneho kinematografického diela, s obzvlášť improvizovaným cítením. • Podotýkam, že hlavní hereckí predstavitelia v náležitých stvárneniach Gérardom Depardieuom a Patrickom Dewaereom, sa doslova akoby »utrhli z reťazí«, že im nebývalo absolútne nikdy nič sväté, vrátane i „kamarátky do dažďa,” Marie-Ange, v priam explicitnejšom podaní prostredníctvom francúzskej herečky Miou-Miou, vlastným menom Sylvette Herryová, kedy mimochodom tento, ozajstne vydarený TROJLÍSTOK - vôbec nemával akékoľvek zábrany a bariéry pred nikým a pred ničím; proste by som daný titul definoval, ako sakramentsky kontroverzne ukotvený, ktorý si toho dovolil pomerne dosť v rámci svojej celej prezentačnej štruktúry, no súčasne to na mňa začalo pôsobiť až samoúčelným spôsobom s nulovým vytriezvením postáv, ktoré to ani nijako extra zvlášť zase nemali v úmysle; skôr presne naopak, normálne som sa miestami poriadne [za]čudoval, že im stručne-jasne, ktokoľvek na blízku - silne neklepol po prstoch, keďže si zo dňa na deň dovoľovali čoraz viacej, kde to zachádzalo do neuveriteľného extrému, čo by sa maximálne mohlo stať jedine v nejakom divokom sne. • Technicky kvalitne spracované, no o scenáristickej stránke sa to povedať asi ani príliš nedá. ()
Popravdě jsem čekal od Bliera víc. Vadila mi ta nedějovost, vadilo mi i to, že se to nikam vlastně nevyvíjelo a ačkoli tu je potencionálně zajímavý námět a la Spring Breakers své doby, moc využit nebyl. Pár zajímavých a silných scén a částí v tom ale stejně je, osobně mě asi nejvíc zaujala ta s tou podivnou ženou, která byla po přechodu. Navíc je to celé dost zručně natočené, takže i nemalý počet scén, který je o ničem, má díky určité poetice v nich svoje kouzlo. Věřím i tomu, že ve své době to muselo být i poměrně dost odvážné, až bych se nebál sem přidat žánr erotický, jelikož tu byl skutečně velký počet sexuálních scén a snad každá byla na jiný způsob, což je aspoň dost pozoruhodné. Ale stejně to u mě na víc jak tři hvězdy není, protože mě to úplně nevtáhlo, samotné postavy mě taky moc nezaujaly a od závěru jsem čekal aspoň něco víc (chápej tragického), aby to mělo aspoň nějakou pointu, ale z tohohle konce jsem spíš měl pocit, jako by Blier stál hlavně na straně ústředních postav a jejich životní styl vnímal jako naprosto svobodný a ducha osvobozující... No, možná tak svobodný v sexualitě, jinak bych tenhle život dvou menších delikventů nevnímal jako svobodný, ale jako určitý projev ztracenosti v sobě samotném. Přesně to jsem čekal, že se u Buzíků pořádně rozehraje, ale jak už jsem psal, ono nakonec skoro k ničemu nedošlo... Je to škoda, ale doufám, že jiné Blierovy filmy mi sednou víc. Slabé 3* ()
Docela povedené road movie se zloději, výtržníky a sexuálními štvanci Dewaerem a Depardiem. Ti kluci jsou tak zlí a zvrácení, že si je člověk docela oblíbí. Miou-Miou chudinka, by pořád souložila ale nemá orgasmus a o tom se točí minimálně polovina příběhu. Jeanne Moreau tu vykouzlí roli staré děvky propuštěné z vězení, což neobyčejně bravurně zvládla. Končí poměrně děsivě, což nechci prozrazovat. Je to až moc otevřený snímek na tehdejší dobu se skvělou hudbou, něco, co člověka zaujme i když otevřenosti a násilí je tu příliš. Nebo tak akorát, nevím tehdy jsem chodil do 4. třídy a žil v ulitě komunismu. ()
Pár let po úžasném Vanishing Pointu a kultovní Bezstarostné jízdě, a desítky let před žhavou Mexickou jízdou tu byli Gérard Depardieu a Patrick Dewaere v provokativním a sexuálně otevřeném snímku, který by se dal označit za generační zpověď své doby. Buzíci neznají hranice a překračují jednu morální zásadu za druhou. Užívají si "road movie" plnou nezávazného sexu, pokřivených lidských vztahů a kriminality. Klobouk dolů před všemi herci, od Gérarda, přes Miou-Miou až po Jeanne Moreau. Francouzská kinematografie se nikdy nestyděla zobrazovat lidskou nahotu, sexualitu a kontroverzi ve své úplné kráse, ošklivosti i hloubce. "Threesome Scenes" s Brigitte Fossey ve vlaku, s Jeanne Moreau v autě a hotelovém pokoji jsou nabyty silným jiskřivým erotickým nábojem a když se člověk na snímek divá v létě, mohl by z nich být docela "hotový." Hoši si to nějakým způsobem rozdali se všemi ženami, které na své cestě potkali, takže nakonec si to mohli rozdat ještě spolu:D Jean-Claude byl stejně beztak i na muže, tak o co jde:) Mladý Depardieu je zde kurevsky charismatický a "hot as f*ck." A ty jeho vlasy...😍 Pomyslela jsem si, o té scéně ve vlaku, že bych si přála mít ňadra jako Eva Green a chtěla bych, aby mi na ně mladý Gérard sahal. 😊 ()
Namísto motorek povětšinou kradená auta (ale také vlak, bycikl nebo prostá chůze) a místo předávaného jointu společné sdílení zprvu naprosto netečné ("Mně to nevadí.") a na sexuální objekt degradované, posléze však čím dál iniciativnější "kadeřnice". Tenhle způsob bezstarostné jízdy je jak výsměchem maloměšťácké morálce, tak ironickým komentářem ke konceptu tzv.volné lásky. A když ve výkřiku "poníženého" Pierra: "Zasraná Francie! Kamkoliv přijdu, cpou mi ho do zadku!" změníte název státu, jste rázem doma. ()
Galéria (35)
Fotka © Universal Pictures France (UPF)
Zaujímavosti (24)
- Mezi hudebníky uvedenými v titulcích jsou kytarista Philippe Catherine, kontrabasista Guy Pedersen, bubeník Daniel Humair a pianista a varhaník Maurice Vander. (classic)
- Po smrti Patricka Dewaereho (Pierrot) 16. července 1982 se film v následujícím týdnu vrátil do první třicítky nejnavštěvovanějších filmů ve Francii, když již překročily hranici 5 milionů diváků, a v posledním červencovém týdnu 1982 se dostal do první patnáctky. V první třicítce se udržel až do poloviny září 1982. Buzíci nakonec zaznamenaly obrovský úspěch a ve Francii se na ně prodalo 5 726 031 vstupenek, z toho 1 148 239 v Paříži, což z nich učinilo třetí největší hit roku 1974 po Emmanuelle a Robinu Hoodovi. Ve Spojených státech a Kanadě film vydělal 771 540 amerických dolarů. (classic)
- V bookletu k CD se soundtrackem k filmu Bertrand Blier vypráví, že měl poměrně přesnou představu o hudbě, kterou chtěl pro svůj film, a přiznává, že spolupráce se Stéphanem Grappelim nesplnila jeho očekávání. (classic)
Reklama