Athena

Po ultrastylovém úvodu snímek postupně ztrácí tempo, jelikož vrcholí prostřednictvím postav, jimž se do té doby moc nevěnoval. Stále se však z velké většiny jedná o pohlcující zážitek, situující diváka doprostřed nenávistí prosyceného francouzského sídliště. Více zde. (07.10.2022)

Prostě takový další milý dobový rodinný příběh z typicky sluníčkového francouzského sídliště, plného míru- a pořádkumilovných, zákona dbalých, neagresivních, altruistických, tolerantních, sociálně inteligentních, kulturně adaptabilních, vzdělaných a pro rozkvět „své vlasti“, s otevřenou náručí je vítající a poskytující jim kompletní podporu, do úmoru pracujících obyvatel a jejich rozkošných dětí, zářivé to budoucnosti země Galského kokota i Schengenu. Jen jsem byl trochu smutný z nedostatku té tolik kýžené inkluzní diverzity, o niž ti úžasní, skromní a o blaho společnosti pečující lidé z Evropské Utopie ze svých rezidenčních árijských čtvrtí a luksusních sídel kolem Ženevského jezera tak filantropicky usilují. Diverzita hnědé, protknutá výhradně hřejivým, pacifistickým a pokrokovým duchem islámu je rozhodně moc fajn, tudíž se až pohoršeně velmi divím, že se ty zkurvené rasistické bílé huby i xenofobní Asiaté z těch krásných a po všech stránkách vzkvétajících enkláv dobra a míru zjevně odstěhovali a sveřepě se nechtějí integrovat do té úchvatné, pestrohnědé a naprosto civilizované Afriky či Blízkého východu! Zmrdi netolerantní! Předsudečně rasističtí páprdové a dezoláti! S takovým přístupem tu Wakandu nevybudujeme, soudruzi!!! P.S. Severní Marseilles bylo lepší, poučnější a ještě citlivější. (25.11.2022)

Svůj názor na celou věc kolem té přistěhovalecké vlny zde raději nebudu rozvádět, jelikož jednak to sem nepatří a jednak by mě to mohlo i klidně přivést do problémů, každopádně asi k tomu jen takto stručně: když si to tam natáhli, tak ať si to tam užívají. Mě je každopádně z těchto filmů s tímto tématem úplně zle, doslova ve mně vře krev a … a radši nic, prostě je to jiná kultura, která zde nemá co dělat, ale mám prostě jen vážné obavy o budoucnost Evropy, aby se jednoho krásného dne taková nějaká podobná agrese všech těch neandrtálců nepřenesla z francouzských sídlišť dál a pak abychom se nedivili všichni, hlavně tedy ti přiblblí ,,vítači,,. Teď už ale opravdu k filmu samotnému. Nebavil mě. Ani zápletkou, ani zpracováním, ani v žádném jiném ohledu. Dějově to byl i přes svou jednoduchost jeden velký chaos, tu Ahmed, tam Muhamad, tu zas Omar, tam zas Samer, a hovno z toho, pobíhání sem a tam, všude jen vykřikování jak liánící, což jsou ovšem od nich přirozené reakce, to se musí nechat, ze všech doslova ta inteligence pak jen doslova přetékala, no zkrátka o ničem, navíc tomu chyběly i jakékoliv emoce, respektive to ale může být i jen chyba na mé straně, jelikož s tím lidským hnojem vážně soucítit nehodlám, no a to zpracování té rebélie pak působilo sice autenticky, to jako ano, ale to si mám na druhou stranu jako užívat devastování bydlení od toho přičmoudlýho odpadu? To snad ne. Atmosféra jinak fungovala v rámci toho běsnění dobře, nicméně opakuji, ve mně tyto snímky vyvolávají skutečně jen ryzí strach z toho póvlu, Francie je podle mě definitivně ztracená, každopádně co mě na celém tom filmu štve ze všeho nejvíc, že já nevím, co tím vším vlastně chtěli ale tvůrci vůbec sdělit, či zdali mělo jít prostě jen o rekonstrukci oné události, prostě nevím, a tak mi tom připadlo jako film bez názoru a bez pointy, a to já fakt nemám rád. (16.01.2023)

Film, který se snaží o maximálně intenzivní, diváka vtahující zážitek, kdy stále aktuální téma migrantské problematiky přetváří do thrilleru, který se snaží strhnout dlouhými jednozáběrovými scénami. To co fungovalo v Potomcích lidí, zde brzy začne působit samoúčelně a přestože řada scén dokáže zaujmout, nikdy skutečně nestrhne, stejně jako jednoduchý, moc nevysvětlující příběh, který místo intenzivního zvyšování napětí, nedostatečně graduje, aby se v poslední třetině nesmyslně přepnul do módu, který vlastně celou dobu odsuzuje. Athena tak není tak strhujícím a důležitým filmem, jak by se mohlo na první pohled zdát a ve výsledku béčkovou zápletku zkouší zpracovávat seriózněji, ale tvůrce si vybranou formou, ukousl příliš velké sousto. (27.09.2022)

Formou unikátní film. Realisticky ztvárněné "Panelstory" na francouzské palčivé téma. Divácky okouzlující metoda záběrů bez střihu a plující kamery spolu s nervy drásajícími výkony všech stovek komparzistů činí z této Atheny malý filmový zázrak. Toto všechno natočit muselo hodně zabrat a nebo je to opravdové? (08.02.2023)