Athena

Romain Gavras je známy najmä ako režisér hudobných a častokrát aj kontroverzných videoklipov. Jeho tretiu celovečernú snímku Athena (2022) by sme mohli označiť za mladšieho súrodenca filmov dánskej Shorty (2020) a francúzskych Les Misérables (2019). Mimochodom, spoluscenáristom Atheny je aj samotný Ladj Ly, režisér spomínaných Bedárov, čo je vo filme aj patrične cítiť. Potom, čo prišlo na sídlisku Athena k tragickej smrti 13-ročného alžírskeho chlapca, údajne zapríčinenej samotnými policajtami, sa v jednej z no-go zón parížskeho predmestia začína rozpútavať vojna. Traja bratia obete zaujmú k udalosti, ktorá by ich mala ešte viac spojiť, celkom odlišné stanoviská, čím sa medzi nimi začína budovať neprekonateľná priepasť. Karim (Sami Slimane) je plný nenávisti a silne poháňaný pomstou, vojak francúzskej armády Abdel (Dali Benssalah) sa naopak snaží o zmiernenie situácie a pomáha s evakuáciou rodín. Známy díler, najstarší Moktar (Oassani Embarek) v prvom rade rieši záchranu svojho biznisu.Diváka do deja okamžite vtiahne hutná atmosféra a poriadne dynamické 12-minútové intro, brilantne natočené na jeden záber. Až na pár momentov, kedy tempo trošku poľaví, ide o intenzívnu pohlcujúcu (doslova) a pekelnú jazdu s neuveriteľnou kamerou, ktorá ľahko navodí autentický pocit, že ide o život aj vám. Cítite, že sa schyľuje k absolútnej tragédii a zároveň cítite absolútnu beznádej v jej zvrátenie. Vzduch fiktívneho sídliska Athena je doslova nasiaknutý nenávisťou a vzburou, Sami Slimane podáva fantastický výkon, hoci nemá s herectvom žiadne predošlé skúsenosti. Pokiaľ ste videli vyššie spomínané snímky, nájdete tu mnoho spoločných čŕt, no i tak má aj samotná Athena stále čo ponúknuť. (13.10.2022)

Jestliže jsem včera napsal k jisté nové francouzské gangsterce, že je příliš stylizovaná, pak nevím, co napsat k tomuhle. Zatímco předloňský blízce příbuzný BAC Nord byl vcelku realistický a uvěřitelný, s uvěřitelnými týpky v rolích sídlištních grázlů, tenhle teenagerský comix už je v realističnosti přes čáru. A může za to nejmíň ze dvou třetin představitel Karima, kápa "vzbouřenců". Sotva ochmýřený chlapeček, tak zhurta přehrávající své rádoby drsňácké grimasy, až působil jako karikatura. To že by měl být vůdce tuctů zfetovaných a zdivočelých opičáků? Umím si tohohle metrosexuálního mládence představit spíš coby lídra kapely pro pubertální týnky, nebo postavu z telenovelického seriálu pro mládež. Věru tragikomická figura. Nebo co měl znamenat ten odpudivý jeliman od policejních specnazů? Neodbytně mi připomínal tlustého ňoumu Sama z GoT, kterého jsem tak nesnášel. A nebo ty rádoby působivé "bitevní" scény... Zdolávání sídlištních "hradeb" mobilními žebříky... Že by se mezi ty paneláky opravdu nedalo jet z jiné strany? Nebo zásahovka ve formaci římské želvy a okolo jezdící čmoudi na motorkách, střílející na poliše rachejtle, fakt děsně cool výjev... Ne, tohle prostě nešlo, trapné, příliš trapné. A do toho ještě složité rodinné i generační vztahy, nebo konflikt mezi věrností republice a svému rodnému opičímu klanu... A nakonec vyjde najevo, že za všechno zase můžou ti zatracení bílí rasisti. Učiněné antické drama... Tedy pro diváky s dvouciferným IQ. (07.11.2022)

Po technické stránce opravdu dechberoucí a třeba úvodních deset minut je režijně na hranici geniality...a takových scén je tu víc. I metaforický přesah do antické tragédie je pochopitelný...ale co naplat, celková exaltovanost, ukřičenost, spolu s jednoduchostí zápletky (včetně závěrečného překlopení až do absurdity v chování některých postav) mi bránily v jakémkoli emočním zaangažování...a myšlenkově se film také vyčerpá brzy a pak se jen opakuje a navzdory režijní brilanci mne začal pozvolna nudit... Motivicky podobné Les Miserables na mne prostě fungovaly o tu jednu hvězdu lépe... (25.09.2022)

CHAOS, ANARCHIE, REBELIE, POMSTA, BEZNADĚJ A ZMAR...... přesně těmito slovy by se dal charakterizovat francouzský snímek ATHENA, který famózně kombinuje parametry řecké tragédie, přímočarého akčňáku a variace na Les Misérables pro 21. století až biblických rozměrů, a který je zkomponovaný výhradně z dlouhých táhlých sekvencí – přičemž úvodní 11 minutová jednozáběrovka [která si na festivalu v Benátkách vysloužila bouřlivý potlesk] je asi nejintenzivnější a nejlépe nasnímaná scéna, co jsem letos viděl. Jářku, v podstatě celej film je jedna velká non-stop dechberoucí akční scéna – a když už si myslíte, že snímek už prostě nemůže jít dál za jakousi pomyslnou hranici akcelerace/eskalace agresivity, radikalismu, dynamiky a nervydrásajícího napětí, další scéna vás okamžitě usvědčí v opak a naprosto vás územní. Kdekdo by tomu mohl vyčítat, že je zde forma upřednostněna před obsahem, jenže mně to vůbec nevadí. Jak se navíc podařilo některý záběry tak fenomenálně natočit, a to komplet beze střihu, mi fakt hlava nebere, takže srovnání s takovými revolučními milníky kinematografie jako třeba Potomci lidí Alfonse Cuaróna je zcela na místě...... To vše pod virtuózní režijní taktovkou režiséra Romaina Gavrase, který se dřív živil točením hudebních videoklipů. To vše na pozadí příběhu čtyř bratrů; příběhu generace vzdorující vůči autoritám; příběhu jedné války mezi obyvateli sídliště Athena a policií...... Ve výsledku je tak ATHENA pompézně zrežírovaný, technicky vycizelovaný, řemeslně precizní [práce s kamerou, střihem a formálním jazykem celkově je jedním slovem mistrovská], emocionálně turbulentní a neuvěřitelně pohlcující dílo, který překonává všechny myslitelný i nemyslitelný standardy audiovizuálního story-tellingu. A kupodivu funguje nejenom jako hyper-realistická výpověď o současných kulturních válkách, ale i jako nekompromisní kritika policejní brutality [pomáhat a chránit? more like utlačovat a buzerovat]. Zkrátka jde o film, který vás chytne, jen tak nepustí, naprosto pohltí, a na konci vás sprostě vyflusne. Bez debat jeden z TOP 5 filmů tohoto roku. Nehorázná střela. Hodnocení na ČSFD klasicky úplně mimo...... [VERDIKT: 9,5 koktejlů pana Molotova z 10] (24.09.2022)

Zvažovala jsem odpad. Protože film v některých scénách adoruje násilí a jakoby souhlasil i s násilným řešením a postojem demonstrantů. Zejména ve scéně, kdy mladý vůdce protestů kráčí hořícím sídlištěm s vlajícími vlasy za doprovodu chorálu a ta situace odkazuje na dobývání středověkého hradu křižáky. A je skvěle natočená. Proto jsem nakonec zvolila čtyři hvězdy. Kamera i střih jsou totiž dechberoucí. Vždy se nalepí na některého z protagonistů a divák je mu tak těsně v patách, jako kdyby běžel vedle něj a také ničil sídliště a válčil proti nepříteli, v tomto případě proti policii, která se zoufale, a také trestuhodně neobratně, snaží udržet pořádek. _____  Film nenabízí řešení, jen zobrazuje frustraci vyčleněné lokality a jejích obyvatel. Většina děje je podána z pohledu a postoje demonstrujících, policie obvykle zastupuje jen nemyslící a utlačující masu státního aparátu. I přesto z filmu vysvítají příčiny výbuchu násilí – vzájemné nenaslouchání a nepřátelské postoje, už z principu věci. Proto se hlas rozumu (zde reportáž o zinscenovaném přepadaní ve falešných uniformách) jeví chabý a nikdo mu nenaslouchá. Postoje už jsou totiž tak nesmiřitelné, že na něm fakta nic nezmění a rivalové dál ničí a zabíjejí, i když to ublíží oběma stranám. V tomhle má film rozhodně přesah dotýkájící se nejenom jednoho omšelého pařížského sídliště. SHRNUTÍ: Ve válce nemlčí jen múzy, ale i rozum. (26.10.2022)