Otec a otec
Les Compères
The ComDads
Réžia:
Francis VeberScenár:
Francis VeberKamera:
Claude AgostiniHudba:
Vladimir CosmaHrajú:
Pierre Richard, Gérard Depardieu, Anny Duperey, Michel Aumont, Stéphane Bierry, Maurice Barrier, Robert Dalban, Giselle Pascal, Philippe Brigaud (viac)Obsahy(1)
Komédia o dvoch domnelých otcoch, hľadajúcich strateného syna. Keď šestnásťročný Tristan utečie z domova, jeho zúfalá matka sa uchýli k riskantnej lži. Presvedčí dvoch svojich bývalých priateľov, že práve oni sú skutočnými otcami strateného chlapca. Smoliar Pignon a mužný novinár Lucas, ktorí o sebe samozrejme nevedia, poslúchnu volanie krvi a rozhodnú sa chlapca zachrániť a vrátiť matke. K tomuto ich úsiliu sa čoskoro pridá aj urazená ješitnosť, aby však dosiahli svoj cieľ, musia sa navzájom ochraňovať... (STV)
(viac)Recenzie (153)
Komické situace stojí pouze na kontrastu obou figur, ale vychází to přesně na 100% :-) Stoprocentní, Francisi! Opravdu. ()
Snít o tom, že můj otec je Pierre Richard a můj otec je Gérard Depardieu nemůže být bráno, po skončení tohoto mile komediálního příběhu, jako neúcta ke skutečným biologickým rodičům. Podlehnout toitž citlivě vystavěnému humoru Francise Vebera, upřimným očím Pierre Richarda a přirozenosti Gérarda Depardieuho za podpory další hudební geniality Vladímra Cosmy je přece tak snadné . ()
Co by člověk dělal, kdyby neexistovala sedmdesátá a osmdesátá filmová léta ve Francii, kde se rodila jedna komedie za druhou prošlapaná mezi kriminálními peckami. Vždyť to by tu dobu musel akorát každý obrečet. Nejhezčí na tom je, že ty filmy dělají radost i v dnešní době, třicet let po době, co je Frantíci natočili. A to je na tom to opravdu krásný. ()
Francouzská průměrná komedie s dvěma národními (skoro) hrdiny Pierrem Richardem a Gérardem Depardieu. Sekunduje jim Anny Duperey. Komedie, která neurazí, ale zapomenete na ni hned jak přepnete program. ()
Francouzska klasika s naprosto dokonalym Richardem (opet nas okouzluje svoji roztrzitosti) a nemene dobrym Depardieum. Jen skoda, ze si americani opet neodpustili nepovedeny plagiat. ()
Prostřední z trojice snímků Francise Vebera s Dépardieuem a Richardem (ještě Kopyto a Uprchlíci). Oba hrají skvěle a film je plný opravdu vtipných scén. Vtipnost je většinou založená na rozdílnosti charakterů obou postav, hlavní zdrojem smíchu je pak především jako vždy smolařský Richard. ()
Slabší především scénářem, který není zrovna nejnápaditější. A překvapivě i vztah Richard + Depardieu tolik nefunguje. Ale například vzájemná "bojová spolupráce" obou otců rozesměje spolehlivě. ()
Matka je jistá, otec nejistý. Veber s tímto vědomím ukazuje otcovské figury jako s nevyhnutelnou naivitou, důvěrou, radostí a nasazením vrhající se do role, v které možná prohrají svoje geny. Ti čerstvější s větší vervou než ti unavení. Jedno zda jsou křehcí či tvrdí rváči. Jako dojemná pocta taťkům film má své kvality. Ovšem ve spojení s kriminálkou už odhaluje slabiny, do kterých se kritik zakousne slovy: "To je vidět, že Veber nedokázal téma vytěžit a musil přijít s nějakou vedlejší linií, která vlastně jen pramálo souvisí s tématem." +++++ Dík několika solidně napsaným dialogům a decentním hláškám ("Trpíte depresemi?" - "Tohle se s telefonem nedělá." - "Takže otec jsem já.") a kouzelně roztomile tajícím fotříkům silné ***. ()
No, dalsi Veberova komedie postavena na drsnym Depardieu a desne citlivym Richardovi a jako vzdy to skvele funguje. Navic zapletka o dvou otcich nabizi spoustu vtipnejch situaci a hlasek. Dobre jsem se bavil. ()
Vztah otce a syna, mé oblíbené téma. V tomto případě ještě doplněný notnou dávkou nostalgie, protože to byl jeden z mých nejzamilovanějších filmů na kazetě už od mala. Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem trávíval u filmů spousty času, protože mám doopravdy hodně zamilovaných filmů z té doby. Není to obvyklá bláznivá, ale spíš rodinná komedie s několika momenty k hlubšímu zamyšlení a pár dojímavými okamžiky. Teda aspoň mě ten konec vždycky dostával, protože i když jsou to oba každý svým vlastním způsobem svérázní chlapíci, k roli nečekaného otce se postavili víc než dobře. Je to prostě taková dospělejší bláznivá komedie. Co se týká formy, ať už herectví nebo scénář nebo režie, nedá se těmto fachmanům naprosto nic vytknout. Kam se hrabou dnešní bláboly z první hollywoodské ligy. ()
Opravdu výborný francouzský snímek s depresívním Pierre Richardem a ještě štíhlým bojovným Gérardem Depardieu - napůl komedie, napůl poučný film ze života. Dva typově zcela odlišní staří mládenci jsou totiž přinuceni svou dávnou milenkou pátrat po svém údajném synovi nyní pubescentovi na útěku z domova. Režisér Veber dokázal vytěžit maximum z tragikomických situací. Ukázka je ze scény v baru - "hlavička": http://www.youtube.com/watch?v=vXvoUT_7J2k ()
"My jsme tvůj otec." Má-li matka za manžela ňoumu, tak do pátrání po synovi vyšle dva falešný otce. To dá rozum. Neřízená střela Pignon a ranař Lucas jsou na tuto práci ideální dvojka. Pignon problém způsobí a Lucas ho vyřeší. Tak to mám rád. Lucase bych bral za otce radši, ale Pignon je borec. Jeho konzumace kravaty neměla chybu, pokusy o pláč byly dokonalý a suverénní hlavička zmetkovi mě rozsekala. Tohle prostě v osmdesátkách Francouzi uměli. ()
V 70. a 80. letech se u nás hodně chodilo na Pierra Richarda. Člověk si tady připadal jako blázen, a tenhle každým coulem sympatický kudrnáč mu dodával uklidňující pocit, že i v daleké Francii je na tom někdo podobně. A k tomu ještě dokázal člověka slušně rozesmát, což se cení vždycky. Z jednoho i druhého důvodu vidím proto tyhle filmy jako nadčasové. Pamětník je zároveň taky rád lehce nadhodnotí, a to bez přílišných výčitek svědomí - nostalgie mu už takto velí. Otec a otec možná není úplně nejlepším filmem Velkého blondýna, ale já ho mám nejradši. Vzpomínka na skvělý rok 1986 (osmnáct je vám holt jen jednou), na návštěvu krnovského kina s přáteli (dávno zmizelými v propasti času), a konečně na samotný film (myslím, že je fakt dobrý) - to všechno dělá svoje. [Dokonce si dodnes pamatuju na předfilm: Byl o Haileyově kometě. Zpívali tam něco jako "blíží se kometa, bude konec světa". Moc pěkné představení to bylo léta onoho, jen co je pravda.] ()
Richard a Depardieu pod režijní taktovkou komediálního klasika Vebera podruhé a nejlíp. Jede se podle stejného modelu jako minule - nesourodá dvojka se vydává pátrat po zmizelém - jen zápletka není tak crazy, výprava tak exotická (pátrání se omezuje jen na Francii, což nijak nevadí), ale mise obou hrdinů je osobnější a tak je v ní víc srdíčka. Kadence gagů není nijak závratná, ale Richardův smíchopláč na benzince nebo jeho hlavičkování v baru mě odbouraly. ()
Zatímco Francois Pignon zůstal v následných Uprchlících stejným plačtivým smolařem, investigativní žurnalista Jean Lucas přešel na dráhu zločinu. Nejvíc mě zaráží, že se pak při přepadení banky oba tvářili, jako by se viděli poprvé v životě.. Teď vážně. Nemohu si pomoci, ale spolupráce Veber, Richard a Depardieu na mě působila o tři roky později právě v Les Fugitifs mnohem kompaktnějším a cílevědomějším dojmem. A nyní mě omluvte, jdu si dát na oběd Mc Tie Burgera s hořčicí.. ()
Bezvadný scénář s vydařenou zápletkou a gagy, standartně dobré herecké výkony Pierra Richarda a Gérarda Depardieu, režie Francise Vebera...to jsou ingredience ze kterých se skládá skvělá francouzská komedie. Snad už konečně jednou Američani přestanou s tím nepovedeným kopírováním. ()
Francis Veber jednoduše komedie točit umí a již dlouhá léta před tím, než stvořil, pro mě jednu z nejlepších francouzských komedií vůbec, Drž hubu, se mu před kamerou proháněl Gérard Depardieu:) Spolu s Pierrem Richardem vytvořili sehranou dvojku oddaných tatíků, kteří se pro záchranu "svého" syna, který se vydal nesprávnou cestou, dostanou do pěkné šlamastyky. Diváky čeká přemíra vtipných gagů a dialogů, v tom nejkvalitnějším balení typického francouzského humoru. "Co to bylo za grázly?" - "Něco strašnýho, já nevím, rozřezali mi oblek a říkali něco o nose." - "O vašem nose?" - "Řekli mi, nestrkej do toho rypák." ()
Docela příjemná francouzská komedie. ()
Hodně dobrá komedie dvojice Richard-Depardieu. Nejvíce se mi líbila scéna s otevíráním dveří. "Otec a otec" je možná nejslabší film této dvojice, ale i tak je to nadprůměr. ()
Druhá spolupráce Pierra Richarda, Gérarda Depardieu a Francise Vebera není tak ztřeštěná jako mé milované Kopyto, ale naštěstí to neznamená, že by nebyla vtipná. Nebo že by snad nudila. Naopak se mi líbí, jak se Veber rozhodl netěžit z toho, co se mu v Kopytu tak povedlo, ale vydat se téměř úplně jinou cestou... A jak zase uspěl. ()