Príbeh z Bronxu

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)

4 a 1/2 boda. NIE je vela takych pripadov, ked ZNAMY a SLAVNY herec sadne na rezisersku stolicku a natoci SKVOSTNY FILM. Robert De Niro vsak rady takychto pripadov rozsiril. A Bronx Tale - film povedal by som az autorskej dvojice (de Niro - hl. uloha, rezia, produkcia a Ch. Palminteri - uloha Sonnyho, scenar na motivy jeho vlastnej div. hry) si oznacenie skvostny film zasluzi. Citlivy, rezisersky zvladnuty, s peknou muzikou a peknymi myslienkami - dokonca aj tu rasovu otasku a romanitcku liniu rozobera len citlivo a nenutene. No ta tak . . . (17.12.2004)

Tak tohle se Robertovi fakt povedlo. Po rezijni strance vyborny, se spoustou dobrejch napadu a i jako herec byl dobrej. Oba herci co hrali Calogera sice nic extra nehrajou, ale byli nadprumerny. Trocku zklamal Chazz Palminteri, chybelo mu charisma, ale po herecky strance v pohode. Jen bylo trochu divny, ze nekoho zastreli nebo zmlati a pak vysvetluje Calogerovi, ze se nema prat. Dej je hodne originalni a zatimco vetsina mafianskejch filmu vypravi o celym zivote gangstera, tak tohle je trochu o necem jinym a mile me to prekvapilo. Taky se povedla hudba, ktera je spravne dobova a film skvele doplnuje. Za ty dve hodiny jsem se vubec nenudil a i kdyz film nema na ty nejvetsi mafianske filmy typu Kmotr, rozhodne se nema De Niro za co stydet. (13.11.2005)

No vidno, že gangsterské filmy musím ešte dobiehať a som rád, že medzi nimi je aj tento skvelý snímok. Z mafiánskej časti, ktorá je trochu rozťahaná, keď sa Calogero snaží stať gangsterom a jeho vzorom je Sonny sa tu vynára aj rasistická otázka, ktorá je ukážkovo pripravená a skôr by som povedal, že sa perfektne dopĺňajú. Akurát ma prekvapuje, prečo De Niro figuruje na prvom mieste v titulkoch, keď vo filme hral vedľajšiu rolu. Keď hrá Shyamalan vo svojom filme nejakú vedľajšiu rolu tiež sa nedá na prvé miesto. 80%. (17.10.2006)

Příběh z Bronxu je film, u kterého jsou na prvním místě postavy. Calogero, Sonny, Lorenzo - o ně zde jde v první řadě, o jejich psychologii, vývoj a vzájemnou interakci. Filmový děj, ostatní postavy i cokoli dalšího je zde podružné, vše v tomto filmu tvoří pouze pozadí, na kterém se odehrává tohle výtečné drama o dualitě dobra a zla. Připočtu-li si k tomu výborné obsazení, strhující závěr a skvělé dobové songy, kterých je zde nepočítaně, nemám tomuto filmu co vytknout. (26.02.2012)