610 metrů nad zemí

Nepopísateľná zvrátenosť. Trpím hodne silnou fóbiou z otvorených priestorov (nebojím sa výšok; nebojím sa v lietadle, stál som za mrežou na 86.tom poschodí Empire State a v pohode, ale u kamaráta na šiestom mám problém ísť na nemrežovaný balkón) a toto je survival vo výške 600 metrov. Asi 10 krát som to zastavoval. To sa nedalo. Film dobrý, ale skoro som zomrel. (09.09.2022)

Mistrovská práce s kamerou v diváku vzbudí úzkost, jako by snad na ten stožár lezl vlastnoručně. To činí sledování v určitých pasážích obtížné a velice nepříjemné. Za což u filmu podobného ražení nelze nepřičíst plusové body! Příběh a s tím spojené dialogy také nebyly špatné a to i přesto, že byla zápletka víceméně očividná. Nakonec se mi však stejně ze všeho nejvíce líbila scéna skoro až ke konci. Kvůli spoilerům nebudu zacházet do přílišných detailů, ale: ,,ne, nemohu ti dát svoji botu". Brrr, úsek v němž mi mráz proběhl doslova po celém těle. Jelikož jsem před sledováním očekával spíše slabší tuctovou záležitost na 1-3 hvězdy, možná i proto je pro mne tento skvost nebývalým překvapením! (05.09.2022)

Jasně, oběma dívčinám jsem jejich role ani na chvíli nevěřil. Nevěřil jsem jim ani jejich několikadenní ležérní posedávání a popocházení na okraji miniplošinky 600m nad zemí, navíc na lezkyně mi obě buchty přišly trochu moc prdelaté a trochu málo osvalené. Scénárista si svou práci zase ulehčil všelijakými drobnými nedostatky. Ale nic naplat, u některých scén jsem kroutil prsty na nohou a adrenalin se mi rozléval po těle, protože dramatická i vizuální stránka filmu je nadmíru působivá (hlavně pro toho, kdo výšky zrovna moc nemusí), a o to jde v první řadě. A jistý zvrat ca deset minut před koncem leccos dovysvětlí... a nebo naopak ještě víc zamotá? Ale to je fuk, nepřemýšlejte moc u toho a jen se bavte, je to oddechovka jedna báseň (která mi mimochodem připomněla jinou skvělou, i když taky nenáročnou oddechovku). (04.09.2022)

Šílenost, u které jsem místy myslel, že to nedokážu dokoukat, jak moc to bylo fyzicky nepříjemné. Jenže neznat konec bych nevydržel, protože to bylo současně tak nesnesitelně napínavé, že jsem prostě musel vidět, jak to dopadne (v tomto ohledu mě trochu zamrzelo, že jsem finální rozuzlení odtušil dopředu, a předvídatelných momentů tam bylo víc, např. s tím supem nebo lidmi v karavanu). U takového filmu se asi nelze vyhnout tomu, že vám ve scénáři uteče pár nelogičností, takže jsem nad nimi celkem mávnul rukou (nejvíc mě asi zarazilo, že dívky nikomu nedaly předem vědět, kam jedou, a že je nijak neznervóznil technický stav žebříku, když po něm lezly nahoru), a místo toho jsem se nechal ohromit tím, s jakým málem si film vystačil a jak věrohodně to celé působí (byť třeba to dobíjení dronu mi přišlo jako strašný nesmysl). Naposledy mě podobným způsobem rozsekala možná Díra, ale tenhle film s ní stejně asi nesnese srovnání, protože tak drásavou iluzi závrati jsem u filmu snad ještě nezažil (a to dokonce ani před lety v Imaxu u Muže na laně). Vlastně ten film nenávidím za to, jaké peklo mi připravil, a už se k němu rozhodně nechci nikdy vracet, ale k tomu geniálně jednoduchému námětu prostě nemůžu už z principu necítit respekt. (18.09.2022)

Poměrně slušný vizuální zážitek, který je ale bohužel srážen velmi podivným střihem a bolestně předvídatelným scénářem. Jako nenáročná jednohubka na vyplnění ospalého odpoledne ale ovšem snímek Fall v rámci svých omezených možností víceméně funguje tak jak se od něj očekává. „Life is fleeting.” (20.09.2022)