Úsmev

Název perfektně vystihuje nákupní zdroj „autora“ i úroveň vykradení – prostě Čtvrtkruh. Čtvrkruh, kde nakonec místo Samary vybafne spíš komický než děsivý hormonálně přerostlý mastňák s Beckwith -Wiedemannovým syndromem, který bezezbytku naplní rčení „Brát si někoho do huby“. Čtvrtkruh, který zjevně moc chtěl být kompletním cyklickým útvarem, ovšem Xerox měl v horních třech čtvrtinách poškrábaný tiskový válec a ten mantákovitý začínající lupič holt není Verbinský ani Nakata, aby to režijně, dramaturgicky i atmosféricky dokreslil do plných kontur, tudíž je výsledkem taková nedomrlá, schématická a sterilní plagiátorská instapičovina. Čtvrtkruh i se vcelku nešťastným obsazením, protože tomu ukrutně nesympatickému a veskrze ochrnutému protekčnímu přestřiku Kevči Slaniny jsem už po prvních deseti minutách vroucně přál, aby ji nějaká ta bubuentita uchechtala xmrti co nejdřív a začala raději lechtat někoho jiného. (04.11.2022)

Vůbec to na mě nezafungovalo. Měl jsem pocit, že film se po deseti minutách sroloval z plátna, prošel skrz mě na chodbu, a pak už do sálu jen občas něco zařval, abych náhodou neodešel taky. Od hororu určitě nečekám oscarovej scénář, ale plytkej příběh poskládanej z průhlednejch lekaček mě fakt moc neohromí. Děsně mě otravovala paní Slaninová, která přehrávala jak fotbalista v devadesátý minutě, a ten konec ve stylu "udělejme to tak, ať můžem přidělat dvojku, když dost vyděláme", je ke mně teda taky strašně moc upřímnej... Abych jenom nefrfňal, tak technický provedení supr, práce se zvukem supr, kamera supr, nápad supr; jestli Finn do eventuálního pokračování stihne ještě víc potrénovat, půjdu snad příště domů s infarktem a ne s úsměvem. (31.10.2022)

Vytváří si to skrze kameru a střih celou dobu ten správně paranoidní hororový prostor, kde se něco může objevit v lecjaké formě prakticky kdykoli a kdekoli, takže jste z toho celkem příjemně na prášky i když se nic zvláštního neděje. Celou dobu to navíc naznačuje, jak je to formálně nejpoučenější horor všech dob, který vás stále vodí do slepých uliček a hraje si. No a pak, když se má lámat krystal, tak nevymyslí nic lepšího než tu nejprimitivnější, nejdebilnější, neohranější lekačku od vynálezu zvuku. Proč si ten film tak ubližuje? To, že jsem po dokoukání zjistil, že vlastně nechápu o čem to bylo stále nevím jestli mám dát na vrub snímku nebo sobě, takže to nechám ležet. (11.01.2023)

Ještě před puštěním tohoto filmu, jsem shlédl krátkometrážní kousek Laura Hasn’t Slept (2020) od stejného režiséra. V něm se hlavní hrdinkou stala právě ona studentka Laura, která poté v ordinaci následně spáchala sebevraždu a odstartovala děj tohoto filmu. A musím říct, že má předtucha byla správná. Nějak mě neokouzlil ani snímek a posléze ani celovečerní film. Parker Finn je viditelně fandou asijských hororů a ledasco si vypůjčil i do svých výtvorů. Což však ještě neznamená, že i stejnou kvalitu. Ačkoliv měl film v názvu úsměv a ten se skutečně vykouzlil na tvářích několika postav, já u jeho sledování rozhodně vícekrát zíval nudou.    Nechci jen hanit, protože se zde objevilo hned několik pasáží (scén) při kterých se podařilo navodit zajímavou psycho atmosféru, ale většina rádoby lekacích scén byla sakra předvídatelných, některé části byly neskutečně nezáživně natahovány a u jiných jsem si říkal (tak tohle jsem už několikrát viděl jinde). Navíc jsem měl problém i s hlavní hrdinkou. Hlavně tedy s výběrem samotné představitelky. Sosie Bacon moc krásy ani talentu po svých rodičích nepobrala a navíc mě ani fyzicky nepřitahovala (nemám moc v oblibě děvčata, co mají pomalu stejně velké prsa jako já).    Přitom zápletka jako taková byla rozhodně zajímavá, stejně jako pátrání po předchozích sebevrazích. Určitě by tomu neuškodila kratší délka, propracovanější scénář a úsměv na tváři by mi vyčarovalo i lépe provedené gore. Takhle z toho byl jen kyselý škleb nad promarněným potenciálem, který se tu nabízel. Pár světlých okamžiků by se tu našlo, ale víc jak obyčejný průměr tomu nedám. To ať se na mě nikdo nezlobí. Pokud tento film řada lidí označuje za jeden z nejlepších filmů roku, tak to jsem rád, že jsem jich dosud moc neviděl. Na většinu „novinek“ se vždy raději dívám až s velkým odstupem. A viditelně tomu nepomohla ani ta velká mediální masáž, před samotnou premiérou. 50% (18.11.2023)

Zcela promarněný potenciál. Už mě začíná rozčilovat ten trend současných instantních kino hororů, kdy tvůrci postaví film na nějakém samoúčelném monstru, ale zcela rezignují na scénář, který by se zdráhal cokoli vysvětlit. Nápad postavit zápletku na křečovitě se usmívajícím šmejdu, před kterým není úniku, je pravda dost geniální sám o sobě, ale tvůrci z tohoto hororového potenciálu tahají naprosté minimum. Místo budovaného tísnivého znepokojení jsem dostal směsici předvídatelného strašení, které nemá žádný logický vzorec, předvídatelných jump scarů a polodementního chování hlavní postavy, jež se není ani schopna vyjádřit tak, aby ji lidé okolo ní uvěřili a nepůsobila okamžitě jako blázen. O to větší bizár to je, že se jedná o vystudovanou psychiatričku. Díky alespoň za luxusní soundtrack, který tahá děs i z naprosto běžných každodenních scén. Jinak si ale radši dejte asi tak 10x lepší It Follows. (12.02.2023)