Anglický pacient

Nepomôžem si ale Minghellov štýl my vôbec nesedí a ešte tak pomalý a rozvláčny ako v tejto romantickej dráme z obdobia druhej svetovej vojny, fakt neviem a len krútim hlavou za čo dostal vlastne 9 Oscarov, podľa mňa to strany rovnaký prestrel ako u Zamilovaného Shakespeara, ozaj už neviem a ani nemám potuchy podľa čoho sa hodnotia filmy, lebo takýchto podobných príbehov len z iného obdobia bol už som videl nespočetne a v omnoho zaujímavejšom prevedení. Herci nehrajú zle ale nevýraznosť príbehu im viac nedovolí vyniknúť. "Čakal som od tohto projektu silnú pompéznosť a nakoniec nedostal som skoro nič!" ║Rozpočet $27miliónov║Tržby USA $78,676,425║Tržby Celosvetovo $231,976,425║ (20.12.2007)

Po Caligariho komentári nemám veľmi čo dodať k dojmom z filmu, ale musím sa pridať, pretože tento fascinujúci film je pre mňa jednoducho kult a "number one". A nie je to pre jeho "romantiku", pretože romantické sprostosti nemám rada. Aj keď slovo romantika sa tu v komentároch skloňuje často, Anglický pacient má v sebe oveľa viac a nedá sa to zhrnúť jedným slovom... romantika ide ruku v ruke s bolesťou. Treba ho vidieť a vziať si z neho, čo kto unesie. Nie iba romantiku, ale aj tvrdú realitu, krutosť, hlboké nešťastie a váhu rozhodnutí, ktorým málokto (skôr nikto) z nás musel v živote čeliť. Je veľa filmov, ktoré milujem, ale Anglický pacient je majsterštyk, film filmov. Kniha (predloha) Michaela Ondaatje takisto. (08.03.2005)

Rozvláčne tempo & prehnaná stopáž vs. skvelí herci & pekná romantika ... Achjaj, nemôžem povedať, že sa mi to nepáčilo, ale podľa veškerých ohlasov na tento film som čakal, že pôjde o niečo, pri čom sa ozaj nudiť nebudem - inak povedané, ak by som bol len o niečo viac unavený rozhodne zaspím. Čo by bola každopádne škoda, lebo herecké kreácie zúčastnených bez výnimky stoja za to. Ťažko povedať, či sa ešte niekedy v budúcnosti opäť odhodlám zhliadnuť Minghellov film, ťažko povedať, či by sa mi na druhýkrát zapáčil viac, možno len nie som až taká romantická duša. Možno... P.S. Za plus rátam aj obzvlášť krásnu Kristin Scott Thomas. (15.09.2007)

V předčasně zesnulém Anthony Minghellovi ztratila světová kinematografie jednoho z mála svých vyvolených básníků osudové lásky. Již tehdy zralý tvůrce-čtyřicátník patřil k té skupině umělců, pro něž válečné téma jako forma mezní situace lidské existence zůstává podřízeno síle citu-lásky individua, jedince i uvnitř velkých skupin obyvatelstva. Skutečnost, že jeho hrdiny jsou mladí lidé prožívající plně své životy, je dalším charakteristickým prvkem jeho nezaměnitelné tvorby. Dvojí rovina kompozice mu umožňuje zasvěceně pronikavé vhledy do nejtajnějších skrýší lidského nitra. Válka, zhoubná ve svém bezprostředním působení, je v mikroměřítku ještě strašnější. Nejednoduché se stává ještě složitějším, nesnadné nezvladatelným. Nepravděpodobnost nedějového děje je ve skutečnosti vlastně až šedě realistická. V oficiálních líčeních válek na tyto situace není místo; teprve po letech, když vychladnou vášně, smysly se zklidní a vzbouřený rozum se podvolí moudrosti nadhledu a všelidského rozměru, vysvitne plný dosah způsobených nevratných škod a ztrát. I těch, na něž si nelze sáhnout a jež není možné změřit. Kamera, která do lidského nitra promítá neopakovatelné přírodní krásy tuniských i italských exteriérů, a precizně slazené výkony skvělých herců, mezi nimiž vynikají kromě Juliette Binochové i starší z obou Finniesů Ralph a zejména pro mne zcela neznámá Kristin Scott-Thomasová, je vyvažována scénářem, který stačí do milostného rukopisu zachytit i klasické epizody válečného života (bombové scény zpod mostu a pomníku na anonymním náměstí neznámého italského městečka). Celek, který z toho všeho vzniká, je nezodpovědně drzý: dovoluje si s cynismem přímo patetickým tvrdit, že láska je víc než soulož-sex, že je cit nadčasový a mocný, cit jímající, cit všepohlcující. Že je nezničitelná. Osobně patřím k těm nevyléčitelným romantikům, kteří této nehoráznosti dávají nekriticky za pravdu. Myslí si dokonce, že život by bez ní byl nepoměrně chudší a šedší. (01.11.2008)

Převést na filmové plátno román Michaela Ondaatje Anglický pacient je nelehký úkol. Anthony Minghella z románu nasává všechny potřebné atributy ke kostře melodramatu a nechává si čas na pozvolné vyprávění se stupňujícím tempem. Samotné filmařské řemeslo je na perfektní úrovni - jenom kamera a soundtrack mohou složit bez diskuze ukázkovým příkladem. Anthony Minghella dosáhl tímto snímkem dle mého názoru vrcholu své kariéry. Všechny ostatní snímky, které následovali, byli nadprůměrné, ale kvalit pacienta nedosáhli. Anglický pacient se brzy stal zcela mým osobním filmem a předpokládám, že mne nikdy nepřestane fascinovat… zprvu vláčné tempo, proseté řadou inteligentních dialogu nabírá na intenzitě a pomalu vás veze do finálních třiceti minut, které považuji za absolutní emotivní vrchol hraného celovečerního filmu. (26.08.2010)