Antek

Geniální studie strachu, jejíž příběhová osnova je až chirurgicky přesná. Obrovská vesmírná loď se spletitými chodbami, hustá atmosféra vesmíru beze hvězd a k tomu nejstrašidelnější monstrum filmového univerza versus nejlepší filmová hrdinka.

Naprosto unikátní filmové dílo, které potěší každého, kdo tajně sní o prozkoumávání cizích ložnic. Jednouše řečeno -- každého diváka, protože co jiného je sledováni filmu než nakoukávaní do cizích životů.

Encyklopedie filmových postupů, kterou rozehrává svědomí Ameriky Oliver Stone a jež mě dodneška nenechává chladným a nutí se (alespoň v podvědomí) vzepřít všem lžím a manipulaci. Costner podává strhující výkon a jeho závěrečná řeč je něco tak buřičského a geniálního, že nemám slov. JFK BYL ZAVRAŽDĚN V KŘÍŽOVÉ PALBĚ. TEČKA.

Kukuřičná pole mě lákala už od dětství. Na těch hlavu přesahujících klasech je něco magického a jistě na tom má podíl i to, že pole kukuřic dokáže vytvořit jak místo, kam se můžete schovat, tak i místo, kde se můžete ztratit. Shyamalan tuto naši nostalgickou fobii (pochybuju, že jsem to takhle měl jenom já) vzal a přetavil ji v mistrovskou hru s divákem. Doslova každá scéna má v téhle skládačce své místo a svou pointu. Za mě je v tom filmu hned několik výjevů, které se mi nesmazatelně zapsaly do paměti (spojení hudby a obrazu funguje naprosto bezchybně). Ano, vím, pro Znamení mám možná více superlativů, než ostatní recenzenti, ale tak to prostě je. Ten film miluju - Shyamalana jsem tenkrát považoval za TOP režiséra (a i proto mu pokaždé dám šanci) - a už jsem se k němu vracel nesčetněkrát. Když jsem navíc po letech objevil onu báječnou analogii (žádní mimozemšťané, ale démoni!), status JEDNOHO Z NEJ FILMŮ byl u mě navždy zpečetěn. Tak vstupte do kukuřic, nebudete litovat. I když se můžete ztratit.

Obrovská pocta filmovému řemeslu, kterou režijní bůh De Palma pojal jako thriller s politickou zápletkou -- thriller, který v sobě ale snoubí touhu po zachycení okamžiku a brilatní scény (úvod, ohňostroj), jež vrcholí hořkosladkým závěrem. De Palma už nikdy nenatočil lepší film a Travolta si v lepším (a ani tak dobře) nezahrál.

Film o osudovosti nenaplněných lásek a o tom, že jenom jednou dostaneme možnost milovat naplno a celou duší. Lovestory, z níž mrazí a jež ve vás rozehraje struny, o kterých jste neměli ani tušení.

Některou klasiku nejde ani komentovat, protože o ní bylo řečeno naprosto vše. 100%-ní kult, který se svižně skládá v puzzle, jež si budete chtít skládat znovu a znovu. Willis, Travolta, Jackson, Thurman (a spousta těch dalších) + našlapaný soundtrack + dialogy s razancí kulometu a Tarantino na začátku (a přesto ve vrcholné formě) své režijní kariéry.

Emoce. Když si vzpomenu na tento film, nenapadají mě nějaké sci-fi elementy, ale především POCITY. Protože o těch příběh Alexe Garlanda je: o záklaních pocitech jako jsou LÁSKA, STRACH, TOUHA. A taky o přežití. Když se citová odysea v druhé půlce dramaticky zlomí a nastoupí vesmírný slasher, spousta diváků s tím má problém. Ale já ne. Žánrový slepenec u mě bez problémů funguje a ochotně na tu jízdu nastupuji znovu a znovu. Danny Boyle sice o pár let později své režijní vedení tohoto snímku víceméně kritizoval (jako příliš namyšlené), ale pro mě je ta vizuální opulentnost naprosto zásadní. Sunshine je složen z několika složek. Z obrazů, které se vám vpálí do sítnice oka jako přímý pohled do slunce. Z úžasného zvuku, který vám zahltí uši. A monologů, které vám ještě nadlouho zaměstnají mozek. Vítejte na IKARU.

Palahniakův román jsem četl na vysoké, kdy jsem ještě pořád hledal sám sebe, takže mi jeho generační výpověď dokonale zahrála do noty. Fincher natočil trochu jiný film: zběsilý, podvratný a i na svou dobu nesmírně odvážný (v 21. století by už zřejmě neměl šanci). A hlavně nesmírně zábavný. Režisérských nápadů je tam tak na 20 filmů dohromady, Pitt s Nortonem jsou v nejlepších letech a do toho všeho jede pořádně řízný soundtrack. A ten konec? Bez spoilerů: jednoduše jde o jeden z nejlepších filmových konců vůbec. Dokonalá anarchistická symfonie.

James Ellroy napsal knihu o třech policistech, jejichž osudy se protnou jako cesty sbíhající se v křižovatku. Napsal mimojiné také knihu o zkorumpovaných zlatých letech Hollywoodu, o politické mašinérii a lesku města snů, které za svou fasádou skrývalo temné podtóny. Hanson a Helgeland poté natočili film, který vybral to nejdůležitější a společně tak daly vzniknout filmu, který se jako jediný může považovat za novodobý NOIR. L.A. má atmosféru, jakou se daří filmovému objektivu zachytit jan zřídka -- Kim Basinger si užívá roli Femme Fatale -- a tři hlavní protagonisté jsou ztvárněny hereckými esy s takovou dávkou charismatu, že by rozsvítila celé město andělů.