Pacifiction
Pacifiction
Pacifiction
Pacifiction
Pacifiction
Pacifiction
Réžia:
Albert SerraScenár:
Albert SerraKamera:
Artur TortHrajú:
Benoît Magimel, Pahoa Mahagafanau, Sergi López, Montse Triola, Lluís Serrat, Marc Susini, Praxedes de Vilallonga, Laurent BrissonnaudVOD (3)
Obsahy(2)
Na ostrove vo Francúzskej Polynézii žije Vysoký komisár, muž s búrlivou povahou a skúsený diplomat, medzi najvyššími politikmi a najnižšími sociálnymi vrstvami svojich spoluobčanov. Povráva sa, že bola spozorovaná ponorka, ktorej desivá prítomnosť by mohla byť predzvesťou návratu francúzskych jadrových testov. (Film Europe)
Recenzie (22)
Naliehavé rovnako ako vtipné, Albert Serra vytvoril (opäť raz) dokonale dotiahnuté anti-kino, ktoré v konečnom dôsledku začne ničiť jeho vlastné precíznosť a dôslednosť. Serra ide počas skoro 3 hodín až tak na hranu sledovateľnosti (odťažitosti), až je ťažké ostať naladený na jeho vlnu. Alebo je na čase priznať si osobné zlyhanie. Každopádne (nasleduje veľmi čsfd veta) jedna hviezdička navyše za ten ideologický podmaz. ()
Alternativní, zajímavě atmosférické “tiché drama” v atraktivním tropickém prostředí upršených tahitských ostrovů. S neotřelým příběhem i postavami. Jen potřeba politických statementů autora může působit otravně. A pomalé plynutí takřka tříhodinového děje s někdy mdlými dialogy usínavě. Ležérnost ovšem odpovídá životnímu stylu postav a dotváří unikátní ostrovní charakter filmu. Fajn osvěžením jsou překvapivé, parádně ozvučené scény u surfařských mega-vln. ()
Chtěl bych mít ten film radši, protože konceptuálně je mi sympatický. Ale pardon, usledovat se to nedá. Tak strašně dlouhé, tak strašně subverzivní vůči konceptu filmové zábavy. Vyhrál jsi, Alberte. ()
Nejpřístupnější Serrův film je zároveň jeho nejparanoidnějším a nechává spoustu prostoru pro duševní piškvorky. Viděno dvakrát v kině během jednoho týdne, což nedělám skoro nikdy. #ReleaseThe500HoursCut ()
Od Serru som čakal len to, že to zase poserie a nemýlil som sa, ľudia sa nemenia. Zatiaľ som mal tú "česť" vidieť len jeho artové chcípanie kráľa Ľudovíta XIV., pri ktorom reálne hrozelo, že divák od nudy skape skôr než kráľ. Serra v Pacifikácii však vytiahol ešte tvrdší tromf, skoro tri hodiny ničoty a to sa ešte chváli, že to vlastne skrátil, lebo pôvodne natočil cez 8 hodín materiálu, frajer jeden! Kamera tu je úmyselne spomalená tak, že máte reálne obavy, či kameraman nedostal porážku. V nulovej dejovej línii tak môžete obdivovať len Tahiťanky ako kedysi Gaugain, ale upozorňujem, že ide o kaliber pre výrazných zúfalcov, keďže aj na Tahiti dospeli k takému progresu, že sa tam objavujú ženy s penisom. ()
Lost Highway/Only God Forgives/Inherent Vice/I Come With the Rain/La Gomera mashup a to s vědomím, že tři pětiny ze zmíněných filmů mě celkem sraly a dva příkladně miluji. Jinak prvotřídní trololo na diváka očekávající cokoli, co mu nabídne libovolné shrnutí děje (například zde uvedený distribuční text od Film Europe jenom dokazuje, že na jimi distribuované filmy se nedívají ani oni sami). Pacification je pro mě obecně připomínka toho, proč jsem měl v raném věku své elitářské artové období. Protože jsem arogantně zbožňoval pomalé, nesrozumitelné filmy, které svojí nadutostí neustále budí dojem, že v nich jde o něco více než ve skutečnosti jde, ale mám snad do prdele čekat od evropských auteurů nějakou skromnost? Jo a jedním z parametrů takových filmů je to, že často jen tak jako mimochodem obsahují vizuálně nejopulentnější scénu roku napříč žánry i rozpočty, což je tady splněno (když lodě vplouvají do vlny). Pět hvězd nedávám jen proto, že by to někdo mohl brát jako, že jsem třeba pochopil co se tam většinu času děje, což bych nerad. ()
Pacifikce - mír jako fikce (jako zdání); i když je mír, neznamená to, že není válka. Po převratném filmu "Čest rytířstva" přistupuji k Albertu Serrovi velice opatrně a obezřetně; v podstatěho ho ale považuji za největšího filmového avantgardistu, který si zcela vystačí bez surrealistických fines a brechtovských Verfremdungsefektů. Jeho fimy nejsou bizarní ani nadčasové (vnímám je podobně jako zencitizen ve své recenzi). Hrdina filmu, bohatý a pravomocemi obdařený Francouz De Roller zde s velkou pravděpodobnosti pátrá v tichomořském ráji po conradovském srdci temnoty, a odhaluje jen svoji paranoiu. Nebo pátral jen špatným směrem? Nebyla to třeba Šanna, vždyť ji téměř odhalil. Příběh se "valí" v obvyklé serrovské časové dimenzi, dialogů je mnoho a nejsou vždy hospodsky prázdné. A je také plný napnutí (Hitchcockovo "suspension") a bez akčního napětí. ()
Už dlho som sa pri nejakom filme takto ukrutne nenudil. Prostredie Tichomoria bolo síce lákavé a tie scenérie boli fakt pekné. Ale čo sa týka príbehu, dejovej línie, postáv, dialógov, a všetkého ďalšieho,... to bolo fakt nehorázne mdlé a nudné. Trochu mi to pripomínalo filmy Paola Sorrentina - tie mi tiež nikdy nesadli a akosi som ich pretrpel. Nerobím to často, ale okrem toho pekného vizuálu tu nevidím nič, čo by ma tešilo. Ergo, odpad! ()
Serra to je přirozenost a nevinnost. V životě nikdo nikdy není hlavním aktérem. Vždy jsme zavaleni skrumáží dalších lidí, přes které se musíme prodrat byť třeba jen na wc v baru. Tohle Serra umí úplně báječně. Fyzičnost lhostejné reality, kde všichni jen postávají a dívají se kdovíkam. Mám rád filmy, které umí přesně vystihnout neviditelný rys skutečnosti. Třeba to, že když vstoupíme do místnosti plné cizí lidí, nikdo na nás není úplně zvědavý. Nově příchozímu se věnuje jen pár pohledů úkosem a to je vše. Život je nedramatické plynutí, z něhož se občas vyloupne zvláštní situace. A to dokáže natočit jen Albert Serra. Navíc je to uhrančivý krajinář. Vůbec jsem se nenudil, ani minutu, možná jsem na chvíli usnul, ale to je součást každého dobrého filmu. ()
Artovka pro okrajové festivalové publikum. Pěkné kamerové kompozice a atmosféra. Extrémně pomalé tempo a stopáž mě však dokonale uspávaly. 60 % ()
Pomalu tři hodiny táhnoucí se nudy. V anotaci se píše o lahodném příběhu...Já jsem viděla spoustu zbytečných scén - viz dlouhou diskusi nad kostýmy tanečníků,dlouhý záběr na odjíždějící loď.dlouhé dialogy o politice ostrovanů..... ()
Pěna posledních dní. ()
Film Pacifiction sa odohráva na Tahiti a dlho trvá, kým sa príbeh rozbehne, hoci režisér Albert Serra nám ponúka niekoľko obrazov na zamyslenie. Zábery sú nádherné a kamera sa na mnohých scénach zdržiava až príliš dlho. Keď som sa konečne dostal na koniec filmu, bol som unavený a ľutoval som, že som sa nemohol cítiť tak, ako by som mal. No a tu je príbeh: Vysoký komisár Francúzskej republiky De Roller má málo právomocí, ale snaží sa udržať mier na ostrove, keď ho niektorí domorodí predstavitelia informujú o fáme, že sa do regiónu vracajú jadrové testy. Samozrejme, všetkých táto myšlienka rozruší, hoci sa zdá, že nikto nič konkrétne nevie. Keď to však De Roller začne vyšetrovať, zistí, že sa deje množstvo podivných vecí, skupina námorníkov plus ich kapitán, portugalský návštevník, ktorému ukradli pas, objavujú sa zahraničné pochybné postavy, bola spozorovaná ponorka a tak ďalej. Čím viac De Roller pátra, tým menej mu to dáva zmysel, ale začína veriť, že na povesti je niečo pravdy. Medzitým stihne trénovať miestnu tanečnú skupinu na ich vystúpenie v jeho obľúbenom nočnom klube, kde sa porozpráva aj s transsexuálkou Shannou. Shanna má veľké nádeje, že sa stane tajomníčkou komisára, a De Roller mu na to rozhodne dáva dôvod, keď ho berie so sebou na niektoré z návštev. Zdá sa, že tento vzťah nie je sexuálny, ale film neposkytuje žiadne vysvetlenie, čo De Rollera k Shanne priťahuje. Nechcem zachádzať do ďalších podrobností, ale film je určite príliš dlhý, povedal by som, že o hodinu! Práve teraz beží 2:45, nie je dôvod, prečo ho neskrátiť, niektoré vedľajšie línie naozaj neposúvajú príbeh. Napriek dĺžke však takmer nevidíme Tahiťanov, ktorí by nemali na sebe kroje a nevystupovali pre turistov. Čo si myslím, že nie je blízke realite. ()
"Pacifiction používá vyprávěcí prvky jako záminku k prozkoumání textury nejistoty, podezření a neakce"(Carson Lund, Slant Magazine), "Bizarní epika Serry je obrazem francouzského imperiálního smutku, politické paranoie a apokalyptického zoufalství. Je to noční můra pohybující se pomalu a důvěrně jako náměsíčník a její rychlost, délka a nádherné širokoúhlé rámování, v němž je konvenční drama téměř pokryto kamufláží nebo ztraceno. Mohu pouze říci, že jsem byl uchvácen filmem a jeho evokací čistého zla"(Peter Bradshaw, The Guardian)."Je to film o mnoha způsobech plynutí, skrze život, vodu a moc, přitom zve diváka líně plout spolu s ním"(Guy Lodge, Variety). ()
Tento film bol cez dve a pol hodiny trvajúce utrpenie, ktoré som zvládla len vďaka 20 minútam spánku v sále, po hodine užitým doppiom, koláčom a cigaretou a dvíhaním tlaku nahlas sa baviacimi spoludivákmi. Otras. Som fanúšikom artových filmov, ale toto nie. ()
Artový počin, ktorý išiel úplne mimo moje zorné pole a pri ktorom som sa doslova unudil. O stopáži sa radšej ani nevyjadrujem, lebo dve hviezdy som musel dať dole už len kvôli tomu, že dejovo by sa to zmestilo do 80 minút a aj to by ešte režisér musel vypĺňať hluché miesta. Síce je to Magimelova one-man show a herecky si to vychutnal, ale pre väčšinového diváka to určite neobstojí. Jednu hviezdu dávam akurát tak za nádhernú scenériu tahitských ostrov, čo by môj cestovateľský sen. 25 % ()
Variace na Antonioniho Zvětšeninu zasazená do zdánlivě poklidného prostředí tropického ráje kdesi ve Francouzské Polynésii. Místy až meditativní poklidná plavba s nenápadnými vlnkami napětí v modravých hlubinách šumícího oceánu. ()
V popisu mi k dramatu chybí mystery , protože jsem pochopil docela prdlačku o co tam vlastně šlo , námořníci tam jezdili na člunu tam a zpět a B. Magimel , který nám pro roly pana velvyslance nabral jateční váhu , tam zas pro jistotu cestoval letadly , loďmi a svým bílým merglem z místa na místo , ale vůbec ničeho tím nedosáhl. Nicméně ta kamera a prostředí polynéského ostrova mělo takové kouzlo , že se na to dívalo prostě dobře. Sám jsem z pocitu z filmu udiven a překvapen. ()
Viděno ve filmovém klubu v našem městě, kde v úvodním slovu k filmu zaznělo, že natočili 540 hodin materiálu ....při koukání na film máte pocit, že jste je viděli všechny...(jakoby v té střižně byli už na konci tak unaveni, že zapomněli stříhat...) Prostřední část byla přitom dost zajímavá, ale ten konec už se prostě nedal....Albert Serra zkrátka není soudný, co se stopáže týká. A nebo jen naopak nabubřele zkouší, co všechno "artový divák" vydrží:-) První dojmy po shlédnutí snímku: "Sakra, měli nám hned na začátku říct, že je to sekce Imagina". ()
Súvisiace novinky
Na cenách César uspěla i česko-slovenská stopa
V pátek 24. února 2023 proběhlo v pařížském koncertním sále Olympia slavnostní předávání prestižních cen francouzské akademie filmových umění a technik, známých pod názvem César. Vítězným snímkem… (viac)