Radúz a Mahulena

Scénické zpracování Zeyerova dramatu (v Národním divadle premiéra v dubnu 1898) na motivy slovenské pohádky o lásce, která je schopna zvítězit nad nenávistí a smrtí. Poutavá filmová adaptace je zajímavá secesním zobrazením barev, řadou vynikajících hereckých výkonů a v neposlední řadě hudbou J. Suka, která dokonale podmalovává atmosféru celého příběhu. (27.11.2009)

Divadelní kus převedený na filmové plátno tak, že až oči přechází. V tomto filmu musím poukázat na skvělou práci garderobiéra a dobře vybrané exteriéry. Film na mne působí báječně jako celek - takhle si lze představit pověst přetavenou do pohádky. Jenom hudba mohla být trochu výraznější, protože vím, že je k tomuto představení prostě nádherná. (02.09.2009)

Dramatizace sice uměle živena neúměrnými hudebními prostředky a antickými deklamacemi, spolu s kostýmy, exteriéry, naturální estetikou a samozřejmě velikými herci to celé však člověka připoutá. I jo, mákli si a je to výkon poctivý. Škoda toho Třísky, takový talent a zaujetí se rodí výjimečně.. Suk-nic-moc. (27.09.2017)

Až překvapivě věrná filmová adaptace pohádkového dramatu Julia Zeyera zachovává originální atmosféru a oživuje původní secesní poetiku díla. Ačkoliv je celý děj lokalizován do exteriérů (připomínajících svou dekadentní náladou, motivy a tvaroslovím malby Jana Preislera), nepozbývá svého originálního divadelního ladění, které je komorní, nebo lépe řečeno intimní (v intencích intimního jeviště, preferovaného moderním divadelnictvím fin de siècle). Soběstačné obrazy jsou naplněny básnickými dialogy a skvostnou hudbou a příběh se odehrává veden zpřítomňovanou osudovou melodií lidských niter. Filmu se tak podařilo spojit různá samostatná díla: Zeyerovo drama, Sukovu symfonickou hudbu a Preislerovu výtvarnou tvorbu (se Zeyerovou prací nesouvisející jen zdánlivě). Gesamtkunstverk. (23.08.2009)

Film, který si dovede podmanit výrazným výtvarným zpracováním, silně stylizovanými hereckými výkony, zajímavou hudbou a především silnou Zeyerovou předlohou, kterou dle mého Weigl přetavil do média 20. století velmi "lumírovsky" – tedy s citem pro lyricko-epické kulisové drama se značnou dávkou patosu a velkých gest. Vznikl tak dosti pozoruhodný film, který možná trochu odpuzuje určitou zkostnatělostí a mechaničností zpracování, přesto má ale velmi zvláštní a řekl bych podmanivou atmosféru. Jinými slovy nemusím ho vidět znovu, ale něco jsem si z něj v duši ponechal. Přinejmenším překrásnou Magdu Vášáryovou, která mě vždy dovede rozněžnit... Ach ty ženy, to je kouzlo :o) (30.03.2004)