Vítězný lid

Jasná ukázka toho, že socialistická ekonomika dohnala a předehnala tu kapitalistickou již hluboko v sedmdesátých letech. Zatímco voskové figuríny ve slavném muzeu Madame Tussauds v Londýně dodnes stojí jak sochy a nikdy se nepohnou, v Československu za normalizace je naše šikovné ručičky vyrobily tak skvěle, že voskovci klidně chodili po ulicích a dokonce byli obsazováni do filmů, jako je např. tento. Zde dokonce výhradně, protože normálního herce jsem tam žádného neviděl. Ovšem všem měřítkům se vymyká to, co hrálo Gottwalda. Ta jeho strojová pomalá mluva v jakémsi podivném nářečí mě bude ještě dlouho pronásledovat v nejhorších snech. Mám následující teorie: a) jednalo se o mimozemšťana, který se před natáčením učil česky někde na Moravě tak maximálně dva měsíce b) tomu herci nakecali, že ve filmu představuje Gottwalda už v době, kdy ležel v mauzoleu na Vítkově, takže tomu svou mluvu a gesta přizpůsobil, do konce natáčení si nevšiml, že pořád žije c) herec si uvědomoval, že po skončení natáčení bude za svůj tragický výkon zastřelen, takže mu tréma svázala hlas i ruce. Jinak je zajímavé, že odkaz tohoto filmu stále žije. Evidentně se jím inspirovali marketingoví mágové jistého nejmenovaného hnutí, neb si za své hlavní heslo zvolili větu, která ve filmu také zazněla: "Nežvanit a makat." Pravda, to "soudruzi" u toho hnutí chybělo, asi nechtěli platit Traplovým potomkům autorské poplatky. (18.01.2018)

Mňo...Július Pántik to zahrál, až moc dobře :) . Vlastně to byla taková nechtěná parodie na Klementa. Celé to bylo vtipné /slovo demokrat vyvolávající pocit smradlavého ho*na :) a ano Beneš byl slaboch/. Všechny figurky na šachovnici byli pitoreskní, naivní, přiblblé. Komanči to tenkrát vyhráli, avšak jejich "rekonstrukce" postrádala řemeslnější um. 25%. Výborný komentář: NinadeL (17.12.2016)

Tento film se tváří jako pokračování Vávrovi trilogie. Snaha navázat přesně tam, kde Osvobození Prahy skončilo je velká, ale tím ta podobnost hasne. K příběhu se nemá smysl vyjadřovat, je to propaganda prvního stupně a zvlášť buržoazie je zde karikována až do krajnosti. Nad čím se chci ale zastavit je Vojtěch Trapl. Tenhle paskřivec je takový režisérský poleno, že to ani neni možný. Film se tváří jako velkofilm, ale není tak natočený. Například scény s pochody milicí jsou vrcholem jeho amaterismu. Člověk by čekal, že uvidí nějaké masové strhující scény jako z Vávrovi trilogie, ale místo nějakého diváckého zážitku to vypadá tak, že partička s puškami si to během minuty projde celou Prahou - bez emocí, bez nějakého náznaku akce. Prostě čistej minutovej průchod. A že jich je hodně? Vždyť to stejně není vidět, když je kamera zapíchlá tak, že vždy vidíme jen přední cíp pochodu (čert ví, kolik jich tam vůbec Trapl nahnal). To samé na Staromáku. Jak mám být uchvácen davem, když je zabírán furt z blízka z jednoho pohledu. Co takhle pohled zezadu, ze střechy nebo z vrtulníku? To je ten Trapl fakt tak tupej? Nebo tam vážně stálo asi jen 50 lidí a Trapl se proto neodhodlal pro pohled z dálky? Začínám o přízvisku "velkofilm" silně pochybovat. EDIT: Po sepsání seminární práce na téma "Národní socialisté v únoru 1948" bych se vyjádřil ještě k historické stránce. Pochopitelně pravdivost zde nehledejte, ale většina těchto historických filmů má alespoň co se týče jednotlivých scén autentické dialogy, či přesně rekonstruované jednání, události, samozřejmě dané do odlišného kontextu, či zkreslené. Právě kvůli těmhle věcem má smysl se koukat na takovéhle filmy. V tomhle se mi třeba líbí pátý díl Gottwalda, který vyjma kontextu a "televiznosti" je alespoň v tom, co jsem uvedl, poměrně přesný. Tady? Nekoukejte na to. Nemá to smysl. Pusťte si toho Gottwalda. Tady prostě není nic! Pomíjení autentických dialogů v určitých pasážích (telefonát Ripky na Hrad a šok z oznámené demise), špatné lokality (prezident přijímal Gottwalda v knihovně) atd. Ani v tom jediném, v čem mohl být film zajímavý, neuspěl. (11.05.2011)

Tenhle typ je z hlediska normalizačních filmů hardcore, protože u tohoto typu filmů nesledujeme ten či onen příběh uvědomělého člověka komunisty (což je většinou svojí hloupostí zábavné), ale jakousi snahu tvůrců o tvorbu hraného dokumentárního filmu a o autenticitu. A jelikož se ve filmu hlavně schůzuje a je tam množství pro někoho možná neznámých jmen, je těch 117 minut celkem výživná stopáž. Samozřejmě zadání k natočení dala sama strana a podle toho film také vypadá. Přesto souhlasím s uživatelem Karrfikem, že prásknout tomu ODPAD je sice snadné, ale neobjektivní. Přes veškerou tendenčnost a rudost nelze tvůrcům upřít snahu o autenticitu, dobové exteriéry i interiéry a zejména o snahu aby jednotliví herci byli podobní svým historickým vzorům a to nejen co do vizáže, ale i do mimiky a řeči. Zaujmul tak Vladimír Pavlar jako Jan Masaryk a zejména Jiří Pleskot v roli unaveného, ale stále distingovaného Dr. Beneše. Při sledování těch zástupů zblblých lidí zpívajících revoluční písně, mávajících prápory, kterak se jak podivní jedovatí hadi táhnou ze všech fabrik Prahou jsem si říkal - jak jen tohle bylo možné? Jak se to mohlo stát? Kde ti lidé zblbli? Kdo je zblbnul, že se z nich stala dravá řeka, která už nešla zastavit? Kdo selhal když to byl teprve pramínek? Tohle přeci nebyl přirozený důsledek poválečného demokratického vývoje v poválečné republice! Pravdu měl Gottwald i někteří ministři ,,původní'' vlády když tvrdili - teď jsme na důležitém rozcestí. To o čem se rozhodne dnes, bude mít dopad na roky a desetiletí... Pro svobodně a demokraticky smýšlející část občanů, pro živnostníky, duchovní, pro všechny ze západního odboje atd... ten dopad začal velmi brzy... žaláře, popravy, mučení, nucené práce, ztráta majetku, ztráta občanských práv, perzekuce příbuzných a potomků na roky daleko.... Hnus, hnus, hnus a ještě jednou hnus ! Od února 1948 do roku 1953 (kdy Gottwald zemřel) začíná to, co se u nás nazývá padesátými léty. Je to nejhorší období našich moderních dějin. Docela by mne zajímalo objektivní zpracování těch dní, někým dnes. Bez příkras, bez rudého blábolení, prosta tak jak to bylo. Bylo to důležité období našich dějin. Křižovatka, na které tehdejší vedení naší země špatně zabočilo a ta špatná cesta zavedla národ na 40 let do naprostého marastu. Dávám tedy jednu hvězdu za tu snahu o reálie. * (11.04.2017)

Na podobných komunistických opusech je největším kamenem úrazu jejich nedramatičnost, nikoliv stranickost. Klasický film je většinou o tom, jak hrdina (hrdinové) proti něčemu bojují (většinou proti přesile, v akčních filmech proti přesile generovaných, beztvárných nepřátel). Zde ovšem nebojuje nikdo s nikým, protože všichni čeští obyvatelé byli v tehdejší době (jak jinak než) komunisty. Když tedy nepočítáme několik bezmocných, zhýralých (a rozháraných) boháčů, které stejně nikdo z jejich okolí očividně nemá rád, neexistuje zde vlastně žádná reálná hrozba, tím pádem chybí i drama. Buržoustové samozřejmě nemohou vyhrávat ani na chvíli, tak se většina jejich „záškodnictví“ omezuje na pouhou nepoctivost, či nemorálnost (ke které klasicky patří víno, ženy, jazz). Proto je ten film tak příšernej (ne nezbytně proto, že by byl komunistický, či levičácký – ostatně vezmeme-li to objektivně, tak se nejen většina filmařů, ale vůbec umělců dvacátého století přiklánělo k levici). Představte si to na (trochu absurdním) příkladu Pána prstenů. Vezměte si, že bychom sledovali děj filmu pouze z úhlu pohledu Mordoru a navíc s tím faktem, že by Frodo Pytlík místo výpravy za zničením prstenu podnikl zbabělý útěk z kraje (a předtím by si s Gandalfem pokuřovali dýmky a pokukovali by po Galadriel). Taky by to nebylo zrovna zábavné, co myslíte? (28.12.2015)