Vanilkové nebo

Vysokorozpočtová "lynchárna" s Tomem Cruisem, to si dám líbit! Ale vážně, Crowe se měl od Mistra ještě naučit, že není dobré "podivný" film na konci zatížit zbytečným vysvětlováním. Jinak je to velmi netradiční a velmi zajímavý zážitek. Miluju Croweův výběr skladeb ke svým filmům - více hudebních fandů na režiserské sesli!!! (27.11.2002)

Další z řady filmů typu "hádej, co je realita". Bohužel po velmi povedené "první části" (dokonce ani Tom Cruise mi nevadil), přichází posledních 15 minut a v těch je největší problém. Většina filmů na vás "vybalí" pointu a skončí, abyste při cestě z kina měli o čem přemýšlet, ve Vanilla Sky se ovšem v tom konci / té pointě rýpají zbytečně dlouho místo toho, aby to utli. Takhle jsem odcházel z kina a neměl jsem o čem přemýšlet:) (19.06.2002)

Cruise je skvělej, Cruz úžasná, námět a vizuální zpracování je taky úchvatné. Bohužel je ten film po žánrové stránce tak rozházený až to není možné a ten konec, za ten by zasloužil scénárista nakopat. Je to velká škoda, protože to mohl být fakt dobrý film. Tim ale nechci říct, že bych se nepobavil. (21.08.2002)

Videla som takmer hneď po španielskom origináli Otvor oči (1997) a preto som silne cítila rozdiely. Tu je všetko také očividne "americké" a kto pozná oba filmy, rsp. špecifiká amerických remakov i súčasnej kinematografie všeobecne, určite chápe. Bohužiaľ, americká verzia - napriek tomu, že som už poznala dej a nemusela sa teda zorientovať - nedrží pokope tak dobre ako španielska. Barličky zjednodušujúce celý ten chaos, zvýrazňujúce filmovú reč a skracujúce cestu medzi pointami robia skôr medvediu službu celistvosti príbehu a atmosfére. Miešanie piesní i väčšina soundtracku sa mi nepáčila... no a pikoška na záver - celý čas som mala pocit, že Tom Cruise oľutoval odmietnutie Nožnicovorukého Edwarda a chcel si raz v živote zahrať "zrůdičku", aby videl, či mu to vynesie také vavríny ako Johnnymu Deppovi ;-) (04.03.2008)

Mám rád filmy, u kterých musí člověk přemýšlet a je fakt, že u Vanilkového nebe jsem přibližně od druhé třetiny žhavil dráty jak se dalo, abych konečně přišel na to, o co to tu vlastně zatraceně jde. Nicméně všeho moc škodí a Crowe nakládá na diváka tolik různých možných interpretací a čtení, až se z chutně vypadajícího mixu postupně stává guláš, ve kterém člověk vedle hovězího a kynutých knedlíků vidí plavat tu lžičku pudinku a támhle jablečné pyré. V jednotlivostech působivé (ať co se týče některých sekvencí – ta na diskotéce s Cruisovou dvojí tváří nemá chybu – až po vizuální zpracování, herce a dokonalý soundtrack), celkově však rozporuplné. Následuje výčet možných interpretací, od těch nejvíce relevantních (první navrhují sami filmaři), až po ty více fantaskní – 1) Cruise skoro zemřel a byl kryogenicky ošetřen po nehodě, kterou spáchala jeho šílená ex-přítelkyně, 2) Cruise zemřel a je v jakémsi limbu, čekající na vpuštění do posmrtného života (skutečně divné věci se totiž začnou dít až po dost ošklivé nehodě – tomu by odpovídal i důraz na odpovědnost a morální rozhodnutí, které se ve snímku stále cyklicky vracejí), 3) Cruisovi se něco zdá a to od začátku do konce (když se dobře díváte, uvědomíte si, že všechny postavy dříve nebo později říkají stejné repliky, dokonce si mezi s sebou prohazují oblečení a berou tím na sebe podobu jiných postav – vysvětlení je jednoduché – vše je jen Cruisovo podvědomí – on je jediným aktérem v různých podobách vlastního světa a nikdo jiný než on tam vlastně není), 4) Cruise je účastníkem reality-show budoucnosti, virtuální reality, která ho zbavila identity (viz. jeden z posledních pohledů do kamery a replika inženýra o tom, že „vaši pozorovatelé čekají, jak se rozhodnete“), 5) Cruise je ve skutečnosti znamínkem na poprsí Penélope Cruz, etc. (01.10.2017)