Tajný život Waltera Mittyho

Každý člověk má v sobě dosti tužeb po dobrodružství a kdo nemá, stejně si tenhle snímek zamiluje. Každý pecivál, který byl nejdál ve Zlámané Lhotě pro chleba, dostane zde nenásilný manuál na lepší život. Ano, Ben Stiller ve zdařilé předělávce taškařice z let padesátých Tajný život Waltera Mittyho, skutečně dokonale vykresluje téměř zmařené bytí ztroskotance, nudného patrona, který sotva dovede lajknout fotku dívky v internetové seznamce. Cesty osudu jsou však natolik nevyzpytatelné, že milého suchara vrhnou přímo do soukolí tak ztřeštěných událostí, že se (společně s ním) nepřestanete divit. Druhým dechem dodávám, že mu zároveň budete i trochu závidět a řeknete si: "Sakra, proč jsem i já něco takového nepodnikl?!" Poselství tohoto filmu je tedy takové: "Pamatujte si, že nikdy není pozdě se svou existencí něco udělat. I když máte pevné vazby a závazky. Nestavte si bloky, nesněte jako Walter Mitty, chyťte příležitost za pačesy a začněte konečně žít." Sekundární poselství, které si z filmu odnesete je, že na Islandu je kurva krásně! (20.06.2014)

Tenhle film toho říká hlavně dost o módě. O pánské módě. V podstatě se tu doslovně kopíruje Matrix, a tím nemíním jen to profláklý červený/modrý auto (pilulku), ale třeba i borce ze seznamky dávajícího rady po telefonu, který odkazuje na Morphea, ale hlavně ty tři nápadně podobně ovousený chlápky v oblecích, což jsou dost evidentně agenti. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, že zatímco agenti v Matrixu byli hladce oholení, tady ti tři nóbl vyhazovači restrukturalizacící Life nahodili do jednoho plnovousy. Módní diktát na pánském obličeji se prostě změnil a vousy jsou dneska opět sexy. Ještě nedávno byl neutěšený porost na obličeji pro obyvatele západního světa znakem zanedbanosti. Plnovous a knír se však opět vrátil na scénu a pěstěnými vousy se dnes chlubí i metro boys razící o víkendech do šumu. Odsud je i zřejmo, proč je nejvíc hot z Avengers ovousený Tony Stark a Thor, zatímco holobrádci na sexappealu drobet tratí (Kapitán Amerika, Bruce Banner). (02.03.2014)

Malo to niečo do seba, ale obecne ma to nudilo. Čo ma mrzí, lebo pred pozretím mi niečo našepkávalo, že za istých okolností to bude môj obľúbený film, film môjho srdca. Lenže nebol, nakoľko isté okolnosti sa nakoniec nedostavili. Občas milé, občas vtipné, občas riadne nečakané a originálne, ale proste ma to nebavilo. Paradoxne nakoniec sa mi z celého filmu najviac páčil asi inak môj veľmi neobľúbený Sean Penn. Aj koniec mi pripadal menej emočne silný, než ako mal byť a ako si asi zaslúžil. A myslím si, že možno by nakoniec bolo lepšie, ak by "tú" fotku neukázali a spravili by z nej klasického McGuffina (hoci je dojemné, že odfotil práve to, čo odfotil). (28.03.2017)

Já už jsem vážně nedoufal, že Hollywood se svým vkusem mně v tomhle století ještě dokáže trefit do srdce a vida, je tu přesný zásah. Scéna se Seanem Pennem, kdy s připraveným foťákem čeká na sněžnýho levharta, aby mohl udělat fotku byl nádherná ("Kdy ho vyfotíš? " "Možná nikdy, některé okamžiky jsou tak překrásné, že se ji nechci rušit focením" ) a pak ten fotbal v Afgánu. Tohle musel vymyslet někdo, kdo má radost ze života a z toho filmu to bylo cítit, ať už ve výtečný hudbě, která spousty už tak luxusních scén (jízda Islandskou krajinou na skejtu ) měnila na scény exluzivní, ve vizualitě (třeba hned na začátku originální úvodní titulky ) nebo v humoru (bitka v letištním rentgenu ). Herci se rovněž předvedli v tom nejlepším světle a i když Sean Penn zahrál spousty dechberoucích rolí, tak tady mě ta jeho desetiminutovka fakt dostala. Bejt holka, tak bych mu za ní asi dala nebo dal, teď nevím v jakým rodě mluvím. Jedno však vím určitě, s tímhle životem nabitým bijákem, jsem se v kině nepotkal naposled. (19.12.2013)

Doufám, že jednou neskončím jako Walter s prázdným cestovním deníkem a hlavou plnou nesplněných snů. Zrovna jedním z mých snů je Island, takže jeho zdejší (velká) účast byla opravdovou potěchou pro mé oko i dušičku. Celkově je tento snímek příjemným pohlazením po duši, přestože nepočítám, že by v mé mysli utkvěl na delší dobu. Přestože jsem si z Mittyho dobrodružných výprav tak úplně nesedla na zadek, moc mě zaujal originální námět. Něco takového tu ještě nebylo. Je vidět, že když se chce, tak něco unikátního opravdu vymyslet jde a všechno nemusí být jen prequel, sequel, adaptace, re-adaptace, remake.. Za tento počin tedy Stillerovi tleskám. Jen mě mrzí, že když se člověk zamyslí nad koncem, tak úplně nedává smysl. Anebo mi něco uniklo. (Aneb jak mohl dát Sean negativ č.25 do peněženky, když ji Walter dostal ještě předtím, než fotka vůbec vznikla, hm?) (05.11.2014)