Kráľ Artuš

Samozřejmě to nejsou plné čtyři hvězdičky, ale v tomhle případě "plavu tak trochu proti proudu". A jak jinak to vyjádřit :) ... Legenda nelegenda, mně se tahle "nepohádková" verze docela líbila. Výborná hudba, herecky sice nevýrazný (ale ne hrozný), ... no prostě do dvou třetin jsem byl spokojen docela hodně. Ke konci už to bohužel upadalo, ale taková hrůza, jak se tu v některých komentářích dočtete to není... Imho :) (19.01.2005)

Pro mé zhýčkané oči byl pohled na Keiru Knightley v hrozivě těsném válečném oblečku v tomto filmu doslova utrpením. Celý svět přeci ví, že ta holka nemá prsa, ale tahle saďárna byla moc i na mě. Clive Owen pak ze sebe ve filmu vymáčknul sotva polovinu svého hereckého standardu, a vše tak zachraňuje jen stylový look filmu a zábavné akční scény. P.S. Zkrátit. (10.04.2009)

Navzdory pověsti, která tenhle film předchází, se rozhodně nejedná o žádnou epochální katastrofu. Pravda, vyplísnit by zasloužil scénárista, který si jaksi neuvědomil, že když úvod filmu posadí do roviny "dle nejnovějších archeologických nálezů" a děj potom opatří lacinými fantasy proprietami, bude výsledek přinejmenším pochybný. Stejně tak si měl uvědomit, že samotné rozbouraní mytického syžetu nepostačí, když jej nenahradí jiným. Nenahradil. Král Artuš je film o ničem, je to cesta odnikud nikam. Chybí tu legendistické pnutí mezi postavami, bohatá fabulace. Zůstává jen výpravné popojíždění po Albionu a majestátní cancání před bitvami. Naštěstí se režiséru Fuquovi dostal do rukou velice kvalitní herecký ansámbl v čele s opravdu skvělým Clivem Owenem, kterého nezastaví ani fakt, že jeho Artuš je v podstatě totální psychologický nonsens, hrdina tak impulzivní a eklektický, že to místy působí až směšně. Jenže díky podání také charismaticky. Stejně jako podání ostatních rytířů kulatého stolu. Film je místy dokonce napínavý, bohužel nejvíce právě ve chvíli, kdy divákovi dojde, že tohle je ONO, že dál už se nepojede, že děj už se nikam nevyvine. Šlus. Je to velká škoda, protože díky postavám tu potenciál byl, stačilo přidat alespoň nějaký příběh. Tahle holá širá pláň nemůže zaujmout více než osudový fantasy epos Excalibur. Je mi líto, hra na skutečnou historii opravdu není přesvědčivá. (22.09.2005)

Diváci, ktorí tvorcom KRÁĽA ARTUŠA vyčítajú voľné narábanie s históriou, by boli mimo. Keby... Keby si túto jamu nevykopali sami tvorcovia v čele s producentom Bruckheimerom. Už ten šialený úvodný preslov sa tvári ako hodina dejepisu! To je úsmevné už preto, že nie je doložené, či kráľ Artuš vôbec žil. Wtf. Ak však prižmúrime oko nad barbarskou nevzdelanosťou a rozhodneme sa film brať ako „rozprávku“, budeme milo prekvapení scenárom ukazujúcim okrúhly stôl, Lancelota či Merlina v iných polohách, než sme bežne zvyknutí. K tomu zručná akcia (zamrznuté jazero), sychravá výprava, zmysel pre humor (Ray Winstone: „Najradšej mám číslo tri“), tímová práca (v družine nestojí Artuš na prvom mieste), hudba, bizarný zloduch (Stellan Skarsgård) a predovšetkým ako odušu spasenú hrajúci Clive Owen. Jeho múdremu a rozvážnemu Artušovi zhltnete vetné konštrukcie, aké by menej zaujímavému hercovi neprešli. Tvorcovia volia plytké dialógy o slobode, tolerancii, viere, priateľstve, hrdosti, osude atď., ale tieto potencionálne zápory zatlačujú do úzadia nádherné kone s fŕkaním sa rútiace rozľahlou krajinou, sokol, lukostrelci, pôvabne zababraná Keira Knightleyová, udatné činy atď. Diváci každopádne nadšení neboli, snímka s rozpočtom 120 miliónov celosvetovo zarobila ledva 203. (31.03.2005)

Člověk neví, jestli má chválit nebo proklínat, tak to vezměme popořádku. Začněme hereckým obsazením, které je bez diskuse skvělé a navíc země původu herců kolikrát souzní s postavami, které hrají. Tak charismatičtí protivníci, jakými jsou Clive Owen a Stellan Skarsgard, se hned tak nevidí a při pohledu na jména jako Ray Winstone, Hugh Dancy, Til Schweiger a Ioan Gruffudd každý milovník evropského, najmě britského filmu zaplesá. Děj rozhodně nenudí a hudba je velmi, velmi povedená. Jenže. K čemu skvělí herci, když prakticky nemáme šanci se s postavami seznámit a jednotliví hrdinové pro nás i ve chvíli vlastního umírání zůstavají sotva něčím víc než párkrát zaznamenanými tvářemi v davu. K čemu lovestory Artuš-Guinevera, když do vzájemných scén jejich představitelé nevkládají ani desetinu zápalu, projevovaného ve scénách bojových. A k čemu bojové scény, když člověk civí na rvačku namodro omalovaných divochů s divochy oplechovanými přes mlhu a kouř a má dojem, že lidé v bitvě zřejmě nekrvácejí a nepotí se. Už za to by režisér zasloužil na holou. A do krve. Vzhledem k tomu postrádá cenu rozčilovat se nad historickými chybami snímku, a že vyskakují ze skoro každého záběru. (25.07.2007)