Krkonošská rozprávka

Jak imperialista Trauntenberk pod jhem komouše Kuby těžký úděl měl... Být to bez Anče a Kuby, tak je to za plný počet. Ovšem tahle pekelná kádrová dvojka v tom figuruje a naprosto kazí dojem z papundeklu, sojky práskačky, hajného, Krakonoše, no a samozřejmě hlavně sympaťáka Trautenberka. Myslím, že bychom si spolu krásně rozuměli. (10.08.2004)

Poctivě pracující sudetský malorolník je vykořisťován třemi nefachčenky. Byť těmto jedincům, hendikepovanému myslivci, přidrzlé děvečce a chasníkovi s intelektem nahnilého manga poskytuje plat, byt i stravu, neustále mu dolejzají za jakýmsi lesním vílem, který s logikou všech podobných trampů považuje činorodého sedláka za masňáka. K jeho pokoření používá řadu prostředků, jako je pokřivená marx-leninská ideologie, u Berii vyškolený fógl a všemožné čmoudíky. Je až k zamyšlení, kolik třídních nepřátel dokázali tvůrci narvat do jednoho Prachaře. Kulak, podle jména a ohozu i nácek, protidělnicky smýšlející škudlil - se divím, že mu na počest milých vzpomínek na proces se Slánským nenechali obšvicnout šidítko a nasadit jarmuli....A stejně byl Krakoš větší svině. (27.04.2012)

Jeden z nejlepších českých pohádkových seriálů vůbec je založen na svérázném, obtížně napodobitelném folklóru osobité severočeské národopisné oblasti, jak ho pojednala významná regionálně zaměřená spisovatelka Marie Kubátová; přivdanou Krkonošankou je podle mých informací i režisérka Věra Jordánová. Krkonošský v tomto ohledu znamená zároveň i tolik co jizerskohorský (geologicky tvoří obě pohoří jeden celek). Trautenberkově postavě jsem vždycky rozuměl jako symbolu normalizačních nomenklatur; jeho hamižná průzračná hloupost ho k tomu přímo předurčovala. Postavy jeho služebných jsou, jaké jsou; jejich útisk jednak odpovídá realitě doby, k níž se vztahují, jednak naivně monarchistickému cítění lidových vrstev. Krakonoš byl považován a je mocná přírodní síla, jakýsi místní všebůh s evidentně předkřesťanskými (patrně keltskými) kořeny. Humor, se kterým toto vlastně ponurá téma bylo autorsky uchopeno, tradiční plebejské švejkovství, které je oživuje, kytice skvostných hereckých výkonů, jež je dotváří (Peterkova kreace je patrně nejlepší příležitostí jeho početné filmografie), to všechno zakládá onu magickou sílu, která k této nejlidovější severočeské lidovosti přitahuje neustále další a další generace dětských diváků všech generací. Mj. proto, že Marie Kubátovou je Boženou Němcovou folklóru a bájesloví někdejšího českého Podkrkonoší a Pojizeří. (05.11.2007)

Krkonošské pohádky jsou pohádkovou klasikou, ale také jednou velkou jednobrdovkou. Tupý Trautenberk totiž v každém díle nacpe svůj tučný břich či některého ze svých poddaných do Krakonošova, bdělá sojka to vyštěbetá pánovi hor, ten rafinovaně udělá z feudála pitomce a ještě přihodí poučení do života. Nic proti tomu, ale po pár dílech to již zdaleka není tak zábavné, jako když Krakonoš poprvé vytahá Trautenberka za uši. (17.05.2013)

Po několika letech jsem měl náhodou možnost se podívat opět na jeden díl. A musím říct, že Krkonošské pohádky neztratily nic na svém kouzlu. A jako vždy hamoun Trautenberk dostal od spravedlivého Krakonoše slušnou lekci. S láskou vymazlené postavy, kulisy, hudba, ale i samotné příběhy, které dětem milým způsobem ukazují, co je dobré a co špatné. (04.02.2009)