Pepinec

Nikdy nezapomenu, jak se mě kdysi jeden dobrý kamarád zeptal; "Hele, už jsi někdy viděl Přátele?"

"Ehm, ještě okamžik! Promiňte, na něco jsem zapomněl. Omlouvám se, že vás zdržuji, ale chtěl jsem se ještě zeptat na jednu maličkost. Kam jsem to jen dal... Víte, mám špatnou paměť, tak si všechny otázky, co mě napadnou, zapisuji do notýsku. Někde ho tu musím mít. Momentíček. Ano, tady je. Počkejte, jen to nalistuji, hned to bude. Opravdu se moc omlouvám, vím, že toho máte hodně. To ne, tohle také ne, na to jsem se už ptal, toto nemůžu přečíst. Víte, pane, já hrozně škrábu. Má žena říká, že píšu hůř, než doktor. Má žena je skvělá, pane. Co bych si bez ní počal. Vida, už to mám! Takže, chtěl jsem se jen optat, pane, jestli jste se už setkal s lepším detektivem? Že ne? Ó, děkuji. Jste velice laskav, pane. To je vše, omlouvám se, že jsem vás zdržel."

Mnoha lidem se nelíbí, když ze sebe někdo dělá blba. Mrzoutům a hnidopichům. Ostatní jsou rádi, že je má kdo pobavit.

Aneb jak charizma jednoho herce dokáže utáhnout seriál, jemuž absolutně nerozumím.

Kdybych měl šmrc a tempo Simpsonů, byl bych Mužem roku a Usainem Boltem zároveň.

Vynikající video učebnice historie českého drápání se po velehorách. Koukat by se měli jak ti, kteří s lezením teprve chtějí začít, tak ti, kteří dokáží akorát držkovat, že horolezci dělají v horách bordel. Ono záleží na lidech, ne na sportu, víme? Klaním se těm co psali dějiny. Za jedinou skobu, která nedrží, považuji hudební doprovod. Takový doprovod mít včera na plese, nabídnu ho do tomboly a zdrhnu.

Klenot naší tvorby, kde legenda střídá legendu. Myslím, že svého času drželo sváteční dopolední vysílání tohoto seriálu pohromadě dost rodin. Devět z deseti trenérů doporučuje Takovou normální rodinku k posilování břišního svalstva místo posilovny.

Hurvínek byl lék, který mě vyléčil i z výprasku kvůli poznámce v žákajdě. Když jsem tedy jako bonus nedostal zaracha na telku...

Himl laudon dona metr krucajs element, tohle je jako platonická láska z puberty; nerezaví.

Jako malej kluk jsem při hře na zahradě vždycky musel bejt správňáckej Doyle, kterej všechno šéfoval a zachraňoval druhý. Zajímavý, že i přes pravidelnej trénink na všech zahradách naší vesnice ze mě nakonec vyrostl průserář Bodie, kterýho postupem času Cowleyové mejch kamarádů na ty zahrady přestali chtít pouštět. A to jsem jejich synům tolikrát zachránil život před jistou smrtí kuličkovkou...