Zoku Zatóiči monogatari

Pokračovanie sa odohráva presne rok po udalostiach prvého filmu. Objavujú sa tu staré známe postavy. Vzťahy medzi nimi sa prehlbujú a zároveň tu máme aj niekoľko nových postáv. Tie dávajú postavu Zatoichiho do nového kontextu. Či už sa jedná o zlého brata alebo stratenú lásku. Natočené je to zase raz bravúrne. Či už sa jedná o súboje, prostredie mestečka alebo rozpravy o živote a intrigách. Formou mi to veľmi pripomína Kurosawové Yojimbo a Sanjuro. Končí to síce na môj vkus príliš rýchlo, ale tým, že príbehy na seba naväzujú mi to tretia časť určite v niečom vynahradí. Každopádne sa jedná o perfektný samurajský film s uhrančivým Šintaró Kacuom v úlohe Zatoichiho. (27.11.2020)

Ohohó, návrat k slepému šermíři se vydařil. Souboje sice nenaznaly výraznějšího zlepšení, pořád nemají šmrncovní nádech akční řežby, ale jsou spíš rychlou změnou postoje, při níž někdo padá k zemi. Ale kdo, ví, možná je tenhle styl daleko reálnější než několikaminutové břinkání oceli o ocel. Každopádně mne nevidomý potulný masér a jeho příběh začíná bavit čím dál víc, vědom si svého mistrovství vystupuje i přes svůj handicap vůči svým nepřátelům s klidem a sebevědomím a vy víte, že nikdo proti němu nemá šanci. Navíc je požitkář a evidentně i sukničkář, nemůže mi tedy být nesympatický. Pokračování Zatoichiho příhod je jednoduše řečeno emocemi, nijak přehnaně, nabitý a napínavý příběh s překvapivým rozuzlením. A víc nepotřebuju, jasný čtyři, a to jen prozatím. Viděno během Season Challenge tour 2015 (25.09.2015)

Doslova rodinná jízda - skuteční bratři hrají filmové bratry. Wakayama (ještě jako Jo Kenzaburo) působí chladně, vzdáleně a odtažitě, jeho postava nemá chybu, byť jeho výkony s mečem nedosahují pozdější působivosti (samozřejmě ani zde nepůsobí jako žádná lemra, živil se jako instruktor juda - rozdíl oproti pozdějším letům tu ovšem je). Krátký díl s krátkým a stručným koncem (a jeden z mála, u kterých je téměř nutnost vidět nejprve díl první). Akční sekvence snímané z dálky kupodivu fungují velmi dobře (byť se rýsuje podezření, že mají zakrýt nemohoucnost některých herců), potěší i poodhalení hořkých fragmentů Ichiho minulosti. Stejně dobré, ne-li lepší, než předchozí kousek. (14.05.2010)

Slepý masér, co mistrně ovládá katanu se vrací, a krom padouchů a protivníků se tu tentokrát utkává i s vlastní minulostí. A oboje je skvěle zkombinované, protože scény, kdy se Zatojči ohání ohání čepelí a krájí alespoň půltuctu šermířů najednou a ty, kdy vypráví o tom, co se událo v dobách dřívějších se krásně doplňují a jsou dobře natočené (v případě soubojů) a napsané (v případě dialogů). Jednoduše - povedená samurajárna, s velmi dobrým hlavním oponentem, který tu má asi patnáctkrát vyšší charisma, než titulní hrdina a jejich vzájemné interakce jsou tak díky tomu ještě o řád lepší. A má to neskutečně kurevsky dobrej závěr, muhahah. (07.03.2015)

Druhý film o Zatoichim je přesným příkladem toho, jak má film o slepém samuraji a příležitostném samuraji vypadat. Není v něm nouze o akci a film je hlavně zábavný snad ve všech momentech, kdy je Zatoichi na scéně. Akce jsou jako přes kopírák. Typicky slepce obklíčí partička sebevědomých grázlů, které pak během dvou, tří vteřin Zatoichi bez velkých okolků vyřeší. Je jedno kolikrát se to opakuje v podání tohoto Shintaro Katsu, je to pořád prča. Film nemá větší ambice než pobavit, ať již akcí, nebo originálním jemným humorem. Ale to nijak nevadí, protože zábava je to kvalitní. Samurajský film, bez samurajské filosofie. (31.07.2012)