Pole snov

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $64,431,625 ║Tržby Celosvetovo $84,431,625║ Nevtieravý film, kde sa netlačí zbytočne moc na emócie a popri tom priestoru by na to bol. Záver je dosť silný vrchol filmu. Trošku mi chýbalo nejaté to komické odľahčenie. Ale ako taká oddychovka sa to dá pozrieť. Film výborne dopĺňa hudba od Jamesa Hornera. /70%/ (31.10.2008)

Bavili se tu o tom kluci v HIMYM,že prej je to dobré (tak už je jasné proč vzal Segel ten svůj poslední skvost,jak bydlí u mamky) .No to sem si zas pomohl.Ze začátku celkem hezký film i když se zas Venuše s Merkurem chytají za ručičky.Pak tam klukům spadla celá cukřenka a mě se začala kroutit huba.Ještě čekám kdy mi hlavou proletí Pluto,že se chce taky pošmajchlovat.Scénárista si ty 60.léta nejspíš užíval vrchovatě.Já ale nefetuju a tak ze 4 sou 2 a to se ještě hodně držím.Pro snílky až mimozemšt'any (to sme tu správně) a pobuchané amíky,ale určitě upe pecka.1aPůl.A baseball nikoho nezajímá! (27.08.2012)

Pohádka, která mi zlepší náladu kdykoliv je to třeba. Optimismus čiší z každé minuty a pozitivita, které se mi nedostalo snad v žádném jiném filmu. Stačí si jen vzít samotný příběh, jehož naivita je tak kouzelná, že se člověk musí ptát, proč sledujeme stále do kola vynucené kostrbaté zápletky, kdy hrdinové musí bojovat proti celému světu, když jdou za svým snem. Je neuvěřitelně osvěžující vidět, jak hlavnímu hrdinovi postupně bez větších problémů všichni uvěří jeho bláznivý nápad s baseballovým hřištěm a přesto nás zajímá, jak to celé dopadne. Opravdu se nebojíme o to, jestli Ray přijde o svou farmu a tak to není prezentováno jako až tak moc velká hrozba. Zkrátka víme, že nás čeká happy end a že jde o opravdu jeden z nejhezčích, co jsem kdy viděl. Paráda. (17.12.2007)

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)

Je to něco jako být shovívavý k malému dítěti, které počmárá vaši lednici fixkou, což v určitých situacích může vyznít i velice roztomile. Malé děti jsou v tomhle případě Američané a jejich, čistě jejich, Hřiště snů ta roztomile zasviněná lednice. Přiznávám, že chvílemi jsem se příjemně bavil atmosférou jak na křesťanském táboře, kde přeci jenom kapka té mystérie musí být. Nastaly ovšem i okamžiky, kdy jsem slyšel vnitřní hlasy, které nezřetelně šeptaly: Co je to za sentimentální píčovinu? Ale vcítil jsem se do období svých deseti let, kdy užívání ponožky bylo tak nevinné a spojené pouze s nohama, představil si Jardu Jágra v důchodu a ta třetí hvězdička najednou přiletěla za zvuku fanfár odkudsi z kukuřice. (I tak už ale nikdy víc.) (22.04.2014)